DINO FIORENZA – It\'s Important

Od italského vydavatelství Fog Foundation dorazilo na adresu redakce instrumentální CD, jehož hlavním protagonistou je baskytarista Dino Fiorenza. Přestože se jedná o debutovou nahrávku tohoto umělce, tak jak jsem se dočetl na webu a v přiložených materiálech, má za sebou tento muzikant (který mimochodem hraje na basu od svých 18 let) bohatou hráčskou minulost a za dobu své kariéry spolupracoval se spoustou známých osobností světové scény, namátkou mohu uvést třeba persony, jakými jsou Steve Vai, Paul Gilbert, Slash nebo Yngwie Malmsteen. Zároveň i hru na baskytaru vyučuje.

Pod názvem „It’s Important“ najdeme celkem 11 skladeb, které by se určitě daly označit jako fusion (případně rock – fusion), pakliže bych měl zde obsažený materiál přirovnat k něčemu z naší scény, tak nejblíže by k tomu asi měla deska „Nejvyšší vybrace“, kterou stvořil Miloš „Dodo“ Doležal, v částečně podobném duchu se nese i tvorba Petra Henycha a jeho G – Bodu. Většina písní z této kolekce má spíše jemnější, rockovější nádech, to je případ třeba úvodní „Tap That Bass“, páté „Little Toy“ nebo závěrečné „Slap Machine“, i když se zde objevují i tvrdší metalové pasáže (něco ve stylu původních Seven nebo slovenských Liquid Boogie Roll), jedná se o skladby č.2 „Devil Go“ a č.4 „Say Go“. Své zastoupení pak na albu mají i věci jazzrockové („Seven“, „Mr.Vester“), či takřka úplně jazzové („The Devil And The Holy Water“). Vše je pochopitelně, jak už je u instrumentálních desek zvykem, protnuto všemožnými technickými finesami a kudrlinkami. Musím říct, že při prvním poslechu mě to celkem bavilo, zaujala mě ta zmíněná rozmanitost skladeb, kde si každý určitě vybere něco pro své ucho, ale čím více jsem pak CD do přehrávače vkládal, tím více mě to začalo poměrně nudit (nemůžu si pomoct, ale ten zpěv mi u čistě instrumentálních alb prostě chybí), některé skladby jsem začal přeskakovat a ve finále zůstal pouze asi u čtyř, které mě zaujaly nejvíce.

O veškerý materiál na albu se postaral samotný Dino, který je pod nahrávkou rovněž podepsán i jako producent. Na natáčení se podílelo více než 20 muzikantů, například kytaristé Prashant Aswani, Neil Zaza, Dave Martone, Fabrizio Leo, Marco Sfogli (znát ho můžete třeba ze spolupráce se zpěvákem Dream Theater Jamesem La Briem), klávesové party obstaral Mistheria (účast na albech Bruce Dickinsona) a veškeré bicí nahrál chlapík jménem Gaetano Nicolosi.

Pro „běžného“ posluchače v našich končinách, který preferuje především klasický bigbít, bude asi tohle CD příliš komplikované, naopak pro fanoušky fusion, či aktivní muzikanty to může být velmi příjemný poslech.