Ač není neděle úplně nejvhodnějším dnem na uspořádání metalového koncertu, rozhodla se trojice zapálených příznivců tvrdší muziky (DéPéHá) uspořádat koncert, na němž vystoupili Lahar, Panychida a jako headliner francoužští Svart Crown. Ti v tuto chvíli putují po Evropě v rámci svého turné, při němž si udělali i čtyři zastávky v Čechách. Cesty páně jsou nevyzpytatelné, a tak jsem se v sedm hodin podvečerních objevil v strakonickém rockovém klubu Na Křemelce. Po menším zaváhání v podobě hledání klubu a malém faux pas u vstupu jsem se ocitl na místě dění. Jen blázen by čekal začátek akce v avizovaných devatenáct hodin a tomu i nasvědčovala, tou dobou, slabá návštěva. Postupem času se ale klub příjemně naplňoval, až návštěvnost dosáhla něco přes 50 platících, což je na neděli v menším městě krásné číslo. Bohužel ale na místě stále nebyla francouzská akvizice, jenž se tou dobou nacházela pět minut jízdy od klubu, kde měla lehčí autonehodu. Ale na to, že na místo činu byla přivolaná i česká policie, vyřízení problému proběhlo poměrně rychle a něco málo po osmé byly aparáty na svém místě a nic nebránilo prvním vystupujícím večera začít.
LAHAR, jedna z nejkvalitnějších a snad i dostatečně doceněných kapel ve svém ranku, začala svůj set tak, jak se patří a sluší na pořádnou fastcore mlátičku. Prostor pod pódiem se slušně zaplnil a intenzivní set nabral na otáčkách. Jeden výplach za druhým, žádné zpomalování a thrash-hardcore tempo. Ani mezi skladbami nenastávala žádná dlouhá pauza, Lahar to neustále drtili dál. Těžko jmenovat názvy songů, neb prvotinu tak úplně nemám naposlouchanou a nová deska Umění strachu se poprvé prodávala přímo na akci. Energií nabitý set, jenž trval něco kolem půl hodiny, nemohl být snad ani delší... To, co ze sebe vydával a s jakým nasazením běsnil po place zpěvák Banán, jenž se pohybuje jakoby byl v tranzu a jehož grimasy s vizáží šílence nahání strach (úsměv), nejde vydržet déle. To samé platí i pro rychlé ruce bubeníka Žrouta, jenž musí být po akci také slušně fyzicky vyčerpaný. Bánan na sebe, zcela přirozeně, strhává většinovou pozornost publika a patří k těm správným zapáleným frontmanům. Ale ani kytarista Korek ve svém vystajlovaném outfitu, nezustával pozadu a sázel jeden riff za druhým, sem tam proložený kvalitním sólem. Jediná pauza nastala před posledním songem, kdy se Banán vrátil zpět do podoby člověka a po proslovu k publiku a děkovačce se šlo do finále. Skvělé intenzivní vystoupení, které nadchlo.
Zajímavá, ale ne nečekaná výměna pozic nastala nejen na pódiu, ale i před ním. Hardcoristi si vyměnili židle s metlama. Metlošové o pár hlav prohráli, ale co nevidět plzeňská PANYCHIDA odstartovala své vystoupení, v němž byl kladen důraz převážně na nedávno vydanou desku Měsíc, les bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow, z které takové nadšení, jako moji kolegové v recenzi, nesdílím. V poslední době to už bylo druhé vystoupení, co jsem je měl možnost vidět na živo a ona pověstná jiskra ne a ne přeskočit. Uznávám nesporné hráčské kvality i vokální projev mladého zpěváka Vlčáka. Cením si na nich faktu, že jejich hudba nezklouzáva až někam k lacinému hopsa hejsa folk/pagan/black metalu, ale chybí mi u nich nějaké stěžejní záchytnější body, něco, co by mě pohltilo a dokázalo nadchnout. Nicméně zápal s jakým hráli, dokázali přenést i na diváky a tak netrvalo dlouho a pod pódiem se vytvořilo něco jako kotel. No a když zazněly nasamplované dudy, strakoničtí fans jim leželi u nohou. Ještě aby ne, že? Toho Švandu dudáka tam v sobě prostě ti lidé musí mít (úsměv).
SVART CROWN, doposud v Čechách nepříliš známá kapela, vystoupila v pozici hlavní atrakce večera. Celé turné jedou na podporu loni vydaného alba Witnessing the Fall, jenž by se dalo charakterizovat jako deathmetalová záležitost s blackmetalovým odérem. Ne nadarmo byla v infu o nich zmiňovaná polská kapela Behemoth. To jen tak pro upřesnění, v jakých vodách jsme se ten večer nacházeli. Jejich set byl plný nasazení, vlasových vrtulí a zlých pohledů. Toť pódiová póza, ale v civilu se jevili jako sympatičští, usměvaví kluci... když zrovna nenabourají (úsměv). Po hudební stránce jsem nějakou zvláštní extázi neprožíval. V rychlých, až drtících pasážích, jsem se úplně nezachytával, ale jak se zpomalovalo na střední až pomalejší tempo, tak se vždy vyklubala zajímavá a často i chytlavá vyhrávka, při níž akcie Svart Crown prudce stoupali nahoru. Nicméně i oni se dočkali potlesku a ocenění jejich pódiového snažení.
Nakonec jsem byl rád, že jsem výlet, ač to vyšlo na neděli, podnikl. Žánrově pestrý večer, kdy každá z účastněných kapel vařila z jiného hudebního kotle, se myslím, povedl. Ač jsem to vůbec nečekal, po hudební stránce mě nejvíce zaujali Lahar. Na akci byla k zakoupení jejich ještě horká novinka a tak jsem dlouho s koupí neotálel. Trestem za to mi je skutečnost, že ji musím neustále poslouchat (úsměv). Ale i Panychida a Svart Crown nezklamali a přispěli k příjemnému večeru.
Koncert se snad vyvedl i z pořadatelského hlediska. Dostavila se víc než dobrá návštěva a tudíž lze Peklo nad Otavou 2 považovat za vydařenou akci. Tak co DéPéHá Prodakšn, bude trojka (úsměv)?
