Asmodeus

AHAB – The Divinity Of Oceans CD 2009, Napalm Records

Německá funeral nautic doommetalová skupina Ahab patřila mezi často skloňovaná jména letošního Brutal Assaultu. Ač jsem nahrávku The Divinity Of Oceans několikrát slyšel, k sepsání recenze jsem se včas nedostal; tak jsem to chtěl obrátit a zkonfrontovat živé provedení se studiovým. Leč okolnosti mému záměru nepřály – Ahab na Brutalu nezahráli. Hromadu lidí, která se na ně těšila a byla ochotná čekat do pozdních nočních hodin, zrovna nepotěšili, ale třeba si ošizení fanoušci spraví chuť při poslechu loňského, v pořadí druhého plnohodnotného alba kapely.

Ahab si libují v pomalých a  ještě pomalejších tempech, kontrastech mezi civilním zpěvem a hlubokým growlingem (všechny hlasy jsou dílem jednoho hrdla) resp. melodickými a (polo)hrubými pasážemi. Během takřka sedmdesáti minut a sedmi songů (průměrná délka jednoho tedy vychází kolem deseti minut) hudba plyne a plyne, aniž by pořádkumilovný posluchač nalezl v jednotlivých skladbách nějaký řád typu sloka–refrén či opakování stěžejních motivů. Oni jsou totiž coby stěžejní brány všechny, postupně na sebe navazují a tak proč je opakovat (úsměv).

Úvod patří umírněným klávesám, k nimž se postupně nabalují kytary, překvapivě pestré bicí, hluboký zastřený growl a později i čistý melodický zpěv. Minimálně tři záležitosti hned od začátku zaslouží zvýšenou pozornost. V první řadě je to onen drsný, nervy drásající  „zpěv“, který je na hranici snesitelnosti. Naštěstí je jej na nahrávce užito s citem a v pravý čas je většinou narazen druhou zajímavou „záležitostí“ – čistým zpěvem, který je zachmuřený i (na žánrové poměry) veselejší. A třetí interesantní položkou nahrávky jsou relativně pestré bicí, hlavně co do využití jednotlivých bubnů – tu rána do rytmičáku, tam jen činel, tu kopák, tam zase kotel. Samozřejmě nechybí krásné kytarové melodie ani klávesové party, z nichž z ničeho nic vystrkují růžky zahuštěné, takřka deathmetalové úseky. A takhle je to na celé nahrávce, někde je muzika křehčí, jinde energičtější, poslouchá se to většinou velmi příjemně, byť vlezlé a prvoplánovaně chytlavé skladby se na desce nenachází. Je to spíše o vkusu – pro milovníky posmutnělé atmosféry budou Ahab bezchybní, pro fanoušky rychlejšího nářezu takřka neposlouchatelní.

Za zmínku pro neinformované snad stojí i skutečnost, že kapela je ideově inspirována románem amerického spisovatele Hermana Melvilla Bílá velryba. Dobrodružná kniha o stíhání velryby přezdívané Moby Dick dala skupině i název (Ahab je kapitánem velrybářské lodi) a má co do činění i se stylem (nautic...) a texty.

Seznam skladeb:
  1. Yet Another Raft of the Medusa (Pollard's Weakness)
  2. The Divinity of Oceans
  3. O Father Sea
  4. Redemption Lost
  5. Tombstone Carousal
  6. Gnawing Bones (Coffin's Lot)
  7. Nickerson's Theme


Čas: 67:34

www.ahab-doom.de
www.myspace.com/ahabdoom


Zveřejněno: 26. 08. 2010
Přečteno:
2788 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář