Ranní program na GS měli v 10:00 zahájit DISSOLVING OF PRODIGY. Ti ale zahájili s dvacetiminutovým zpožděním a navíc je po druhé skladbě zradila technika, resp. prasklá struna Fusatého kytary. Než proběhla výměna, dal Valda na flétnu Včelí medvídky a na dvě flétny cosi od Dead Can Dance... Do budoucna by se měl naučit odříkávat nějaké veselé historky, takhle bylo polovinu prodlevy trapné ticho. DOP stihli pouhé čtyři skladby (Zlatá klec, Ústa vědmy, Němý motýl, Echoes Of My Sadness), přičemž při poslechu novinky Němý motýl mrazilo po celém těle. (Johan)
To SNAIL využili přidělený časový úsek zcela a do svých fanoušků, kterých bylo požehnaně, naprali porci energického moderního mixu HC a metalu. Ani jsem nevěděl, že baskytaru v téhle partě týrá Klika (ex – Promises). Akční zpěvák dokázal i v pekelné výhni rozhýbat posluchače a výsledkem bylo velmi dobré vystoupení. (Johan)
O pauze jsem na chvilku vyrazil na PSS, kde dováděli BORN IN PRYPIAT, loňští vítězové České rockové ligy. Ti pokračovali v podobném modernmetalovém projevu jako Snail, jen o zpěvy se starala hned dvě hrdla – precizně vyřvávající mladík a čistě pějící slečna. Mládí vpřed, vedle kytaristy vypadají oba vokalisté jako jeho děti (úsměv). Ale opět musím dát palec nahoru, hlavně zpěvákovi. (Johan)
A moderna do třetice, zpátky na GS. GALACTIC INDUSTRY dorazili v okleštěné sestavě bez fešandy Milady (která se v minulosti podílela na studiových pracích) a nějak se jim nedařilo naživo odprezentovat to, co zní z posledních dvou nahrávek Remake resp. Key To Space Love. George také vycítil, že lidé příliš vstřícně nereagují a výsledkem bylo nemastné neslané vystoupení, ukončené před časovým limitem. Z CD mě GI docela baví, naživo ne-e. (Johan)
A aby těch moderněji znějících záležitostí nebylo málo, i DIRTY GAME produkují moderně znějící a progresivní metal ála Dream Theater. Stihl jsem jen část vystoupení, ale překvapení to bylo, a milé. Pod velkým pódiem byl srocený i nějaký fan klub s „luxusním“ transparentem (smích), do kytarové stěny jely klávesy z playbacku a potěšil velmi kvalitní zpěv. O chvilkové zpestření se postaral zpěvák, který doplnil za bicí soupravou bubeníka a pomohl mu klepat do činelů (úsměv). (Johan)
Drtička DESPISE nenechala nikoho na pochybách, kdo že je v Čechách králem extrémního, brutálního, technického, propracovaného... death metalu. Do sestavy bez potíží zapadly dvě nové tváře – aby ne, když se jedná o ostřílené harcovníky. Křikloun Fred (Smashed Face, Translunaria) a basák RIP (Esazlesa, ex – Strangemind) se chovali, jako kdyby v kapele byli odjakživa. Že mají Despise dva akční zpěváky je asi dobře známé, že mají extrémně talentovaného mladého bubeníka možná ne. Takže teď už jo (úsměv). Při úvodní pasáži nové skladby už jsem si myslel, že pánové nějak zvolňují, ale zdání klamalo, po chvilce se opět rozjel pořádný nářez. Závěr patřil coveru Dehumanized a před skotačícími vokalisty v parném odpoledni klobouk dolů. A ještě jedna zajímavost mě při pohledu na strunné hráče zaujala – v žádné kapele nemají všichni tři zavěšené nástroje tak proklatě vysoko (úsměv). (Johan)
Na Vildu Čoka na PSS jsem vyrazil jen ze zvědavosti a vydržel asi sedm minut. Při první mnou slyšené skladbě, resp. tedy jejím konci, jsem si umanul, že mizím, ale když začaly Ó hory, ó hory od Stromboli, musel jsem zůstat. Na následující novou tvorbu a nepříliš vtipné průpovídky už jsem ale sílu neměl... (Johan)
GALADRIEL jsem naživo viděl několikrát, ale na Basinu to od nich bylo jednoznačně nejlepší vystoupení. Loni na Blacklights festu zahráli výborně, ale tady to bylo ještě lepší. Mám dark metal téhle slovenské party rád, mám rád i kombinaci Dodova chrapláku s Witchiným čistým zpěvem, některé hypnotické melodie mně přijdou dokonalé... Do set listu skvěle zapadl i cover Black Winter Day od Amorphis, hitovka From Ashes And Dust i parádní The End Of Eternity. (Johan)
Dalším vyslancem slovenského metalového království byli LUNATIC GODS. Docela mě překvapilo, že Hirax a spol. u nás nejsou tak populární jako Galadriel (zatímco na Galadriel bylo plno, na LG obecenstvo prořídlo); přitom Hirax dělá neúnavnou propagaci a album The Wilderness vyšlo před časem u Shindyho. Z něj došlo na song Doomsday, jinak se hrálo z debutu Inhuman & Insensible a poslední řadovky Ante Portas. Hlavně slovensky nazpívané songy (Márnosť, Balada o makovom mlynčeku, Dualita) mi sedly, nechybí v nich melodie, čistý i ostřejší Emilův zpěv... nechápu vlažné přijetí výborné kapely. (Johan)
Kolem DEJA-VU z Německa jsem jen prošel, snad se jednalo o cover band, protože zrovna zněla Heavy Metal Breakdown... nebavilo mě to a tělo si žádalo odpočinek. (Johan)
PATHOLOGY STENCH nedorazili a tak šli na věc POSITIVE MIND. Ti se nedávno prezentovali velkoryse pojatým dvojdiskem Silence Gives Consent, na němž byl koncert postavený. Runing From Holocaust, Justice Core Inside, Lost Kids... obrovské nasazení, živelná pódiovka, pestré skladby, v nichž se míchá post hard core, emo core, experimentální crossover (jak jsem napsal v recenzi – úsměv) a nad vším ční Henryho variabilní vokál. Strhující, byť na mě příliš hlasité... (Johan)
LOCOMOTIVE tentokrát prominou, viděl jsem jen chviličku a záhy se odebral na SSOGE. Začátek setu krumlovských nářezníků ale rozpohyboval několik výtečníků, kteří při řádění rozvířili prach před GS a způsobili lokální písečnou bouři (smích). (Johan)
A pak už přišel čas SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Těšil jsem se na ně moc, dostali k dispozici velké pódium a 50 minut. A dokázali se vším naložit parádně. Ve srovnání s plzeňským „nic moc“ vystoupením (Metalfest 2010) jsem si ve Spáleném Poříčí spravil chuť. Jedna z nejlepších kapel celého víkendu! Překvapivě složený play list – tři novinky z již nahraného nového alba se dejme tomu daly čekat, ale čtěte pozorně, až kam tentokrát SSOGE sáhli: Look, Wizard (!!!), Shadow (!!!), I Would Dance a na závěr We Shall Go (!!!). Tři nečekané návraty k Behind The Shadows resp. Themes jsem nečekal a byl to balzám na mou duši. Z nové tvorby zatím nejsem úplně odvázaný, ale věřím, že se časem chytnu... už aby tu nové CD bylo. (Johan)
Silenty jsem neviděl už poměrně dlouho a tak mě jejich podvečerní vystoupení na Basinfirefestu potěšilo. Kapela působila sehraně a zpěvačka Hanka Hajdová jako vždy neúnavně hecovala publikum. Myslím, že špatný koncert SSOGE jsem nikdy neviděl, naopak, těch, které vás nabijí pozitivní energií, bylo dost. (Bubu)
Možná bych měl doplnit, že na PSS patřilo odpoledne také lidově zábavným skupinám ALKEHOL, HARLEJ a DOGA. Vyhýbal jsem se setkání s nimi v zájmu zachování duševního zdraví (smích), ale něco k mým slechům dolétlo. Od Alkeholu třeba Travička, od Harleje Svařák, od Dogy Jsem trochu divnej... Všechny tři kapely měly jednoznačně největší kotel (na který se nezmohli ani Testament, o ostatních nemluvě) a lidi s nimi řvali jako o život... (Johan)
Program na GS uzavřeli DYMYTRY, kteří budou Českou republiku reprezentovat na Wackenu. Popravdě řečeno to nechápu. Bez masek by šlo o úplně nezajímavou kapelu s přihlouplými texty v češtině. Hudebně sekec mazec bez silnějších momentů, riffová vozba, zasekávačky... Ale s maskami je to přitažlivé divadlo. (Johan)
S prvními riffy vystoupení maďarských EKTOMORF se z pódia začala valit energie, která se okamžitě přenesla do publika. Skákalo snad všechno, co mělo nohy. Jestli máte rádi Sepulturu z období Roots a tribal metal Soulfly, Ektomorf vás nemůžou zklamat. Naopak, myslím, že vám Zoltán Farkas a spol. se svým gypsy thrashem spíš vyrazí dech. (Bubu)
EKTOMORF měli patřit mezi hvězdy festu, ale na mě nějak jejich skákací metal nefungoval. Tři čtvrtě hodina mi přišla jako jedna dlouhá skladba, kterou narušovalo časté zpěvákovo hecování, aby jako všichni křičeli a skákali a dávali kapele najevo, jak je to baví. Mě to nebavilo... sorry. (Johan)
Závěrečný koncert festivalu byl rozhodně hlavním důvodem, proč Basinfire navštívit. Kdo viděl TESTAMENT na loňském Brutal Assaultu, věděl, že půjde o velkolepou podívanou. Na pódiu se objevuje obří pozadí znázorňující ruiny chrámu a asi o tři čtvrtě na deset vbíhají členové Testament na stage. Stroj se dává do pohybu. Majestátní frontman Chuck Billy si pohrává svým krátkým mikrofonem a máte pocit, že ten hlas by dokázal zabíjet, kytarové souboje Alexe Skolnicka a Erica Petersona doplňuje do rytmu se věčně pohupující baskytarista Greg Christian a na vyvýšené plošině je umístěná baterie bicích a za ní sedí tlučmistr Paul Bolstaph. Skladby z posledního vynikajícího alba The Formation of Damnation se prolínají se starší tvorbou, ale není příliš důležité, co je novinka a který song naopak staršího data, dohromady písně tvoří jeden monumentální monolit. Po tom, co jsem viděl festival Sonisphere, si troufnu tvrdit, že minimálně dvě z kapel velké čtyřky by dnes Testament nábojem strčili do kapsy. Po prvním ukončení následuje ještě přídavek a potom už se Testament loučí nadobro. Co dodat… nádherný konec festivalu, na který budu určitě nejen já vzpomínat hodně dlouho. (Bubu)
TESTAMENT na sebe nechali čekat celých 45 minut, ale pak předvedli, kdo že je králem celého festivalu. Parádní thrashová jízda, spousta kytarových sól, výborný zpěv... v podstatě není co dodat... snad jen, že to bylo trochu víc nahlas, než bylo nutné. (Johan)
Suma sumárum letošního ročníku – plusy – několik vynikajících koncertů, které jste si mohli opravdu užít, pokud jste chtěli být vepředu u pódia, byli jste tam. Což se o ostatních festivalech říct vždycky zrovna nedá. Dále žádné extra fronty na pivo, dostatek WC a fungující sprchy atd. Mínusy – zrušené autogramiády obou hlavních hvězd a horší obsazení soboty (i když to je věc názoru…). (Bubu)
Přidám ještě pár postřehů, ale vezmu to zkrátka (Johan):
+ organizace – vše šlapalo jako na drátkách – téměř žádné skluzy (a když už, byla na vině kapela);
+ ochranka – naprosto v pohodě;
+ dramaturgie – můžu stokrát nadávat na Alkehol, Harlej a spol., ale tyhle kapely táhnou a z něčeho se náklady na Testament zaplatit musí... Bez těchto „lidových“ kapel by fest asi nepřežil a nemohly by zahrát ani kapely, které celou neděli dováděly na metalovém pódiu. Sobota – souhlas s Bubem.
+ zvuk – pominu-li špatný zvuk u Venom a občasný pocit, že „to je příliš nahlas“ (možná subjektivní), musím zvukaře hodně pochválit. Hlavně na GS v neděli nebyla ani jedna kapela „poškozena“.
+ jídlo a pití – Gambrinus za 28 je v mezích normy, výběr jídla veliký, ceny tedy také... vše bez front;
+ počasí – vedro, vedro, vedro... občas k areálu přijela hasičská cisterna a vyprahlé fanoušky zkropila, což byl dobrý nápad;
+ atrakce – šílenost, která v „kouli“ roztáčela odvážlivce v ukrutné výšce, lezecká stěna.
PSS = Poštovní Spořitelna Stage
GS = Gambrinus Stage
Normal – Johan
Kurzíva – Bubu
To SNAIL využili přidělený časový úsek zcela a do svých fanoušků, kterých bylo požehnaně, naprali porci energického moderního mixu HC a metalu. Ani jsem nevěděl, že baskytaru v téhle partě týrá Klika (ex – Promises). Akční zpěvák dokázal i v pekelné výhni rozhýbat posluchače a výsledkem bylo velmi dobré vystoupení. (Johan)
O pauze jsem na chvilku vyrazil na PSS, kde dováděli BORN IN PRYPIAT, loňští vítězové České rockové ligy. Ti pokračovali v podobném modernmetalovém projevu jako Snail, jen o zpěvy se starala hned dvě hrdla – precizně vyřvávající mladík a čistě pějící slečna. Mládí vpřed, vedle kytaristy vypadají oba vokalisté jako jeho děti (úsměv). Ale opět musím dát palec nahoru, hlavně zpěvákovi. (Johan)
A moderna do třetice, zpátky na GS. GALACTIC INDUSTRY dorazili v okleštěné sestavě bez fešandy Milady (která se v minulosti podílela na studiových pracích) a nějak se jim nedařilo naživo odprezentovat to, co zní z posledních dvou nahrávek Remake resp. Key To Space Love. George také vycítil, že lidé příliš vstřícně nereagují a výsledkem bylo nemastné neslané vystoupení, ukončené před časovým limitem. Z CD mě GI docela baví, naživo ne-e. (Johan)
A aby těch moderněji znějících záležitostí nebylo málo, i DIRTY GAME produkují moderně znějící a progresivní metal ála Dream Theater. Stihl jsem jen část vystoupení, ale překvapení to bylo, a milé. Pod velkým pódiem byl srocený i nějaký fan klub s „luxusním“ transparentem (smích), do kytarové stěny jely klávesy z playbacku a potěšil velmi kvalitní zpěv. O chvilkové zpestření se postaral zpěvák, který doplnil za bicí soupravou bubeníka a pomohl mu klepat do činelů (úsměv). (Johan)
Drtička DESPISE nenechala nikoho na pochybách, kdo že je v Čechách králem extrémního, brutálního, technického, propracovaného... death metalu. Do sestavy bez potíží zapadly dvě nové tváře – aby ne, když se jedná o ostřílené harcovníky. Křikloun Fred (Smashed Face, Translunaria) a basák RIP (Esazlesa, ex – Strangemind) se chovali, jako kdyby v kapele byli odjakživa. Že mají Despise dva akční zpěváky je asi dobře známé, že mají extrémně talentovaného mladého bubeníka možná ne. Takže teď už jo (úsměv). Při úvodní pasáži nové skladby už jsem si myslel, že pánové nějak zvolňují, ale zdání klamalo, po chvilce se opět rozjel pořádný nářez. Závěr patřil coveru Dehumanized a před skotačícími vokalisty v parném odpoledni klobouk dolů. A ještě jedna zajímavost mě při pohledu na strunné hráče zaujala – v žádné kapele nemají všichni tři zavěšené nástroje tak proklatě vysoko (úsměv). (Johan)
Na Vildu Čoka na PSS jsem vyrazil jen ze zvědavosti a vydržel asi sedm minut. Při první mnou slyšené skladbě, resp. tedy jejím konci, jsem si umanul, že mizím, ale když začaly Ó hory, ó hory od Stromboli, musel jsem zůstat. Na následující novou tvorbu a nepříliš vtipné průpovídky už jsem ale sílu neměl... (Johan)
GALADRIEL jsem naživo viděl několikrát, ale na Basinu to od nich bylo jednoznačně nejlepší vystoupení. Loni na Blacklights festu zahráli výborně, ale tady to bylo ještě lepší. Mám dark metal téhle slovenské party rád, mám rád i kombinaci Dodova chrapláku s Witchiným čistým zpěvem, některé hypnotické melodie mně přijdou dokonalé... Do set listu skvěle zapadl i cover Black Winter Day od Amorphis, hitovka From Ashes And Dust i parádní The End Of Eternity. (Johan)
Dalším vyslancem slovenského metalového království byli LUNATIC GODS. Docela mě překvapilo, že Hirax a spol. u nás nejsou tak populární jako Galadriel (zatímco na Galadriel bylo plno, na LG obecenstvo prořídlo); přitom Hirax dělá neúnavnou propagaci a album The Wilderness vyšlo před časem u Shindyho. Z něj došlo na song Doomsday, jinak se hrálo z debutu Inhuman & Insensible a poslední řadovky Ante Portas. Hlavně slovensky nazpívané songy (Márnosť, Balada o makovom mlynčeku, Dualita) mi sedly, nechybí v nich melodie, čistý i ostřejší Emilův zpěv... nechápu vlažné přijetí výborné kapely. (Johan)
Kolem DEJA-VU z Německa jsem jen prošel, snad se jednalo o cover band, protože zrovna zněla Heavy Metal Breakdown... nebavilo mě to a tělo si žádalo odpočinek. (Johan)
PATHOLOGY STENCH nedorazili a tak šli na věc POSITIVE MIND. Ti se nedávno prezentovali velkoryse pojatým dvojdiskem Silence Gives Consent, na němž byl koncert postavený. Runing From Holocaust, Justice Core Inside, Lost Kids... obrovské nasazení, živelná pódiovka, pestré skladby, v nichž se míchá post hard core, emo core, experimentální crossover (jak jsem napsal v recenzi – úsměv) a nad vším ční Henryho variabilní vokál. Strhující, byť na mě příliš hlasité... (Johan)
LOCOMOTIVE tentokrát prominou, viděl jsem jen chviličku a záhy se odebral na SSOGE. Začátek setu krumlovských nářezníků ale rozpohyboval několik výtečníků, kteří při řádění rozvířili prach před GS a způsobili lokální písečnou bouři (smích). (Johan)
A pak už přišel čas SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Těšil jsem se na ně moc, dostali k dispozici velké pódium a 50 minut. A dokázali se vším naložit parádně. Ve srovnání s plzeňským „nic moc“ vystoupením (Metalfest 2010) jsem si ve Spáleném Poříčí spravil chuť. Jedna z nejlepších kapel celého víkendu! Překvapivě složený play list – tři novinky z již nahraného nového alba se dejme tomu daly čekat, ale čtěte pozorně, až kam tentokrát SSOGE sáhli: Look, Wizard (!!!), Shadow (!!!), I Would Dance a na závěr We Shall Go (!!!). Tři nečekané návraty k Behind The Shadows resp. Themes jsem nečekal a byl to balzám na mou duši. Z nové tvorby zatím nejsem úplně odvázaný, ale věřím, že se časem chytnu... už aby tu nové CD bylo. (Johan)
Silenty jsem neviděl už poměrně dlouho a tak mě jejich podvečerní vystoupení na Basinfirefestu potěšilo. Kapela působila sehraně a zpěvačka Hanka Hajdová jako vždy neúnavně hecovala publikum. Myslím, že špatný koncert SSOGE jsem nikdy neviděl, naopak, těch, které vás nabijí pozitivní energií, bylo dost. (Bubu)
Možná bych měl doplnit, že na PSS patřilo odpoledne také lidově zábavným skupinám ALKEHOL, HARLEJ a DOGA. Vyhýbal jsem se setkání s nimi v zájmu zachování duševního zdraví (smích), ale něco k mým slechům dolétlo. Od Alkeholu třeba Travička, od Harleje Svařák, od Dogy Jsem trochu divnej... Všechny tři kapely měly jednoznačně největší kotel (na který se nezmohli ani Testament, o ostatních nemluvě) a lidi s nimi řvali jako o život... (Johan)
Program na GS uzavřeli DYMYTRY, kteří budou Českou republiku reprezentovat na Wackenu. Popravdě řečeno to nechápu. Bez masek by šlo o úplně nezajímavou kapelu s přihlouplými texty v češtině. Hudebně sekec mazec bez silnějších momentů, riffová vozba, zasekávačky... Ale s maskami je to přitažlivé divadlo. (Johan)
S prvními riffy vystoupení maďarských EKTOMORF se z pódia začala valit energie, která se okamžitě přenesla do publika. Skákalo snad všechno, co mělo nohy. Jestli máte rádi Sepulturu z období Roots a tribal metal Soulfly, Ektomorf vás nemůžou zklamat. Naopak, myslím, že vám Zoltán Farkas a spol. se svým gypsy thrashem spíš vyrazí dech. (Bubu)
EKTOMORF měli patřit mezi hvězdy festu, ale na mě nějak jejich skákací metal nefungoval. Tři čtvrtě hodina mi přišla jako jedna dlouhá skladba, kterou narušovalo časté zpěvákovo hecování, aby jako všichni křičeli a skákali a dávali kapele najevo, jak je to baví. Mě to nebavilo... sorry. (Johan)
Závěrečný koncert festivalu byl rozhodně hlavním důvodem, proč Basinfire navštívit. Kdo viděl TESTAMENT na loňském Brutal Assaultu, věděl, že půjde o velkolepou podívanou. Na pódiu se objevuje obří pozadí znázorňující ruiny chrámu a asi o tři čtvrtě na deset vbíhají členové Testament na stage. Stroj se dává do pohybu. Majestátní frontman Chuck Billy si pohrává svým krátkým mikrofonem a máte pocit, že ten hlas by dokázal zabíjet, kytarové souboje Alexe Skolnicka a Erica Petersona doplňuje do rytmu se věčně pohupující baskytarista Greg Christian a na vyvýšené plošině je umístěná baterie bicích a za ní sedí tlučmistr Paul Bolstaph. Skladby z posledního vynikajícího alba The Formation of Damnation se prolínají se starší tvorbou, ale není příliš důležité, co je novinka a který song naopak staršího data, dohromady písně tvoří jeden monumentální monolit. Po tom, co jsem viděl festival Sonisphere, si troufnu tvrdit, že minimálně dvě z kapel velké čtyřky by dnes Testament nábojem strčili do kapsy. Po prvním ukončení následuje ještě přídavek a potom už se Testament loučí nadobro. Co dodat… nádherný konec festivalu, na který budu určitě nejen já vzpomínat hodně dlouho. (Bubu)
TESTAMENT na sebe nechali čekat celých 45 minut, ale pak předvedli, kdo že je králem celého festivalu. Parádní thrashová jízda, spousta kytarových sól, výborný zpěv... v podstatě není co dodat... snad jen, že to bylo trochu víc nahlas, než bylo nutné. (Johan)
Suma sumárum letošního ročníku – plusy – několik vynikajících koncertů, které jste si mohli opravdu užít, pokud jste chtěli být vepředu u pódia, byli jste tam. Což se o ostatních festivalech říct vždycky zrovna nedá. Dále žádné extra fronty na pivo, dostatek WC a fungující sprchy atd. Mínusy – zrušené autogramiády obou hlavních hvězd a horší obsazení soboty (i když to je věc názoru…). (Bubu)
Přidám ještě pár postřehů, ale vezmu to zkrátka (Johan):
+ organizace – vše šlapalo jako na drátkách – téměř žádné skluzy (a když už, byla na vině kapela);
+ ochranka – naprosto v pohodě;
+ dramaturgie – můžu stokrát nadávat na Alkehol, Harlej a spol., ale tyhle kapely táhnou a z něčeho se náklady na Testament zaplatit musí... Bez těchto „lidových“ kapel by fest asi nepřežil a nemohly by zahrát ani kapely, které celou neděli dováděly na metalovém pódiu. Sobota – souhlas s Bubem.
+ zvuk – pominu-li špatný zvuk u Venom a občasný pocit, že „to je příliš nahlas“ (možná subjektivní), musím zvukaře hodně pochválit. Hlavně na GS v neděli nebyla ani jedna kapela „poškozena“.
+ jídlo a pití – Gambrinus za 28 je v mezích normy, výběr jídla veliký, ceny tedy také... vše bez front;
+ počasí – vedro, vedro, vedro... občas k areálu přijela hasičská cisterna a vyprahlé fanoušky zkropila, což byl dobrý nápad;
+ atrakce – šílenost, která v „kouli“ roztáčela odvážlivce v ukrutné výšce, lezecká stěna.
PSS = Poštovní Spořitelna Stage
GS = Gambrinus Stage
Normal – Johan
Kurzíva – Bubu
