6. 1. 2011PANYCHIDA – Měsíc, les bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow

další fotografie

Tři roky uplynuly od prvního plnohodnotného počinu Paganized, kterým se Panychida pasovala na kralevice tuzemského pagan metalu. Krátce po vydání alba dal kapele vale GHM, jehož nezaměnitelný krákor byl dlouhou dobu poznávacím znamením původně plzeňské kapely (dnes rozeseté po západních, severních a jižních Čechách). Nastalo poměrně dlouhé období hledání nového vokalisty, na nějaký čas vypomohla Appia z Belligerence, až se na scéně zjevil mladíček Vlčák. Jeho hlasový projev je vcelku pochopitelně od skřehotu GHM odlišný, ale na druhou stranu mnohem pestřejší. Ale abych nepředbíhal...

Hned první setkání s cédéčkem (vinyl by měl následovat u Werewolf Prod.) je radostné – tak líbivý a precizně zpracovaný booklet aby jeden v českých zemích pohledal. V poslední době jsem nad většinou obalů tuzemských kapel lomil rukama, u Panychidy naopak tleskám. Je vidět, že když se nic nepodcení, tak to jde. Angažování dvou grafiků a dvou fotografů se vyplatilo a výsledek je skvostný. Titulka sice na první pohled vypadá obyčejně, když ale člověk poslouchá pohanské melodie, zdá se mu, jakoby se trmácel temným lesem; a strom, za nímž cosi září, snad symbolizuje konec bloudění a naději na přežití. Fotky přírodnin pod texty do nálady alba také výborně zapadají, ať už jde o motivy podzimní, nebo zimní; stejně jako společná fotka muzikantů, kde jinde, než ve sněhu. Zamrzí jen absence překladů textů z „nečitelné“ staroslověnštiny. Klasická krabička je navíc zasunuta v přebalu z lesklého kartonu, takže si každý může vybrat hned ze dvou titulních motivů.

Panychida nahrála barevnou a zábavnou desku, kterou nelze zařadit do jediné a jednoznačné stylové škatulky. Slovo pagan sice na první poslech vytane na mysli, s narůstajícím počtem rotací kolečka v mechanice přehrávače ale naskakují termíny další – samozřejmě black, ale i death, thrash a možná pro někoho překvapivě i heavy. Úvod tomu možná nenapovídá, „odrhovačka“ (nic ve zlém!) Red Moon Rising jakoby vypadla z Paganized – nutí do skoku a popíjení opojné medoviny, nechybí v ní chytlavé melodie ani pro Panychidu typické dudy (hostující Helča Petráková). I The Fire Workshiper je pěkná palba, zpočátku do deathu, později do blacku – a v obou případech se Vlčák stylově přizpůsobil, nezdráhá se growlu ani skřehotu a ukazuje, že je chlapíkem na svém místě. Ale nejen extrémem je tahle skladba živa, nechybí v ní melodické kytarové sólo, ani odlehčení před závěrečnou jízdou. První instrumentálka je postavená na akustických nástrojích, k dudám se přidává španělka a bubínky. Nenásilné propojení do následující Alatyrĭ je dobrý nápad, tato staroslověnsky nazpívaná skladba, po řekněme obyčejnějším rozjezdu, následně rozkvete do velmi chytlavé a variabilní záležitosti, a třeba skřehot do dud nebo vybrnkávačka ji opět zvedají do výšin. Následuje Flaming Forests, asi nejméně nápaditá věc, v níž se příliš dlouho drží ultra rychlé tempo a dlouho nepřichází žádné osvěžení... až se sborovým zpěvem, který mi přijde lehce nedotažený.

Druhá staroslověnská skladba, bajka O Orĭlě i Zmĭji, je návratem k atmosférické a nápadité muzice, spousta změn a zvratů, vyhrávek, hypnotických pasáží a perfektně zvládnutých vokálů; nechybí cosi jako výbuchy ani kytarové kudrlinky, a také bubeník se vyřádil. The Story... uteče jako voda a je tu další extra povedená pecka – Ryhope. Emotivní song s luxusní kytarovou prací, citlivě vkomponovanou flétnou a hypnotickým zpěvem (v