Banda Warpath z irského Dublinu valí death metál starého střihu (nabízejí se Suffo) kombinovaný s coreovým kolotočem ve stylu Misery Index. Oproti Amíkům však zeleňáci sázejí na old-school jízdy ve stylu starých Cannibal Corpse a v takové titulce „Malevolent Reprisal“ člověk chápe, o co jde. Stačí se podívat na fota kapely – někdo si klidně vezme Carnifex, jiný Venom – prostě tahle sebranka si žádné násilí nedělá a jak jim to přijde pod ruku, tak to sekají. A je pravda, že jejich letošní materiál, jenž přichází téměř čtyři roky po debutu „Gorefare“ o sobě dává jaksepatří znát. Předně si fanoušek této odrůdy death metalu ihned zvykne na výborný growlo - štěkot Darrena Keogha, jenž připomíná ty nejslavnější pěvce z éry, kdy old school fičel.
O parádní kytary se pak starají Joe Merriman s Eoinem Dunnem a jejich groovy riffy, klasické rytmy a vždy příhodné slidy přijdou jistě každému fanouškovi starého přístupu vhod. Když se k tomu ve dvojce „Bloodsoaked Bayonet“ přidá v podkladu jasně čitelná pulsující basa Eoin Broughala, je vymalováno. Člověk jakoby poslouchal death metal 90. let s tím rozdílem, že zvuk této nahrávky, jejíž mix proběhl v Trackmix studiu zní věru naprosto současně. Snad pokud bych jen klukům mohl něco vytknout, možná by stálo za to přitlačit trochu na pilu u sól, stojí někde na pomezí disharmonie a klasické deathové práce, zde by se klidně mohli Warpath pustit do menších úletů, aniž by to jejich tvorbě jako celku uškodilo.
„Point Blank Execution“, to je skutečná nečekaná poprava, kdy zejména v první polovině kapela vytváří tlak, jenž posluchače přimáčkne do sedadla a nepustí, dokud se kapela nezlomí v naprostý old-school se všemi těmi strašidelnými „nablackovělými“ riffy, typickými harsh výkřiky Darrena a vším, co k poctivě odvedené práci patří. Jsem rozhodně rád za občasné slam vsuvky, kterých je naštěstí ve tvorbě Warpath dostatek, ovšem zároveň nikterak nebrzdí našláplé kompozice, naopak jsou příjemným uvolněním od neustálého tlaku, jenž je v tomto případě jednoznačně příjemný. Možná by Graham Dunne mohl trochu přisypat, ovšem tím by se kapela vzdálila od onoho old-school feelingu, kterým chce pravděpodobně disponovat.
Ať tak, či tak, pro mne je fošna „Malevolent Reprisal“ příjemným death metalovým překvapením a ačkoliv „Heirs To Thievery“ je ještě stále trochu jinde, jde rozhodně o výborně zkomponované a minimálně schopně zahrané dílko, v jehož kontextu trochu nechápu cover Hatebreed, ale budiž, kluci mají očividně ke coreu (jak death tak hard) hodně blízko a proto – proti gustu žádný dišputát. Jejich vlastní tvorba je však příjemným příspěvkem do žánru takového toho kórového deathu, při kterém se nádherně vymlátí palice.
Čas: 32:06
Seznam skladeb:
O parádní kytary se pak starají Joe Merriman s Eoinem Dunnem a jejich groovy riffy, klasické rytmy a vždy příhodné slidy přijdou jistě každému fanouškovi starého přístupu vhod. Když se k tomu ve dvojce „Bloodsoaked Bayonet“ přidá v podkladu jasně čitelná pulsující basa Eoin Broughala, je vymalováno. Člověk jakoby poslouchal death metal 90. let s tím rozdílem, že zvuk této nahrávky, jejíž mix proběhl v Trackmix studiu zní věru naprosto současně. Snad pokud bych jen klukům mohl něco vytknout, možná by stálo za to přitlačit trochu na pilu u sól, stojí někde na pomezí disharmonie a klasické deathové práce, zde by se klidně mohli Warpath pustit do menších úletů, aniž by to jejich tvorbě jako celku uškodilo.
„Point Blank Execution“, to je skutečná nečekaná poprava, kdy zejména v první polovině kapela vytváří tlak, jenž posluchače přimáčkne do sedadla a nepustí, dokud se kapela nezlomí v naprostý old-school se všemi těmi strašidelnými „nablackovělými“ riffy, typickými harsh výkřiky Darrena a vším, co k poctivě odvedené práci patří. Jsem rozhodně rád za občasné slam vsuvky, kterých je naštěstí ve tvorbě Warpath dostatek, ovšem zároveň nikterak nebrzdí našláplé kompozice, naopak jsou příjemným uvolněním od neustálého tlaku, jenž je v tomto případě jednoznačně příjemný. Možná by Graham Dunne mohl trochu přisypat, ovšem tím by se kapela vzdálila od onoho old-school feelingu, kterým chce pravděpodobně disponovat.
Ať tak, či tak, pro mne je fošna „Malevolent Reprisal“ příjemným death metalovým překvapením a ačkoliv „Heirs To Thievery“ je ještě stále trochu jinde, jde rozhodně o výborně zkomponované a minimálně schopně zahrané dílko, v jehož kontextu trochu nechápu cover Hatebreed, ale budiž, kluci mají očividně ke coreu (jak death tak hard) hodně blízko a proto – proti gustu žádný dišputát. Jejich vlastní tvorba je však příjemným příspěvkem do žánru takového toho kórového deathu, při kterém se nádherně vymlátí palice.
Čas: 32:06
Seznam skladeb:
- Malevolent Reprisal
- Bloodsoaked Bayonet
- Point Blank Execution
- Enter My Lair
- Kill At All Costs
- The Red Mist
- Extreme Rendition
- Unstoppable
- Tear It Down (Hatebreed cover)
