INVISIUS - The Spawn of Condemnation

Jelikož sliby se mají plnit nejen o Vánocích a jelikož bych nerad veřejně vypadal jako pouhý tlučhuba (heh), přináším první krátký pohled na „nový thrash s trochou toho coreu“, jenž z rozjetého rychlíků mává pomalým a stále se na místě plácajícím tatíkům Soulfly. Tentokrát se podíváme na před čtyřmi lety se zformovavší Dány Invisius, jimž v březnu tohoto roku vyšel notně našlapaný štych, v němž se snoubí nu-thrash, melodický death metal a metalcore, typicky dánský zvuk přívětivý jak šmirgl papír a tradiční, avšak poměrně vyrovnaná směsice dobrých hudebních výkonů.

Minutové intro kostelních zvonů a útrpných hlasů (obligátní řev neviňátka), poté vše přehluší chirurgicky naprosto přesné moderně znějící škopky Nikolaje Foga a jedem.
„Unleashed“ je pravý vypuštěný mastodont, jenž se valí vašimi slechy a nenechává naprosto žádnou pochybnost o tom, kde a od koho se kluci učili hrát.

V každém dalším kousku této moderní drtičky vás dostane něco, někde skvělé zdvojené kytary, jako kulomet rychlé odkopávky, tu věru krutě zvučená basa Jeppe Anderssona, tu nebývale dobrá thrashující souhra celé kapely – či rovnou všechno najednou. Ač mladší ročníky, kluci o sobě očividně skvěle vědí a tak vyhrávky i sóla, jež sem tam vystřelují ze suprově sekavého podkladu vůkol, dopadají na úrodnou půdu. Když už si říkáte, co přijde dále, nasadí mladíci k věru hutnému breakdownu ze staré školy, kdy zapomeňte na nějaké break beaty či podobné kraviny, tady se jede v old-schoolovém duchu, kdy materiál je svěží hlavně po zvukové stránce.

Člověk by mohl opět zanaříkat na určitou repetitivnost nahrávky, kdy během maximálně 20 minut uslyšíte vše, co vám kapela chce sdělit. To je pravda, ovšem je třeba si uvědomit, že tyto nahrávky jsou jasnou berličkou především na koncerty, kdy vás během neustálého pohazování kšticí vůbec nenapadne myslet na to, že jste tenhle riff už někdy v průběhu alba (či svého života) slyšeli, nebo že byste to radši bez občasných čistých sborů. Ihned se totiž strhne mela v podobě výborně odkopaných bicích partů, důrazné base, šrapnelovitým melodic death metalovým riffům odkudsi ze Švédska, nebo skvěle padnoucímu, ačkoliv nikterak technicky krkolomnému sólu.

Hodně mne baví všemožné growly (ve stylu Neaery), jež suplují nasranému harshi pěvce Jakoba Falla. Uf, pokud máte chuť na porci o fous brutálnějších a snad i trochu vyumělkovanějších Fecal. Occult. Blood., rozhodně po této desce bez obav sáhněte, chybu neuděláte.  Schválně se podívejte na ty kluky s kšiltovkami na myspace, protože to, co na svůj věk předvádějí, není teenagerovský čajíček, ale poctivě thrashující melodic death metalová záležitost, která nakope zadky i mnohem starším souborům. Takhle ano, vážení. 82%