Hardcore ethno? Tohle slovní spojení u mě vyvolávalo opravdovou zvědavost. Samozřejmě se nabízí otázka, co to ethno ve spojení s hc je zač, tak na vysvětlenou: Mawataki celkem průměrný hardcore českého střihu okořeňují právě těmito zvuky/nástroji, které výslednému soundu dodávají nevšední punc, ale to, co je nejpodstatnější je, že se to Mawataki daří vcelku dobře.
Vlastní svět není deska na první poslech, aby vše do sebe zapadlo, je třeba se jí více věnovat, jestli to však stojí za to, si musí každý zhodnotit sám. Že jsem se jí poctivě zaobíral neberu rozhodně jako ztrátu času. S každým dalším poslechem má album schopnost růst a postupně poodkrývat zajímavá místa. Ne, že by to byla kdo ví jak složitá muzika, ale ze začátku se může stát, že než si vše srovnáte v hlavě, poslech občas jaksi drhne. Ono je v podstatě možné něco zajímavého najít v každé z deseti skladeb, které se na albu Vlastní svět nachází, ale není to tak nějak prvoplánovité. Samozřejmě, ze začátku největší pozornost přitahují ony zmíněné ethno nástroje (mandolína, didgeridoo), které jsou přítomny ve všech deseti skladbách. Občas jsou jen jako doplněk nebo dokreslují celkovou atmosféru, ale někdy jsou poměrně výrazné (didgeridoo) a hodně zajímavé. Každopádně je to jedna z nejzajímavějších složek na albu a dává tím hudbě úplně jiný rozměr a de facto tím tvoří Mawataki originálními. Že by to někomu mohlo evokovat Sepulturu a její koketování s indiány? Může být, ale tady je to tak trochu jinak. Nebudu zde tvrdit, že je celý koncept vždy geniálně sklouben, ale ten nápad se cení a mně osobně připadá zajímavý.
Nemá cenu vyjmenovávat všechny skladby a vypisovat co a v které je povedené, ale zmínit musím druhou a zároveň klipovou Zlo pro její začátek, kde didgeridoo doslova řádí. Další výraznější momenty přicházejí ke konci desky (Cesta, Horizont) a jako nejlepší věc na albu hodnotím jednoznačně Co příjde, už její začátek je dost návykový, ale i celkově tu kapela rozehrává chytlavou hru a této skladbě nechybí k dokonalosti téměř nic. A v neposlední řadě desátou Wakantanka, což je instrumentálka, která povedené dílo příjemně uzavírá a dokáže přenést myšlenkami úplně na jiný kontinent.
Jak už z výše napsaného vyplývá, texty jsou v češtině, což samozřejmě je fakt vítaný a sympatický. Na druhou stranu jdou Mawataki s kůží na trh, ale jak celková filosofie kapely naznačuje, není potřeba se obávat, že by textová část spadla k nějakým blábolům. I když bych možná občas čekal silnější poslání. Ale celkově nemám výhrad...
Vlastní svět je pro mě zajímavá deska a jsem za ní rád, ale zcela určitě nebude stravitelná pro kde koho. Přes prvních pár poslechů, kdy to u mě drhlo, jsem si nakonec Vlastní svět pouštěl s radostí. Zcela jistě se najde dost lidí, kterém skloubení hc s ethnem bude dělat problém, nebo naopak zase pro někoho může být samotná ethno složka zajímavější než metalový základ. Já mám jasno v tom, že díky onomu tolikrát zmiňovanému ethnu dávám o jeden bod navíc.
Čas: 41:57
Seznam skladeb:
- Nuda
- Zlo
- Nedělní překvapení
- Husa
- Ohnivý poutník
- Masokombinator
- Cesta
- Horizont
- Co příjde
- Wakantanka
www.mawataki.com
www.bandzone.cz/mawataki
