Americká smečka Woe Of Tyrants z Ohia působí na scéně již šestým rokem, za tu dobu stihla nahrát tři alba, jedno celkem špatné - „Behold the Lion“, loni jedno o dost lepší, zvané „Kingdom of Might“ a letos přichází se svým mišmašem melodického death metalu, power a tradičních riffů, kdy každá skladba je o něčem jiném a pokud se jednička (intro nepočítaje) odehrává v death metalu s riffy Nile, je celkem možné, že následující skladba pojede ve stopách raných Children of Bodom.
Woe Of Tyrants se prostě od minulého alba vůbec nepoučili a tak si stále přizpůsobují škatule a žánry, jak se jim líbí. Tradiční úvodní riff, pak chvíli power/speedová jízda, náhle změna do melodického metalu s parádním melodickým sólem, přičemž Chris Catanzaro kapelu neustále podporuje svým harsh/growlem (dle skladby a situace). A ačkoliv výsledný slepenec je něco mezi melodickým metalcorem, Cradle of Filth a COB, vy se na všechna srovnání rychle vykašlete a i přes očividné vykrádačky si snažení kapely v klidu užijete. Ono je to totiž ve výsledku dosti zábavné.
Klíčem úspěchu pro nerušený poslech je totiž rozhodně elementární znalost jak moderních odnoží typu deathcoru, tak i jemnějších oddenků metalu. Guláš, jenž z těchto surovin Woe Of Tyrants vaří bude právě chutnat pouze těm, kdo poslouchají a mají rádi větší spektrum stylů, jejichž odkazy jsou ve tvorbě kapely více než dobře rozpoznatelné. Sem tam svým nasazením připomenou Arsis, sem tam parodii na metal, ovšem jeden společný jmenovatel zůstává – když album posloucháte jako celek, nemůžete se stále zbavit dojmu, jakoby každá skladba (i zlomy v ní) byla od jiného interpreta a vy jste si do přehrávače naházeli různorodé kapely a stiskli shuffle.
Koneckonců taková „Threnody“ s vybrnkávaným začátkem, jenž je nyní u moderního extrémního metalu snad povinností (za dva dny jsem již slyšel již vcelku hezkou řádku) na něž navazují riffy ve stylu Ensiferum, či libovolného melodického black metalu, abychom se posléze povědomými riffy přenesli prostřednictvím harshovaných sborů někam k melodickému náklepu typu Hypocrisy. Že tomu nevěříte? Poslechněte a uvidíte.
No nic, budeme to muset nějak zhodnotit, vymýšlet si kapely, ke kterým se WOT přibližují bychom mohli donekonečna a jsem si jistý, že pokud máte ještě v blahé paměti srandisty Destroy Destroy Destroy, je vám jasné, o čem mluvím. Tady se nacházíme sice v o něco brutálnějších polohách, ale výsledek je stejný. Zábavový (křesťanský) metal pro všední poslech. 72%
Čas: 40:59
Woe Of Tyrants se prostě od minulého alba vůbec nepoučili a tak si stále přizpůsobují škatule a žánry, jak se jim líbí. Tradiční úvodní riff, pak chvíli power/speedová jízda, náhle změna do melodického metalu s parádním melodickým sólem, přičemž Chris Catanzaro kapelu neustále podporuje svým harsh/growlem (dle skladby a situace). A ačkoliv výsledný slepenec je něco mezi melodickým metalcorem, Cradle of Filth a COB, vy se na všechna srovnání rychle vykašlete a i přes očividné vykrádačky si snažení kapely v klidu užijete. Ono je to totiž ve výsledku dosti zábavné.
Klíčem úspěchu pro nerušený poslech je totiž rozhodně elementární znalost jak moderních odnoží typu deathcoru, tak i jemnějších oddenků metalu. Guláš, jenž z těchto surovin Woe Of Tyrants vaří bude právě chutnat pouze těm, kdo poslouchají a mají rádi větší spektrum stylů, jejichž odkazy jsou ve tvorbě kapely více než dobře rozpoznatelné. Sem tam svým nasazením připomenou Arsis, sem tam parodii na metal, ovšem jeden společný jmenovatel zůstává – když album posloucháte jako celek, nemůžete se stále zbavit dojmu, jakoby každá skladba (i zlomy v ní) byla od jiného interpreta a vy jste si do přehrávače naházeli různorodé kapely a stiskli shuffle.
Koneckonců taková „Threnody“ s vybrnkávaným začátkem, jenž je nyní u moderního extrémního metalu snad povinností (za dva dny jsem již slyšel již vcelku hezkou řádku) na něž navazují riffy ve stylu Ensiferum, či libovolného melodického black metalu, abychom se posléze povědomými riffy přenesli prostřednictvím harshovaných sborů někam k melodickému náklepu typu Hypocrisy. Že tomu nevěříte? Poslechněte a uvidíte.
No nic, budeme to muset nějak zhodnotit, vymýšlet si kapely, ke kterým se WOT přibližují bychom mohli donekonečna a jsem si jistý, že pokud máte ještě v blahé paměti srandisty Destroy Destroy Destroy, je vám jasné, o čem mluvím. Tady se nacházíme sice v o něco brutálnějších polohách, ale výsledek je stejný. Zábavový (křesťanský) metal pro všední poslech. 72%
Čas: 40:59
Seznam skladeb:
- Tetelestai
- Creatures Of The Mire
- Venom Eye
- Tempting The Wretch
- Threnody
- Bloodsmear
- The Venus Orbit
- Lightning Over Atlantis
- Singing The Surrender
- Descendit Ad Inferos (The Harrowing Of Hell)
