Podpořen několika rychlými potahy z doutnající cigarety, nořím se stále hlouběji do sirných tenat prastarého zámku, abych konečně odhalil pravdu o nadpřirozených jevech, které se v dané lokalitě vyskytují. Pouze prázdné výrazy a tichá strachem stažená hrdla prozrazují, že okolní obyvatelstvo si o mých ujištěních, že se vůbec nic zlého neděje myslí své. Klesám po starých kamenných schodech hlouběji do sklepení, jehož mokré pavučinami opředené stěny jsou nyní ozářeny světlem mé silné příruční baterky. Ve tmě, té dusivé, neútěšně svíravé tmě před sebou tuším slizká tělíčka uhnízděných netopýrů, kteří zde, v temných a chladných katakombách nalezli své útočiště. Náhle se zdálky ozve hudba, jež mne donutí se strachy zastavit a doslova zcepenět na místě. Spatřím nelidské symboly, které pozvolna počínají vyvstávat ze tmy a celým mým tělem náhle otřese záchvat zimnice. Kdosi mi zaklepe na rameno a s tajemným smíchem odletí pryč. Baterie pozvolna dohasíná a já vím, že je konec..
Ale houby konec.. Pokud vás tato historka, jako vystřižená ze Záhad Toma Wizarda (google to jistí), již jsem zrovna sesmolil na koleně (je to vidět) zaujala, jistě byste si k takové četbě s chutí dali i určitý okultní soundtrack, jenž by strachem nasáklou atmosféru ještě trochu dobarvil. A právě v té chvíli (jak jinak) přicházejí vhod Destroying Divinity, valící okultní death metal ze staré školy, kteří již svým debutovým albem „...Created...“ kdysi předvedli, že i v té naší kotlince se dá hrát suprově šlapavý brutal death metal a není divu, že byli ve své době často přirovnáváni třebas k nedávno recenzovaným Severe Torture či z našich luhů a hájů Melancholy Pessimism.
Vůbec se nedivím trojka, „Birth Of Faceless Killer“ jakoby mi Melancholy připomněla a zároveň znovu utvrdila v názoru, že zatímco Melancholy natočili desku, na níž se velice rychle zapomene, „Dark Future“ je hezkým návratem do death metalového podhoubí první poloviny 90’s a zároveň raných 00’s se vším, co k tomu patří.
Strašidelnými riffy, šlapavými kovově znějícími škopky, disharmonickými věru krátkými sóly a vyhrávkami, naprosto neoblomným tahem na bránu, jenž prostě nepoleví, dokud vám mozeček nevyleze z hlavy ušima. Hrome, po šesti letech, jež jako krví zbarvená voda utekly od minulé řadovky jsou pánové zpět se skutečně neuvěřitelně parádním dark death metalem, pyšnícím se správně old schoolovým zvukem z doby, kdy se dark metalu holdovalo a každá smečka musela mít texty o satanovi a démonech, aby byla s to něco prodat.
Paráda, na tomto albu mne baví snad všechno – zatraceně rozházené a zároveň pevně usazené riffy, již zmíněné nazvučení, parádní low growl Erika (svého času taktéž blackovka S.C.U.M), zvukový háv ze studia Šopa, nasazení kapely, sem tam čiré drhnutí hmatníků, aby se ty líné bestie, jejichž krví nasáklé pařáty se sápají po vašem bezbranném těle, stále udržovaly v kondici. Co dodat – skvělá kapela natočila opět silnou desku, což společně s faktem, že se jedná již o třetí regulérní štych, dělá z ratiškovických Destroying Divinity jednu z mála opravdu kvalitních stálic na současné české metalové scéně.
Super mrazivé vály, jež byste i při letním parnu opravdu neměli minout! Třebas „Prophecy“ je opravdový natlakovaný hudební orgazmus!!! 90%
Jo a na tu distribuce od Brutal Bands jsem tedy také docela zvědav.. No uvidíme..
Čas: 36:02
Ale houby konec.. Pokud vás tato historka, jako vystřižená ze Záhad Toma Wizarda (google to jistí), již jsem zrovna sesmolil na koleně (je to vidět) zaujala, jistě byste si k takové četbě s chutí dali i určitý okultní soundtrack, jenž by strachem nasáklou atmosféru ještě trochu dobarvil. A právě v té chvíli (jak jinak) přicházejí vhod Destroying Divinity, valící okultní death metal ze staré školy, kteří již svým debutovým albem „...Created...“ kdysi předvedli, že i v té naší kotlince se dá hrát suprově šlapavý brutal death metal a není divu, že byli ve své době často přirovnáváni třebas k nedávno recenzovaným Severe Torture či z našich luhů a hájů Melancholy Pessimism.
Vůbec se nedivím trojka, „Birth Of Faceless Killer“ jakoby mi Melancholy připomněla a zároveň znovu utvrdila v názoru, že zatímco Melancholy natočili desku, na níž se velice rychle zapomene, „Dark Future“ je hezkým návratem do death metalového podhoubí první poloviny 90’s a zároveň raných 00’s se vším, co k tomu patří.
Strašidelnými riffy, šlapavými kovově znějícími škopky, disharmonickými věru krátkými sóly a vyhrávkami, naprosto neoblomným tahem na bránu, jenž prostě nepoleví, dokud vám mozeček nevyleze z hlavy ušima. Hrome, po šesti letech, jež jako krví zbarvená voda utekly od minulé řadovky jsou pánové zpět se skutečně neuvěřitelně parádním dark death metalem, pyšnícím se správně old schoolovým zvukem z doby, kdy se dark metalu holdovalo a každá smečka musela mít texty o satanovi a démonech, aby byla s to něco prodat.
Paráda, na tomto albu mne baví snad všechno – zatraceně rozházené a zároveň pevně usazené riffy, již zmíněné nazvučení, parádní low growl Erika (svého času taktéž blackovka S.C.U.M), zvukový háv ze studia Šopa, nasazení kapely, sem tam čiré drhnutí hmatníků, aby se ty líné bestie, jejichž krví nasáklé pařáty se sápají po vašem bezbranném těle, stále udržovaly v kondici. Co dodat – skvělá kapela natočila opět silnou desku, což společně s faktem, že se jedná již o třetí regulérní štych, dělá z ratiškovických Destroying Divinity jednu z mála opravdu kvalitních stálic na současné české metalové scéně.
Super mrazivé vály, jež byste i při letním parnu opravdu neměli minout! Třebas „Prophecy“ je opravdový natlakovaný hudební orgazmus!!! 90%
Jo a na tu distribuce od Brutal Bands jsem tedy také docela zvědav.. No uvidíme..
Čas: 36:02
Seznam skladeb:
- To Live In Gloom Of The Beyond
- At War With Two Worlds
- Birth Of Faceless Killer
- Purid Stench Of Past
- Undead In The Darkness
- Cult
- Prophecy
- Name Written With Blood
- Face To Face To Destiny
