INDRAMA - Timescapes

Nerušivý vokál však jaro nedělá a já musím říci, že mně osobně více imponují vybrnkávané ultra melodické kytarové party, které posluchači připomenou mnohem starší a uznávanější kapely žánru (namátkou třeba představitele holandské atmo školy The Gathering či z našich luhů a hájů starší Memorii) a společně s klávesovými vyhrávkami Beth tvoří opravdu sourodou, přesto pestrou hudební směs. Navíc už ve trojce „Unreal“ se blýskne hlavní mozek kapely Jesús, jenž svými čistými backing vokály Selene vydatně sekunduje. Valivá tempa, klavírní etudy, J.C-ho soustředěná bicí tempa (jednoduchá a naprosto účelová), citlivá Manuelova basa – to vše tvoří produkci InDrama, ve finále vyznívající jako něco, co posloucháte jen tak mimoděk, ovšem když se nad tím občas zamyslíte, zjistíte, že kapelu nevnímáte částečně i proto, že je vše na svém místě.

Nebudu zastírat, že to formaci sem tam ještě ujede a Selene ne vše vyzpívá úplně čistě, ale rozhodně je se svou barvou hlasu na dobré cestě a ačkoliv si troufnu tvrdit, že to nikdy nebude na světovou extratřídu, své úlohy se zhostila poměrně schopně.

Chválili jsme již dost, debutu však lze zároveň vytknout poměrně mnohé. Za prvé jednoznačně opakující se melodie, či lépe řečeno až přílišnou riffovou podobnost jednotlivých fláků. Naštěstí InDrama přispěchávají s jiným způsobem ozvláštnění skladeb – například čistými sbory či opravdu kvalitními „klavírními“ pasážemi, ovšem pocit, že jste přeci ten riff, jenž se nachází v této skladbě slyšeli již v té předchozí, se bohužel nejednou dostaví. Druhou drobnou výtkou je pak stopáž, 52 minut je opravdu hodně a posluchač dříve či později odpadne, jelikož riffy, ač většinu času kvalitní jednoduše nejsou tak geniální, aby vás u tvorby formace udržely. Přesto přicházejí ke konci alba i opravdové pecky, například „Secrets“, evokující fantaskní a velice jemnou atmosféru či předcházející zasněná „Distance“ s opravdu povedenými kytarovými výjezdy. 

Ano, debut je to poměrně obstojný, ovšem kapela má zároveň před sebou ještě hodně práce. Chtělo by to především citlivější a hlavně pestřejší práci s doom náladami, poněkud větší hravost co se kytarových ploch týče a přeci jen větší spolupráci mezi kapelou a Selene, v níž dřímá vskutku obdivuhodný potenciál, jenž by se již na příštím albu mohl jako květ plně rozvinout do svých krás. Pokud bůh a kapela dají. Sedm.

Jinak album je zcela zdarma ke stažení, takže pokud by kdokoliv ze čtenářů měl chuť si poslechnout o čem to tady plácám, má jedinečnou možnost.