Předposlední z kapel které jsem si sám nevybíral a jež mi byly v této várce na recenzi přiděleny jsou bystričtí Inner Response, kteří hrají tak neuvěřitelný hudební zašmodrchanec, že by jej ani sebelepší recenzent nerozmotal. Přesto povzbuzen moc pěkným promo dopisem kytaristy Petera Kmece (v bookletu Kmeče), z něhož by si nejedna kapela mohla vzít příklad, se opakovaně nořím do útrob debutového alba „Two Of Me“, které zaujme jednoduchým obalem s motivem ženské tváře, ovšem hudebně je to skutečně naprostý guláš.
Vážně nechápu co si mám myslet o spojení jakéhosi melodic death metalového základu s thrashujícími kytarami, který se během několika taktů klidně změní v poněkud nemastný neslaný „prog“ (opravdu v uvozovkách) rock s dosti slabými čistými vokály Petera Knietela. Inner Response se hned v první skladbě neustále třepotají jak list ve větru – na jedné straně melodicky-thrashové pasáže, na straně druhé tragická snaha o breaky s nepadnoucím vokálem a jakési mezihry, které tam jsou tak nějak jen aby tam byly. Nějak nerozumím tomuto stylu komponování, struktury nemusejí být nutně pevné, ale přeci jen nějaký (ne)řád by mít měly. Inner Response prostě trpí tím, čím velká část začínajících kapel na svých debutových albech. Rozháraností.
Na druhou stranu třeba dvojka „WeAre“ si naopak na nic nehraje a posluchači nabízí klasickou porci melodického death/thrash metalu s téměř blackovým harshem Petera, poměrně kvalitními kytarovými souhrami v pozadí a nakonec dobrým výkopem bicího automatu (pff) rozkošně pojmenovaného „Robo“. Tato skladba nadhodí možný způsob, jakým by se do budoucna pánové mohli ubírat, ovšem to by se ještě museli zamyslet, co vlastně chtějí hrát a jak.
Nechápu baladu „Burn my Soul“ která prostě do kontextu už konečně rozjetého alba naprosto nesedí a já se opět ptám „proč?“. Co to má znamenat, zní to jak něco od lokálních rockových kapel, které se snaží se svou poněkud prostoduchou muzikou dostat do regionálních rádií a přitom to právě tato skupina vůbec nemá zapotřebí. „Two Of Me“ je skutečně jako bonboniéra – člověk „Nikdy neví co ochutná“. A tento můj názor se s přibývajícími poslechy nemění. Technicky na to kapela má – to je očividné, některé vyhrávky, sóla, riffy – vše na patřičné úrovni - minimálně slušný průměr. Ovšem dohromady to nedává smysl, stejně tak vcelku obstojná titulka „Two of Me“ je zabita čistými vokály o které by se Peter při vší úctě asi zatím neměl pokoušet. Neříkám že se v budoucnu třeba nevyzpívá, ale hlasový fond, jímž disponuje v současnosti jej k čistému zpěvu prozatím příliš neopravňuje. Čímž bych se zastavil také u anglické výslovnosti, která je právě v baladě poměrně obstojná, na většině stopáže alba však prozatím ještě kulhá a slovanský akcent je opravdu velmi znát.
Abych ovšem pořád nebyl za bubáka, třeba taková „Be it my Will“ je dobrou jízdou melodic thrash/deathovým podhoubím, která mi nejednou připomněla prachem zaváté finské úchyl-metalisty Gandalf a není na ní příliš co vytknout.
A přesně takhle bych si to představoval s celou nahrávkou. Vždy vítám určitý odklon od zajetých norem a přispění něčím novým do žánru, jenž by jinak stagnoval, ovšem Inner Response si do budoucna ještě budou muset ujasnit co chtějí hrát. Zatím se plandají někde na pomezí kvalitního příspěvku do česko-slovenské scény melodičtějšího metalu a ordinérní lokální rockovou sebrankou bez větších (a i tak přehnaných) ambicí a v tomto rybničku bych je nerad viděl skončit. Talent tam totiž je, jakkoliv byl tentokrát pohřben pod nánosy skladatelské kostrbatosti a zbrklosti.
Ke cti budiž této rozhodně nadějné sebrance to, že mne nad recenzí opravdu donutila se zamyslet a nad deskou si jaksepatří sednout.
Čas: 40:02
Seznam skladeb:
Vážně nechápu co si mám myslet o spojení jakéhosi melodic death metalového základu s thrashujícími kytarami, který se během několika taktů klidně změní v poněkud nemastný neslaný „prog“ (opravdu v uvozovkách) rock s dosti slabými čistými vokály Petera Knietela. Inner Response se hned v první skladbě neustále třepotají jak list ve větru – na jedné straně melodicky-thrashové pasáže, na straně druhé tragická snaha o breaky s nepadnoucím vokálem a jakési mezihry, které tam jsou tak nějak jen aby tam byly. Nějak nerozumím tomuto stylu komponování, struktury nemusejí být nutně pevné, ale přeci jen nějaký (ne)řád by mít měly. Inner Response prostě trpí tím, čím velká část začínajících kapel na svých debutových albech. Rozháraností.
Na druhou stranu třeba dvojka „WeAre“ si naopak na nic nehraje a posluchači nabízí klasickou porci melodického death/thrash metalu s téměř blackovým harshem Petera, poměrně kvalitními kytarovými souhrami v pozadí a nakonec dobrým výkopem bicího automatu (pff) rozkošně pojmenovaného „Robo“. Tato skladba nadhodí možný způsob, jakým by se do budoucna pánové mohli ubírat, ovšem to by se ještě museli zamyslet, co vlastně chtějí hrát a jak.
Nechápu baladu „Burn my Soul“ která prostě do kontextu už konečně rozjetého alba naprosto nesedí a já se opět ptám „proč?“. Co to má znamenat, zní to jak něco od lokálních rockových kapel, které se snaží se svou poněkud prostoduchou muzikou dostat do regionálních rádií a přitom to právě tato skupina vůbec nemá zapotřebí. „Two Of Me“ je skutečně jako bonboniéra – člověk „Nikdy neví co ochutná“. A tento můj názor se s přibývajícími poslechy nemění. Technicky na to kapela má – to je očividné, některé vyhrávky, sóla, riffy – vše na patřičné úrovni - minimálně slušný průměr. Ovšem dohromady to nedává smysl, stejně tak vcelku obstojná titulka „Two of Me“ je zabita čistými vokály o které by se Peter při vší úctě asi zatím neměl pokoušet. Neříkám že se v budoucnu třeba nevyzpívá, ale hlasový fond, jímž disponuje v současnosti jej k čistému zpěvu prozatím příliš neopravňuje. Čímž bych se zastavil také u anglické výslovnosti, která je právě v baladě poměrně obstojná, na většině stopáže alba však prozatím ještě kulhá a slovanský akcent je opravdu velmi znát.
Abych ovšem pořád nebyl za bubáka, třeba taková „Be it my Will“ je dobrou jízdou melodic thrash/deathovým podhoubím, která mi nejednou připomněla prachem zaváté finské úchyl-metalisty Gandalf a není na ní příliš co vytknout.
A přesně takhle bych si to představoval s celou nahrávkou. Vždy vítám určitý odklon od zajetých norem a přispění něčím novým do žánru, jenž by jinak stagnoval, ovšem Inner Response si do budoucna ještě budou muset ujasnit co chtějí hrát. Zatím se plandají někde na pomezí kvalitního příspěvku do česko-slovenské scény melodičtějšího metalu a ordinérní lokální rockovou sebrankou bez větších (a i tak přehnaných) ambicí a v tomto rybničku bych je nerad viděl skončit. Talent tam totiž je, jakkoliv byl tentokrát pohřben pod nánosy skladatelské kostrbatosti a zbrklosti.
Ke cti budiž této rozhodně nadějné sebrance to, že mne nad recenzí opravdu donutila se zamyslet a nad deskou si jaksepatří sednout.
Čas: 40:02
Seznam skladeb:
- Lies Inside
- WeAre
- Absorbed to Core
- Burn My Soul
- Two of Me
- Be It My Will
- Within Me
- The Worlds Collide
