Tohle maso sice není úplně nejčerstvější záležitost, ale na kvalitě mu to naštěstí neubírá. Album sice vyšlo v roce 2009, ale čert ví, co vše stálo za tím, že dorazilo na recenzi až teď. No co už...
Samotný pohled na tuto trojčlenou partu ze slovenského Zvolena resp. jejich dílko je nepatrně rozporuplný. První, co praští do očí je obal, jenž je vyveden ve stylu gore grindu. Malby se ujal slovenský umělec Dušan Galis, a s tím, co Mäso produkuje, až tolik nekoresponduje. Alespoň já mám jinou představu, každopádně netušit co Mäso hraje za hudební styl a vidět titulní malbu v shopu s deskami, tak je budu považovat za další „originální“ grindery nebo smrtonoše. Úvodní obrázek má navazovat na titulní skladbu Súkromný život bohov, která je věnovaná domácímu násilí, ale nejsem si zcela jist, jestli ten obraz úplně vystihuje tento nešvar. Dle malby jsou to spíš jatka než cokoliv jiného. No nic, každý máme o domácím násilí svou představu, já svou ženu nebiju, takže netuším, jak to má správně vypadat... jo, ona mě taky ne (úsměv). Přitom hudba samotná žádná smrťárna není, orientačně lze říct, že se pohybujeme někde v rovině HC/metalu, který je ale obzvláštněn výraznými samply.
Začátek první Red Cloud zní jako intro od Cradle of Filth, aby následně přešlo v metal ala Mäso, který je podbarven všudy přítomnými samply, jenž má na starost bubeník Mayo. Samply jsou pevnou součástí všech skladeb a dost podstatně ovlivňují celkové vyznění, jejich použití lze považovat za dobrý tah. Druhá Súkromný život bohov opět začíná předehrou, tentokrát klavírní, aby se z ní vyklubala nejlepší věc na albu. Titulní riff, jenž se náramně povedl, vkusné samply, šlapavá rytmika, nemám výhrad. Nejvýraznější moment skladby nastává, když se střídá hrubý řev s normálním zpěvem, ta drsnější podoba vokálu společně s hudbou je jednoduše řečeno hitová.
Co tak celou dobu visí ve vzduchu, ozřejmí třetí Lykantropia, jenž už mě utvrzuje v tom, že celá hudební produkce se podobá německým Američanům Rammstein - strojová rytmika, podobná masážní riffáž a ty samply, tady Rammstein naskočí na mysl celkem hned. Cestovatel v čase je zase z trochu jiného soudku, rozházená rytmika, kvílivá kytara... ne, tenhle song nenechá na chvíli vydechnout. Óda na bolest je v podání Maso taková nenáročná, skočná skladba s důrazem na refrén, jen je zbytečně dlouhá, klidně by mohla být o dvě minuty kratší, on neustále se opakující refrén, který je zde složen ze dvou kratších vět, po několikátém poslechu začne nudit. Chladný Oheň je mrazivá, pomalejší a dost působivá záležitost. Poslední Zradca sází po hudební stránce na veselejší notu, motiv jak z ruské častušky nebo z balkánu alá Gogol Bordello.
Veselejší nota ovšem pouze po hudební stránce, protože po textové celé album nepojednává o žádných příjemných věcech, což je patrnéi ze samotných názvů skladeb.
Tato deska se pro mě stala poměrně příjemným a nečekaným překvapením. Mäso se na ní profilují osobitou muzikou, a myslím, že na Slovensku si je s nikým jiným nelze zaměnit. Hudba, která se lehce a nekomplikovaně poslouchá i na "první signální" (úsměv). Sedm vkusných songů, v každém z nich lze najít něco zajímavého a přitom, je každý trochu jiný, ale neustále je to Mäso music. Na Mäso mi nejlépe sedí příměr "za málo peněz hodně muziky", ve třech lidech se za pomocí propracovaných samplů povedlo vytvořit slušný rachot. Povedené.
Seznam skladeb:
- Red Cloud (Makhpiya-luta - príbeh o nepoddajnosti)
- Súkromný život bohov
- Lykantropia
- Cestovatel v čase
- Óda na bolesť
- Chladný oheň
- Zradca
Čas: 33:26
