UNIVERSUM - Mortuus Machina

Älvestam, Älvestam… a další Älvestam. Aniž bych se doposud stačil vzpamatovat z posledního mega náklepu, který nám Christian a jeho banda servírovali prostřednictvím (kteráže to byla kapela/projekt tentokrát?) – ano, Solution .45 (http://www.fobiazine.net/article/3930/solution--45---for-aeons-past/), už si ho vypůjčili melodic death metaloví Universum, a tak se i na této nahrávce hned ve třech skladbách z celkových jedenácti dočkáme lahodných bravíčkových cleanů, které mi svou unylostí dokáží tak akorát zvednout krevní tlak.

Australští modernisté přitom nehrají vůbec špatně, o čem vás přesvědčí první super vál „Fractured Archetype“ s typickými moderními melodic death metalovými postupy, kvalitními bicími party a dokonce klávesovými preludii slečny Rachael Madden, která je v mixu přesně tam, kde mají klávesy v melodeathu být – v pozadí za kytarovou hradbou. Ovšem již v polovině skladby se ke kvalitním vokálům Adama Soininena a backing harshům jeho bratra a kytaristy Michaela přidá ON – můj oblíbený švédský všudybyl, jeden z nejlepších vokalistů všech dob – ano pan Älvestam. Vůbec se nedivím, proč si věkově středně mladá kapela, která za své vzory má naprosto očividně Scar Symmetry někde z období  „Pitch Black Progress“ (tedy z toho, kdy pro mne kapela ztratila smysl) vybrala za svého hosta ne Strida, ale Älvestama, avšak upřímně – bez něj by jim bylo lépe.

Skočné rytmy čtyřky „Genetic Sequence Distortion“ s klávesami a kytarovými výjezdy ve stylu Disarmonia Mundi jsou originální asi jako poslední album Iron Maiden, avšak i přesto dokáže banda bez problémů zabavit všechny posluchače, kteří se vyskytnou v její blízkosti. Pro ničím nerušený melodický poslech jednoduše stačí vypnout mozek a užívat si kvalitních (byť mnohokrát slyšených) kytarových souher Michaela se Stephenem Murphym, celkem v pohodě odvedených basových spodků a vždy přesných bicích dalšího Soininena v pořadí – Jarona. Sourozenecká kapela je skutečně pěkně sehraná a vůbec všechno, originalita je pak na bodu mrazu, ovšem komu to v melodeathu vadí, pokud to šlape a dá se to skvěle poslouchat třeba při jízdě na bicyklu nebo v automobilu?

A přesně tak je to s Universum – nerušivá hudební (ne)směs, která si stejně jako předchozí „Leto Destinatus“ na nic nehraje, jedná se vlastně o takový datadisk k posledním albům Scar, snad trochu méně nasraný, na němž se navíc v roli hostů představí hvězdy a hvězdičky metalu, mezi nimiž se stkví i Ola Frenning – jo, ten týpek co hrával v Soilwork, Paul Wardingham, jemuž vychází nová nahrávka a přitom miluje d-jent, či třebas Tommy Tuovinen z myGRAIN, na jejichž novou nahrávku si doufám společně brzy posvítíme (a snad bude za něco stát).

Toť vše a ačkoliv mi z výbušného sóla v „Aeon Displacement“ právě explodoval mozek z melodických orgií, nemohu říci, že by mne toto jinak jistě velmi chytře zkomponované dílo posadilo na zadek. Obsahuje totiž zápach jakési vyčpěliny a laciné snahy dostat se co nejrychleji mezi velká jména melodeathu bez toho, aniž by si pánové našli čas vytvořit si vlastní sound.

Je to něco podobného, jako když ostřílený kytarista radí začínajícím hráčům aby si nepořizovali multi-efekt, jelikož se pak díky jeho sterilitě nikdy pořádně nenaučí hrát, když všechny jejich chyby zamaskuje. Přesně takových chyb se třeba Universum mohli dopustit, ovšem to posluchač nezjistí, jelikož vlastně poslouchá další klon všech těch Älvestamových projektů, ačkoliv – a to je na tom to nejsmutnější – tohle žádný jím založený projekt není a nikdy nebyl.