Tak zase po dlouhé době opět s radostí přijímám do svých pařátků něco dobré skočné muzičky, nad kterou každý milovník melodických blackmetalových rytmů zaplesá. Kde se vzalo, tu se vzalo, na svět se vylíhla partička ILLNATH. Její historie se datuje od roku 1997 a celé roky až do dnů dnešních se marně placatila na úrovni různých kompilací a v roce 2001 se zmohla dokonce i na samosponzorované MCD ?Angelic Voices Calling?. Sestava prošla mnohými zvraty a proměnami, aby se nakonec zachovala pětice panáčků, kteří svým vzhledem matou a hodili by se zařadit spíše do škatulky nějaké heavy/power. Na obal svého výjezdního alba si posadili smutného narušeného anděla, který na vás svoji mrtvolnou hnilobu ještě cestou párkrát dýchne. Ale nakoukněme pod pokličku kuchařům dánským. Vyloudit na poli melodického blacku něco kloudného a objevného už dnes není žádná legrace, obzvlášť pokud má výsledný výpotek být decentně melodickým, aby neotupoval svojí sladkostí a zároveň ještě dost útočným a vzteklým, aby vznikla uším lahodící kombinace. Že se na téhle desce s něčím takovým setkáte, na to můžete vzít jed (a klidně i dva). Příjemné překvapení, pro ty, kteří si pod pojmem melodického blacku vybaví poslední období COF a jinak nic. Kouzelníci kouzlí a vykouzlili si jednak výborný zvuk a také mnohé neotřelé nápady, které servírují jako svačinku hodnou samotné královny. No a takováhle desátka tentokráte čítá nějakých 40 minut, při kterých se spokojené pokyvování hlavou mísí s tanečními rytmy červivých těl. K tanci a poslechu jsou i některé vokální vložky v podání jisté dívčiny, jejíž jméno na mě z promo materiálů nějak nedolehlo. Při hledání orgasmického vrcholu mi boltce zavětřili kousek čtvrtý ?Temporary Borders?. Jedovatá vzteklota nemilosrdně se tlačící do rozhněvaných buněk v romantické melodii drtící vše, co potká, projmutá nevinným hláskem ztraceného děvčátka. Skvostně provedená s ničím se nemazlící sóla všech zúčastněných a pořád tlak na tlak v pěkně svižném tempu, které nenechá jedinou prdelku posazenou. Trochu nahlodané a rozpolcené dušičky by se v jistých okamžicích mohly rozpadnout úplně nebo uronit aspoň nějakou tu krvavou slzu. Na milovníky meziher nebylo zapomenuto ani na této desce a tak si na své přijdou v šesté jedenapůlminutovce ?Gloomy Gathering?, která vstupuje do hry jako něžná mrazivá severská pohádka, při které padá snížek ne zrovna zvesela, ale tak nějak pochmurně. Ačkoliv texty neoplývají veselostí ani náhodou a všechno, počínaje zdemolovanými anděly a zatracenými dušemi konče, se válí v krvi, smutku, beznaději a bezmezném zoufalství, tak v kombinaci s průbojností vokálu a silnými melodiemi plných energie, pohybu a síly bojovat nikoho nenechá padnout a pomalu zemřít. Naopak, nakope to všechny zadky, co by se své existence bez odporu vzdaly a probudí v zchvácených unavených tělech netušenou vůli žít. Na závěr ledovaté smršti si kluci nechali kousek ?Frozen Constellations? a až z toho mrazáku vylezete, koukejte zapomenout na nenávistné vzpomínky, které vás zaslepují, začněte pořádně žít a až umřete, tak se hlavně neptejte ?proč????
