Asi takhle – na koncert Black Label Society, kapely, kterou poslouchám již skutečně hodně let, jsem se celkem těšil. Několik dní před tím, než se akce měla uskutečnit mne však začal nahlodávat červ pochybnosti, respektive měl jsem takový podivný pocit, že něco není a možná nebude tak zcela v pořádku. To, že mne v den koncertu skolila opravdu ošklivá migréna, bylo jakýmsi pouhým náznakem toho, co přijde.
Oficiálně byl start akce v KC Vltavská naplánován na 20:00, šuškalo se, že by možná předkapela, britští groovy rock/metalisté GODSIZED (ti moc boží tento večer nebyli, haha) mohla začít o něco dříve, stejně jako tomu bylo na jejich předchozí zastávce v Polsku. Tak jsme se dostavili kolem půl osmé, abychom se v klubu jaksepatří aklimatizovali. Na prostor zatím málo lidí, hodně nás zarazila záloha na plastové kelímky, to je věc, která se vidí spíše na letních festivalech, a také pouze jedny otevřené a použitelné záchody, což je naprosto neúměrné velikosti a potenciálu tohoto „kulturního centra“.
Po zakoupení piva v kelímku jsme záhy zjistili, že se nedá pít, tak jsme raději celý večer byli o plastových gambrinusech, které také stály tak nějak podivně za houby, asi se plata během přepravy nepěkně vymlely - nebo už jen začínám být alergický na europiva.
Šli jsme tedy alespoň prozkoumat stánek s merch, ve kterém jsme jen zjistili, že BLS prodávají trička za lidovky – nějakých 550 a fanouškovi se tak skutečně vyplatí koupit si jej na místě, jelikož import z Anglie vyjde minimálně asi o 150 levněji.
Stále čekáme na předkapelu, která ne a ne přijít. Sál, jemuž dominuje bezvadná vínová opona, za kterou by se nemuselo stydět ani Národní divadlo, se pozvolna plnil, a ti největší odvážlivci (mezi které jsem se tentokrát skutečně nepočítal) si zabírali nejlukrativnější místa vepředu – nejlukrativnější pro poškozování svých sluchových aparátů, pochopitelně. Asi po další hodině, kdy se nic nedělo, již začal být dav poněkud nervózní, kolem deváté se ozýval na několika místech hlasitý pískot, o co že jako jde.
Tu se shůry ozval majestátní hlas, že pokud to náhodou „někdo nezaregistroval“, u předkapely se vyskytly problémy s přepravou a nedorazí. To by pochopitelně nebylo nic zas tak tragického, sám jsem to zažil již poměrně mnohokrát, ovšem to, že organizátor nechá dav hodinu čekat, aby jim to pak sdělil jako samozřejmost, s tím, že si to snad každý mohl zjistit – však dopravní problémy Godsized ve svých relacích hlásily všechny světové televize a rozhlas.
To, že BLS sice přijeli, ale začnou hrát až kolem 21:15 bylo davem přijato s naprosto nesouhlasným, všeříkajícím pískotem a murmurem, se kterým jsem souhlasil. Takhle tedy ne, přátelé. Samozřejmě bylo naivní myslet si, že BLACK LABEL SOCIETY začnou hrát přesně načas, jelikož takhle to u „velkých“ kapel nikdy nechodí – dav se přeci musí rozehřát. Zvláště, když jej předtím necháte dvě hodiny čekat. Alespoň že jim kluci pustili Panteru, jež sice snad už všichni máme vyposlouchanou až hanba, ale rozhodně neurazí.
Krátce před půl desátou se tedy konečně začalo hrát, sál se zatemnil, a jakožto Intro k první skladbě „The Beginning... At Last“ se pan Zakk a jeho kumpáni rozhodli použít „New Religion“, klavírní etudu z nepříliš dobře přijatého alba „Shot to Hell“. Přesto se na koncert hodí poměrně dobře, jakkoliv bych raději slyšel něco jiného. Výše uvedená rychlá skladba ze „Sonic Brew“ pak odstartovala standardně odehraný set, ze začátku (kolem 2,3tí skladby) mi přišlo, že se docela dobře drží i zvuk, do chvíle, než Zakk zkoušel vystřihnout prvních pár sól. Byla naprosto utopená v basech a člověk měl co dělat, aby postřehl, co pak Wylde na své kytaře vyvádí. A upřímně, mám pocit, že právě na jeho sóla ve skladbách se poměrně velké procento lidí do KC vypravilo.
Po, ze zdravotních důvodů vynuceném nasazení špuntů jsem kupodivu naopak slyšel sóla naprosto skvěle a navíc mne neotravovaly ty ohromně přehulené perkuse, což je však, myslím, můj osobní problém, jelikož jejich nazvučení se dle mého názoru povede tak při jednom z deseti pokusů. Rychlovka dozněla a kapela ihned nasadila k trháku posledního alba, groovy mašinérii „Crazy Horse“ v níž konečně alespoň trochu vynikly pinch harmonics, ačkoliv to tedy rozhodně nebylo ideální.
Dále se vyvalily z veleoblíbené Mafie „What's In You“, dobře uvedená Brewárna „The Rose Petalled Garden“, která mne až na drobné kytarové „kliky“ příliš nebaví. Ač dosti stoner.
Čím si však BLS alespoň na chvíli získali publikum, byla rozhodně následující „Funeral Bell“, která jen ukázala, že se fošna „The Blessed Hellride“ svého času mohla pochlubit skutečně velkou porcí snadno zapamatovatelných a dobře napsaných hitových skladeb. Refrén skutečně museli zpívat všichni a kdo nezpíval, byl buď mrtev, nebo neznal. „Can't stop the ringing of my funeral bell“! Tohle se líbilo a rozhodně nejen mně. Co už potěšilo méně, byla následná „Overlord“, ze které jsme si s kolegou celý večer před setem dělali legraci, jelikož je to – no legrační - skladba. Není na ní nic, co by ji opravňovalo být v setu kapely, která má ve své diskografii tolik mnohem lepších hitů. Ale co, alespoň byla sranda.
To „Parade of the Dead“, taktéž z novinky, je už někde jinde a ačkoliv rozhodně nedosahuje kvality některých starších středně tempých fláků, alespoň refrén si publikum mohlo zazpívat společně s kapelou a o to jde.
Fascinovalo mne, že dav jakoby se opatrně rozehříval, je pravda, že na místě se sešlo i velké množství starší generace v džínovkách a tričkách Black Sabbath, což jsem věru uvítal a jsem za to rád. Za co jsem rád už méně, byl fakt, že akce se jaksi nevyvíjela, jak měla. Po, pro živé vystoupení naprosto překopané „In This River“, představení kapely v jazz/bluesovém stylu a „Fire It Up“ totiž Zakk začal, jak to má ve zvyku „honit“ a předvedl „excelentní“ asi osmi minutové kytarové extempore, během kterého ho měl několikrát člověk sto chutí poslat někam. Doma v obýváku pane Wylde, na koncertě songy, máte jich na kontě dost.
Stupidní natahování již tak krátkého setlistu naštěstí skončilo, jeden člen naší malé jednotky mezitím stihl cigárko a koupit občerstvení (a o nic přitom nepřišel) a BLS měli alespoň tolik soudnosti, aby pokračovali jednou z nejlepších skladeb nového alba – a sice „Godspeed Hell Bound“ s výborným refrénem, šlapavými slokami, nasazením celé kapely, Zakk zdálo se, se konečně do své hudby trochu ponořil, ačkoliv celý večer působil studeně jak psí čumák. Jako by mu tahle zastávka na tour byla zatěžko, nebo co. Alespoň nás kapela ještě stihla trochu potěšit titulkou „The Blessed Hellride“, jež se naživo povedla skvěle, refrénem rozhodně z marastu vyčnívající „Suicide Messiah“ a posledním štychem „Stillborn“, ve kterém ovšem chyběl dědoušek Osbourne. A konec.
Co prosím? Rychlý odchod do šaten, rozsvícení světel v místnosti, CD do reprobeden a končíme. Dav zůstal poněkud nechápavě stát a čekal, kdy se kapela, na kterou dvě hodiny čekal a která odehrála asi 80-ti minutový set vrátí. Nevrátí. Zakk na to očividně naprosto kašle a fakt, že lístek stál platící dobrých šest set korun, ho naprosto nezajímá. Nedivím se, že se místy ozval pískot a atmosféra v klubu měla jasnou pachuť zklamání z celého toho cirkusu kolem.
Ok, bylo řečeno, že Godsized možná ještě přijedou, že nějakým zázrakem spravili svůj mega tourbus a (možná) se šinou. To ovšem bylo skoro všem přítomným naprosto u zádi, na Brity ten den snad stejně nikdo nepřišel a klidně mohli zůstat v Polsku na zadnicích. Teď ovšem nastal naprostý, leč naštěstí chytrými lidmi jakž takž organizovaný chaos, jelikož všichni samozřejmě chtěli rychle ven z řádně kouřem těžkého a vydýchaného vzduchu – fronta na šatny, ve kterých obsluhovaly, co já vím jen dvě slečny tedy jak už to tak bývá (v divadle, ne na rockovo - metalových akcích) dosahovala gigantických rozměrů a fakt, že jediné otevřené záchody se nacházejí naproti ní (!) také právě nepomáhala, zvláště uvážíme-li, že všichni ten večer měli nějaké to močopudné pivo.
Takže rekapitulace – čekání na předkapelu více jak hodinu, poté bylo někým blahosklonně sděleno, že předkapela se nekoná, ale to už přece všichni dávno víme a není to nic nového, další půl hodiny čekání na BLS, poté asi 75-80 minutový set (jestli vůbec) a útrata pro návštěvníka 600+pivo za 30. A tričko za 550,-. Obrázek ať si každý udělá sám, takhle to prostě bylo a ačkoliv jako vždy velmi děkuji Pragošce za udělení akreditace, mám pocit, že tentokrát jsem měl raději zůstat doma. V zahraničí by tomu pravděpodobně říkali rip-off a poněkud rozpačitá organizace tomuto večeru také zrovna nepřidala.
Oficiálně byl start akce v KC Vltavská naplánován na 20:00, šuškalo se, že by možná předkapela, britští groovy rock/metalisté GODSIZED (ti moc boží tento večer nebyli, haha) mohla začít o něco dříve, stejně jako tomu bylo na jejich předchozí zastávce v Polsku. Tak jsme se dostavili kolem půl osmé, abychom se v klubu jaksepatří aklimatizovali. Na prostor zatím málo lidí, hodně nás zarazila záloha na plastové kelímky, to je věc, která se vidí spíše na letních festivalech, a také pouze jedny otevřené a použitelné záchody, což je naprosto neúměrné velikosti a potenciálu tohoto „kulturního centra“.
Po zakoupení piva v kelímku jsme záhy zjistili, že se nedá pít, tak jsme raději celý večer byli o plastových gambrinusech, které také stály tak nějak podivně za houby, asi se plata během přepravy nepěkně vymlely - nebo už jen začínám být alergický na europiva.
Šli jsme tedy alespoň prozkoumat stánek s merch, ve kterém jsme jen zjistili, že BLS prodávají trička za lidovky – nějakých 550 a fanouškovi se tak skutečně vyplatí koupit si jej na místě, jelikož import z Anglie vyjde minimálně asi o 150 levněji.
Stále čekáme na předkapelu, která ne a ne přijít. Sál, jemuž dominuje bezvadná vínová opona, za kterou by se nemuselo stydět ani Národní divadlo, se pozvolna plnil, a ti největší odvážlivci (mezi které jsem se tentokrát skutečně nepočítal) si zabírali nejlukrativnější místa vepředu – nejlukrativnější pro poškozování svých sluchových aparátů, pochopitelně. Asi po další hodině, kdy se nic nedělo, již začal být dav poněkud nervózní, kolem deváté se ozýval na několika místech hlasitý pískot, o co že jako jde.
Tu se shůry ozval majestátní hlas, že pokud to náhodou „někdo nezaregistroval“, u předkapely se vyskytly problémy s přepravou a nedorazí. To by pochopitelně nebylo nic zas tak tragického, sám jsem to zažil již poměrně mnohokrát, ovšem to, že organizátor nechá dav hodinu čekat, aby jim to pak sdělil jako samozřejmost, s tím, že si to snad každý mohl zjistit – však dopravní problémy Godsized ve svých relacích hlásily všechny světové televize a rozhlas.
To, že BLS sice přijeli, ale začnou hrát až kolem 21:15 bylo davem přijato s naprosto nesouhlasným, všeříkajícím pískotem a murmurem, se kterým jsem souhlasil. Takhle tedy ne, přátelé. Samozřejmě bylo naivní myslet si, že BLACK LABEL SOCIETY začnou hrát přesně načas, jelikož takhle to u „velkých“ kapel nikdy nechodí – dav se přeci musí rozehřát. Zvláště, když jej předtím necháte dvě hodiny čekat. Alespoň že jim kluci pustili Panteru, jež sice snad už všichni máme vyposlouchanou až hanba, ale rozhodně neurazí.
Krátce před půl desátou se tedy konečně začalo hrát, sál se zatemnil, a jakožto Intro k první skladbě „The Beginning... At Last“ se pan Zakk a jeho kumpáni rozhodli použít „New Religion“, klavírní etudu z nepříliš dobře přijatého alba „Shot to Hell“. Přesto se na koncert hodí poměrně dobře, jakkoliv bych raději slyšel něco jiného. Výše uvedená rychlá skladba ze „Sonic Brew“ pak odstartovala standardně odehraný set, ze začátku (kolem 2,3tí skladby) mi přišlo, že se docela dobře drží i zvuk, do chvíle, než Zakk zkoušel vystřihnout prvních pár sól. Byla naprosto utopená v basech a člověk měl co dělat, aby postřehl, co pak Wylde na své kytaře vyvádí. A upřímně, mám pocit, že právě na jeho sóla ve skladbách se poměrně velké procento lidí do KC vypravilo.
Po, ze zdravotních důvodů vynuceném nasazení špuntů jsem kupodivu naopak slyšel sóla naprosto skvěle a navíc mne neotravovaly ty ohromně přehulené perkuse, což je však, myslím, můj osobní problém, jelikož jejich nazvučení se dle mého názoru povede tak při jednom z deseti pokusů. Rychlovka dozněla a kapela ihned nasadila k trháku posledního alba, groovy mašinérii „Crazy Horse“ v níž konečně alespoň trochu vynikly pinch harmonics, ačkoliv to tedy rozhodně nebylo ideální.
Dále se vyvalily z veleoblíbené Mafie „What's In You“, dobře uvedená Brewárna „The Rose Petalled Garden“, která mne až na drobné kytarové „kliky“ příliš nebaví. Ač dosti stoner.
Čím si však BLS alespoň na chvíli získali publikum, byla rozhodně následující „Funeral Bell“, která jen ukázala, že se fošna „The Blessed Hellride“ svého času mohla pochlubit skutečně velkou porcí snadno zapamatovatelných a dobře napsaných hitových skladeb. Refrén skutečně museli zpívat všichni a kdo nezpíval, byl buď mrtev, nebo neznal. „Can't stop the ringing of my funeral bell“! Tohle se líbilo a rozhodně nejen mně. Co už potěšilo méně, byla následná „Overlord“, ze které jsme si s kolegou celý večer před setem dělali legraci, jelikož je to – no legrační - skladba. Není na ní nic, co by ji opravňovalo být v setu kapely, která má ve své diskografii tolik mnohem lepších hitů. Ale co, alespoň byla sranda.
To „Parade of the Dead“, taktéž z novinky, je už někde jinde a ačkoliv rozhodně nedosahuje kvality některých starších středně tempých fláků, alespoň refrén si publikum mohlo zazpívat společně s kapelou a o to jde.
Fascinovalo mne, že dav jakoby se opatrně rozehříval, je pravda, že na místě se sešlo i velké množství starší generace v džínovkách a tričkách Black Sabbath, což jsem věru uvítal a jsem za to rád. Za co jsem rád už méně, byl fakt, že akce se jaksi nevyvíjela, jak měla. Po, pro živé vystoupení naprosto překopané „In This River“, představení kapely v jazz/bluesovém stylu a „Fire It Up“ totiž Zakk začal, jak to má ve zvyku „honit“ a předvedl „excelentní“ asi osmi minutové kytarové extempore, během kterého ho měl několikrát člověk sto chutí poslat někam. Doma v obýváku pane Wylde, na koncertě songy, máte jich na kontě dost.
Stupidní natahování již tak krátkého setlistu naštěstí skončilo, jeden člen naší malé jednotky mezitím stihl cigárko a koupit občerstvení (a o nic přitom nepřišel) a BLS měli alespoň tolik soudnosti, aby pokračovali jednou z nejlepších skladeb nového alba – a sice „Godspeed Hell Bound“ s výborným refrénem, šlapavými slokami, nasazením celé kapely, Zakk zdálo se, se konečně do své hudby trochu ponořil, ačkoliv celý večer působil studeně jak psí čumák. Jako by mu tahle zastávka na tour byla zatěžko, nebo co. Alespoň nás kapela ještě stihla trochu potěšit titulkou „The Blessed Hellride“, jež se naživo povedla skvěle, refrénem rozhodně z marastu vyčnívající „Suicide Messiah“ a posledním štychem „Stillborn“, ve kterém ovšem chyběl dědoušek Osbourne. A konec.
Co prosím? Rychlý odchod do šaten, rozsvícení světel v místnosti, CD do reprobeden a končíme. Dav zůstal poněkud nechápavě stát a čekal, kdy se kapela, na kterou dvě hodiny čekal a která odehrála asi 80-ti minutový set vrátí. Nevrátí. Zakk na to očividně naprosto kašle a fakt, že lístek stál platící dobrých šest set korun, ho naprosto nezajímá. Nedivím se, že se místy ozval pískot a atmosféra v klubu měla jasnou pachuť zklamání z celého toho cirkusu kolem.
Ok, bylo řečeno, že Godsized možná ještě přijedou, že nějakým zázrakem spravili svůj mega tourbus a (možná) se šinou. To ovšem bylo skoro všem přítomným naprosto u zádi, na Brity ten den snad stejně nikdo nepřišel a klidně mohli zůstat v Polsku na zadnicích. Teď ovšem nastal naprostý, leč naštěstí chytrými lidmi jakž takž organizovaný chaos, jelikož všichni samozřejmě chtěli rychle ven z řádně kouřem těžkého a vydýchaného vzduchu – fronta na šatny, ve kterých obsluhovaly, co já vím jen dvě slečny tedy jak už to tak bývá (v divadle, ne na rockovo - metalových akcích) dosahovala gigantických rozměrů a fakt, že jediné otevřené záchody se nacházejí naproti ní (!) také právě nepomáhala, zvláště uvážíme-li, že všichni ten večer měli nějaké to močopudné pivo.
Takže rekapitulace – čekání na předkapelu více jak hodinu, poté bylo někým blahosklonně sděleno, že předkapela se nekoná, ale to už přece všichni dávno víme a není to nic nového, další půl hodiny čekání na BLS, poté asi 75-80 minutový set (jestli vůbec) a útrata pro návštěvníka 600+pivo za 30. A tričko za 550,-. Obrázek ať si každý udělá sám, takhle to prostě bylo a ačkoliv jako vždy velmi děkuji Pragošce za udělení akreditace, mám pocit, že tentokrát jsem měl raději zůstat doma. V zahraničí by tomu pravděpodobně říkali rip-off a poněkud rozpačitá organizace tomuto večeru také zrovna nepřidala.
