Posledním restem, jenž na mne při prodírání se zátočinami hudební nadílky určené k alespoň zkratkovitému zhodnocení netrpělivě čekal, bylo debutové album švédské death/thrashové smečky Vilefuck, jež tento zběsile thrashující kotouč zplodila po zhruba půl dekádě existence (tehdy se ještě psal rok 2009). S velkou dávkou retrospektivy jsem se proto musel alespoň naoko vrátit v čase a napsat svůj názor na výbušné thrashmetalové řezivo, tak jak je hudební Svět spatřil již před celým rokem.
Předně EP „Thrashing Fucking Metal“, které kapela nakroutila před nějakými třemi roky vypovídá o stylu formace vlastně vše. Tradiční thrash metal na pomezí americké a německé školy se sekanými riffy, štěkotem vzteklého čokla Alexe, Tomovými ultra mega old school kytarovými postupy, to vše za vydatné podpory masivní hradby dvoukopákových bicích exhibicí Freddeho.
Pokud by někoho při slovech „thrashing“ a „Švédsko“ napadali klasici The Crown, já mohu pouze s omluvným gestem prohlásit, že tentokrát žádný melodeath a hodně thrashingu, pánové a dámy. To už než ke Koruně mají VIlefuck blíže ke krajanům Carnal Forge, ze kterých si berou minimálně nabroušený zvuk a kvalitně odbouchané bicí. Právě ty jsou již od úvodního fláku tím nejlepším, co kapela nabízí, a ačkoliv již trojka nabídne skutečně ultimátní thrash metalový zážitek se vším všudy, v němž je místo i na pořádné zahalekání si, přičemž nechybí ani typické příznaky žánru – klasické „zrychlovačky“ tempa a snadno rozpoznatelné refrény, kterých si společně s Alexem užijete dosyta.
Tlumených akordů a klasických trojhmatů si koneckonců s Vilefuck vyposlechnete více než dost - ovšem to je prostě thrashová mantra a porušit ji by pro old-school kapely znamenalo do nebe volající selhání. I proto se Vilefuck zuby nehty drží svého stylového zařazení a válečné samply, uvádějící „Fuck The System“ (mimochodem opět „klasické“ hc/thrash metalové téma, všímejme si) jen dokazuje, že Vilefuck to vzali jedním vrzem a thrash obnažují skutečně až na kost.
Kdybych měl z tohoto výbušného kompletu nějakou skladbu vyzdvihnout, sáhnul bych bez debat po „Thrash And Destroy“, hymně která si na nic nehraje a hrne to na posluchače riff za riffem, výkop za výkopem. Když k tomu přičteme (pro chvíli) alespoň trochu zajímavé riffy, jedná se o skladbu, která je pro každého thrashového maniaka naprostým požehnáním. Žel bohu zbytek alba mne ani po několika posleších přesvědčit nedokázal, pravděpodobně proto, že kvalitního thrash/deathu bylo v minulosti natočeno již dosti a snad za to může i fakt, že si z „What Lies Ahead Is Already Dead“ pamatuji opravdu jen minimum.
Dobře odvedená thrashmetalová rutina ze severu, která mohla být něčím více, pokud by její otcové začali trochu více myslet vlastní hlavou a nespoléhali se na již tolikrát zahrané. Old-school vzpomínka je to sice fajn, ale kdyby i ty riffy byly dosti nosné...
Čas: 37:32
Seznam skladeb:
Předně EP „Thrashing Fucking Metal“, které kapela nakroutila před nějakými třemi roky vypovídá o stylu formace vlastně vše. Tradiční thrash metal na pomezí americké a německé školy se sekanými riffy, štěkotem vzteklého čokla Alexe, Tomovými ultra mega old school kytarovými postupy, to vše za vydatné podpory masivní hradby dvoukopákových bicích exhibicí Freddeho.
Pokud by někoho při slovech „thrashing“ a „Švédsko“ napadali klasici The Crown, já mohu pouze s omluvným gestem prohlásit, že tentokrát žádný melodeath a hodně thrashingu, pánové a dámy. To už než ke Koruně mají VIlefuck blíže ke krajanům Carnal Forge, ze kterých si berou minimálně nabroušený zvuk a kvalitně odbouchané bicí. Právě ty jsou již od úvodního fláku tím nejlepším, co kapela nabízí, a ačkoliv již trojka nabídne skutečně ultimátní thrash metalový zážitek se vším všudy, v němž je místo i na pořádné zahalekání si, přičemž nechybí ani typické příznaky žánru – klasické „zrychlovačky“ tempa a snadno rozpoznatelné refrény, kterých si společně s Alexem užijete dosyta.
Tlumených akordů a klasických trojhmatů si koneckonců s Vilefuck vyposlechnete více než dost - ovšem to je prostě thrashová mantra a porušit ji by pro old-school kapely znamenalo do nebe volající selhání. I proto se Vilefuck zuby nehty drží svého stylového zařazení a válečné samply, uvádějící „Fuck The System“ (mimochodem opět „klasické“ hc/thrash metalové téma, všímejme si) jen dokazuje, že Vilefuck to vzali jedním vrzem a thrash obnažují skutečně až na kost.
Kdybych měl z tohoto výbušného kompletu nějakou skladbu vyzdvihnout, sáhnul bych bez debat po „Thrash And Destroy“, hymně která si na nic nehraje a hrne to na posluchače riff za riffem, výkop za výkopem. Když k tomu přičteme (pro chvíli) alespoň trochu zajímavé riffy, jedná se o skladbu, která je pro každého thrashového maniaka naprostým požehnáním. Žel bohu zbytek alba mne ani po několika posleších přesvědčit nedokázal, pravděpodobně proto, že kvalitního thrash/deathu bylo v minulosti natočeno již dosti a snad za to může i fakt, že si z „What Lies Ahead Is Already Dead“ pamatuji opravdu jen minimum.
Dobře odvedená thrashmetalová rutina ze severu, která mohla být něčím více, pokud by její otcové začali trochu více myslet vlastní hlavou a nespoléhali se na již tolikrát zahrané. Old-school vzpomínka je to sice fajn, ale kdyby i ty riffy byly dosti nosné...
Čas: 37:32
Seznam skladeb:
- What Lies Ahead Is Already Dead
- The Machine
- Force Of Destruction
- Light The Fires Of Revolution
- Fuck The System
- Thrash And Destroy
- Invisible War
- Interlude
- Maze
