DESECRATED DREAMS - In The Embrace Of Lies

Cháska Desecrated Dreams z Liptovského Mikuláše si to na letošek přihasila s nahrávkou „In The Embrace Of Lies“ a jelikož tento počin doputoval až  ke mně, pojďme se mýma očima podívat na to, jak pětiskladbové EP (doprovázené materiálem „Die!mensions“) dopadlo.

Jedná se o old school šlapavý death metal s velkou porcí melodiky, pořvávanými vokály Milana Jozefeka s povědomými riffy, které posluchači neustále evokují různé bandy z různých metalových odnoží, ale nikdy samotné Desecrated Dreams. Přesto již ve druhém válu „Living The Ultimate Nightmare“ mne zabaví vyhrávka, k níž rytmická kytara Michiho dotváří parádní spodek. Je to výlet do 90. se vším všudy, skladba nepostrádá zdravý tah na branku a přesto si zachovává slušnou porci atmosféry.

„Above The Veil Of Shadow“ odstartuje sypačkami pana Jano Navrátila, aby posléze pokračovala riffy á la Death s typicky bublající Markovou basou. Poté rifáží připomene starší doom metalové spolky, což je samozřejmě obrat kolem celé své osy.  Rozhodně kvituji s povděkem, že se kapela se nikam nežene, má na své vyhrávky a všemožné melodické nápady dost času a s chutí si jej vyberou. To je výrazně odlišuje od všech smeček, které neohrabaně táhnou na bránu a své melo nápady se snaží zpracovat v hyper rychlosti a jen jaksi obrysově, což ovšem ve výsledku znamená poněkud rozporuplný poslech. Ne tak DD, kteří celou druhou polovinu nechají své nápady pomalu probublávat na povrch. Aby toho nebylo málo, takřka pagan metalová vsuvka (heh) ve čtyřce

„In The Embrace Of Lies“ mne poněkud nechává na pochybách, zda-li Desecrated Dreams považovat za skutečně old school death metalovou bandu, jelikož těch melodií je tam občas poněkud více a ona dlouhodobá spolupráce s klávesistkou Petrou Jozefkovou, která se v současné době kapele nemůže věnovat, je opravdu hodně znát, ačkoliv se kapela v promo dopise holedbá, jak chtějí hrát death metal v jeho nejtradičnější podobě, stále jim to ujíždí k budování slušné atmosféry, která je právě v „Embrace“ už hodně epická.

To samé platí i pro výborně zvládnutou jízdu „Profound Darkness Of The Ages“, jež se ve druhé polovině zlomí do výbornými chorály podporované atmosférické nebe. Jakoby snad texty, pojednávající o takových těch mentálních záležitostech (klasika) ne zcela korespondovaly právě s těmito epickými party, které evokují spíše velikost zaniklých civilizací, než-li uvažování nad svou vlastní existencí.

Poté již nepřekvapí, že album Die!mensions, jež je o dobrých 6 let starší, představuje formaci právě v oné melodicko-technické podobě s výraznými klávesovými party a progresivními sklony. Zde se mnohem více jede na klasičtější thrash metalové podklady, které jsou rozvíjeny a ž překvapivě originálními vyhrávkami. Přiznám se, že mně osobně tento takřka až démonický kus kovu sedí o poznání více než-li nové tracky, jelikož se zde neustále něco děje a občasné výlety až do avantgardy (Prelude Of The Cursed) jsou rozhodně také body plus. 

Vlastně můžeme zcela s klidem říci, že zatímco dříve byla banda ukázkovou melodicko-atmosférickou formací, v současnosti to zkouší s mnohem jednodušší hudební směsí, která mne paradoxně baví méně, než-li jejich předchozí počin, ačkoliv jak zvukově, tak schopnostmi kapely je nová nahrávka jinde a ze souboje vychází rozhodně lépe. Ovšem chybí odvaha a správný kus progresivu, soustředěnost a jakási až nadšenecká sehranost celého soukolí, která v kombinaci s inteligentními postupy určitě udělala své.

Docela se divím, že se ke mně tato nahrávka nikdy nedostala (ona pravděpodobně také nikdy nebyla vydána) a je to velká škoda, jelikož v roce 2004 se rozhodně jednalo o zajímavou záležitost, která poměrně hezky vystihuje to, o co se atmosférické metalové spolky v tom období snažily. Ano, sem tam je již hodně monotónní, což ovšem banda zdárně vyvažuje přítomností vskutku kvalitních klávesových pasáží, jež na většinu míst i docela zapadají, přestože si ponechávají punc prog metalové vzdálenosti. Super.

Závěrečné hodnocení tedy vyznívá v neprospěch nového EP počinu, jenž není vyloženě špatný, ovšem oproti staršímu kousku se utápí v určité snaze sedět na dvou židlích, tedy hrát death metál a zároveň zůstávat v soundu kapely, jenž (nyní) čtveřice mastila společně s klávesami již nějaký ten pátek zpět.