Úplně jsem na tuto švédskou partu zapomněl a přitom jejich poslední počin, EP Dekadens z roku 2009, jsem svého času sjížděl do omrzení. To EP mě tenkrát bavilo především kvůli své nevšednosti; hudba, kterou Lifelover produkují, je totiž těžko zařaditelná směsice. Post punk, rock, metal, díky psychedelickým vokálům blackmetalový nádech, klavírní vsuvky na hranici dobrého vkusu - tím vším mě dokázali pohltit. Tento model aplikovali na všechny své předešlé nahrávky, ale na onom EP mi to přišlo nejlépe podáváno.
Lifelover na scéně působí od roku 2006 kdy debutovali albem Pulver, od té doby vydali ještě další dvě plnohodnotné desky (Erotik, Konkurs), k nimž přidali zmíněné EP. Sjukdom je tedy jejich čtvrtá velká deska, která nenabízí žádný stylový odklon, a i když něco změn od minulých alb se událo, dá se říci, že žádná větší výhybka do pekla se nekoná. To, čím byli zajímaví a vždy přitahovali, se objevuje i zde, nicméně nakonec z poslechu celé novinky převažuje pocit menšího zklamání. Přitom po prvních nástřelech se zdálo, že když se dá albu čas, tak se z něj určitě vyklube ještě o pár stupňů vyšší kvalita. Bohužel, opak se stal pravdou, postupně se totiž nic nového zásadního neobjevuje a spíš se z novinky stává s každým dalším poslechem lehčí nuda. Za jeden z největších přešlapů považuji délku alba, jenž by mohla být klidně o deset, patnáct minut kratší a bylo by to jednoznačně ku prospěchu věci.
Na první pohled zřetelná změna nastala u zvukového kabátu. Oproti předešlým nahrávkám, které se nesly až v punkově špinavém hávu, je zvuk metalově nabroušený a na Lifelover nezvykle „čistý“. Osobně s tím problém nemám, ale tato zvuková podoba dost okatě vytahuje bicí. Bicí jsou totiž automat, který mi svým nazvučením nepřijde až tak špatný, ale člověk se na něj nesmí zaměřit, protože v tu chvíli se od něj nedokáže plnohodnotně odpoutat a potom může být zle. Nevím, co kapelu vedlo k tomuto kroku, ale zjevně to byl záměr, protože nevěřím tomu, že by se nějaký bicmen nenašel, co by Sjukdom nabouchal. Nemusel by to být rozhodně žádný genius, neb je bicí automat tak primitivně naprogramován, že by to zvládnul i kde jaký Pepík z jakékoliv punkové kapely. Ale jak píšu výše, počítám, že to byl záměr, pro mě ale nepochopitelný.
Lifelover mají jednu trochu prapodivnou schopnost, která na novince leze až příliš okatě na povrch. Tou je "umění", jak z dobrého songu udělat průměrný a někdy až slabší. Co tím přesně myslím? Podivnou stavbu kompozic - místo toho, aby songy gradovaly a spěly do velkého finále, začínají výrazným momentem, jenž má v sobě často nakažlivou hitovost, aby se následně rozmělnily a z povedeného začátku nezbude takřka nic. Ne vždy, ale zhruba tak ve třetině alba se tento stav děje, což je nevýslovná škoda. Abych ale jenom nekřivdil, nacházím tu stále dost zajímavých momentů a povedených kompozic, spíš jen jejich části. To, čím mě bavili na EP, je i zde.
I přes zmíněná negativa je hudba Lifelover pořád dost dobrá a rozhodně nadprůměrná a neotřelá. To, co produkují, mě ve své podstatě dost baví, o to víc zamrzí, že si sami dávají tolik vlastňáků. Od zbytečné délky alba, nedotažených songů až po hloupý automat nahrazující živého bubeníka. Přitom by stačilo tak málo a bylo by možno považovat Sjukdom za mimořádně povedenou záležitost. Koho bavili starší věci, neměl by být vyloženě zklamaný, ale naneštěstí žádný výrazný krok dopředu se nekoná a tím pádem tvorba Lifelover nepatrně stagnuje.
Seznam skladeb:
- Svart Galla
- Led by Misfortune
- Expandera
- Homicidal Tendencies
- Resignation
- Doften Av Tomhet
- Totus Anctus
- Horans Hora
- Bitterljuv Kakofoni
- Becksvart Frustration
- Nedvaknande
- Instrumental Asylum
- Utdrag
- Karma
Čas: 56:10
http://www.lifelover.se/
http://www.myspace.com/lifeloverband
http://www.prophecy.cd/
