Tak se mi na stůl dostává „new wave of gothic“ metalová smečka Elysion z Řecka a jak jste si jistě navykli, i zde musíme začít remcáním nad originalitou takového počinu. Je jasné, že o úspěchu či neúspěchu formací podobného typu rozhoduje hlavně hlasový projev té které zpěvačky a nutno podotknout, že to, oč se Christiana společně s pány Johnny Zerem, člověkem s pseudonymem FXF za basou a Petrosem Fatisem za škopky snaží, je klasický atmosférický metal se špetkou gotiky, moderních riffů a postupů ve stylu mnou stokrát omílané americké formace.
Zatraceně holky, pokaždé se na mne ze sluchátek vyvalí podobná, ne-li stejná zvuková vata bez vlastního ksichtu, neřku-li bez patiny čehokoliv jen trochu originálního. Jakoby snad jedna z kapel udělala formu do které se poté jen vlije lidské těsto, upeče v troubě na různé stupně (rozuměj – vyjde z toho více, či méně dotažené dílo) a ještě horké se servíruje natěšeným posluchačům hlavně ženského pohlaví.
Ano proti femme metalu nemám ani zbla, naopak jsem rád, že se křehké polovičky mohou také někde angažovat, přijde mi to naprosto správný krok a chválím jej. Avšak z pohledu recenzenta, jenž neustále sleduje stejné postupy, které se přejímají od dvou, či tří „velkých jmen“ – to se tedy na mne nezlobte, ale dříve či později to hlava prostě musí přestat brát. Přemýšlím nad tím při houpavé trojce „Never Forever“, která je typickou power anti-baladou v rychlejším tempu, s jednoduchým, ovšem účelným vybrnkáváním (připomene Ghost Brigade) a kromě vcelku průměrné vokální skopičiny hlavní pěvkyně Christiany na ní není naprosto nic.
Tak nějak cítím, že teď má správně přijít ta balada a nepletu se – „Weakness In Your Eyes“ to na mne vybalila a já pochopil, že tohle album bude pro holky, které rády sní o tom, jak je jejich kluk bere na výlet ke hvězdám a zpět, to pravé. Pěnice, jež si sama obstarává poměrně čisté sbory se vyžívá v emotickém projevu, po dvou minutách se přidává elektrická kytara, aby vykouzlila poměrně zdařilou hudební kompozici. Johnny prostě rád sóluje, je úplně jedno, že všechna jeho sóla znějí stejně a ve srovnání s takovými Tarot totálně prohrávají, ale na druhé straně dobře pasují do nenáročného hudebního stylu formace, jež si na nic nehraje a pravděpodobně dobře chápe, že jsou jen malými rybkami v oceánu, který se sice snaží vířit a bouřit, ovšem je předem naprosto jasně ohraničen limity svého stylu (nebo-li svých duchovních otců)
Pětka „Don't Say A Word“ mi přiznám se připomněla „Pretty In Scarlet“ od Guano Apes – jak sbory, tak vokálem Christiany a jejím vokálním intermezzem a já si celkem pěkně zavzpomínal. Jediné, co mne zamrzelo je při zemi se držící studnice nápadů, jež jakoby Elysion tak trochu vytekla na podlahu a oni jí nestihli včas slízat. Dva dobré riffy, jeden slide a dokolečka. Jednoduché bicí, které obstarává Petros by také snesly sem tam nějakou vzpruhu v podobě vyhrávky, kvalitního přechodu, či čehokoliv, co by materiál vyneslo ze dráhy všednosti.
„Bleeding“ s nauvěřitelně šedivým úvodním riffem, jenž kdovíproč funguje stále stejně dobře, náznak melodické progrese v „Walk Away“ (typické pro Řecko), konečně trochu zajímavé harmonics v „Erase Me“ – vše je ve výsledku mělké, jak rybníček po výlovu. Největším plusem je tak jednoznačně krystalicky čistý zvuk, v němž zejména (ač jednoduché) vyhrávky znějí parádně.
Ačkoliv se snaha určitě cení a nelze říci, že by Elysion své album úplně odbyli, to ani v nejmenším, myslím si, že v žánru si mladé slečny najdou tolik lepších spolků, že na Řeky již nezbude příliš místa. 55%, nicméně úplně blbě se to neposlouchalo.
Čas: 43:48
Seznam skladeb:
Zatraceně holky, pokaždé se na mne ze sluchátek vyvalí podobná, ne-li stejná zvuková vata bez vlastního ksichtu, neřku-li bez patiny čehokoliv jen trochu originálního. Jakoby snad jedna z kapel udělala formu do které se poté jen vlije lidské těsto, upeče v troubě na různé stupně (rozuměj – vyjde z toho více, či méně dotažené dílo) a ještě horké se servíruje natěšeným posluchačům hlavně ženského pohlaví.
Ano proti femme metalu nemám ani zbla, naopak jsem rád, že se křehké polovičky mohou také někde angažovat, přijde mi to naprosto správný krok a chválím jej. Avšak z pohledu recenzenta, jenž neustále sleduje stejné postupy, které se přejímají od dvou, či tří „velkých jmen“ – to se tedy na mne nezlobte, ale dříve či později to hlava prostě musí přestat brát. Přemýšlím nad tím při houpavé trojce „Never Forever“, která je typickou power anti-baladou v rychlejším tempu, s jednoduchým, ovšem účelným vybrnkáváním (připomene Ghost Brigade) a kromě vcelku průměrné vokální skopičiny hlavní pěvkyně Christiany na ní není naprosto nic.
Tak nějak cítím, že teď má správně přijít ta balada a nepletu se – „Weakness In Your Eyes“ to na mne vybalila a já pochopil, že tohle album bude pro holky, které rády sní o tom, jak je jejich kluk bere na výlet ke hvězdám a zpět, to pravé. Pěnice, jež si sama obstarává poměrně čisté sbory se vyžívá v emotickém projevu, po dvou minutách se přidává elektrická kytara, aby vykouzlila poměrně zdařilou hudební kompozici. Johnny prostě rád sóluje, je úplně jedno, že všechna jeho sóla znějí stejně a ve srovnání s takovými Tarot totálně prohrávají, ale na druhé straně dobře pasují do nenáročného hudebního stylu formace, jež si na nic nehraje a pravděpodobně dobře chápe, že jsou jen malými rybkami v oceánu, který se sice snaží vířit a bouřit, ovšem je předem naprosto jasně ohraničen limity svého stylu (nebo-li svých duchovních otců)
Pětka „Don't Say A Word“ mi přiznám se připomněla „Pretty In Scarlet“ od Guano Apes – jak sbory, tak vokálem Christiany a jejím vokálním intermezzem a já si celkem pěkně zavzpomínal. Jediné, co mne zamrzelo je při zemi se držící studnice nápadů, jež jakoby Elysion tak trochu vytekla na podlahu a oni jí nestihli včas slízat. Dva dobré riffy, jeden slide a dokolečka. Jednoduché bicí, které obstarává Petros by také snesly sem tam nějakou vzpruhu v podobě vyhrávky, kvalitního přechodu, či čehokoliv, co by materiál vyneslo ze dráhy všednosti.
„Bleeding“ s nauvěřitelně šedivým úvodním riffem, jenž kdovíproč funguje stále stejně dobře, náznak melodické progrese v „Walk Away“ (typické pro Řecko), konečně trochu zajímavé harmonics v „Erase Me“ – vše je ve výsledku mělké, jak rybníček po výlovu. Největším plusem je tak jednoznačně krystalicky čistý zvuk, v němž zejména (ač jednoduché) vyhrávky znějí parádně.
Ačkoliv se snaha určitě cení a nelze říci, že by Elysion své album úplně odbyli, to ani v nejmenším, myslím si, že v žánru si mladé slečny najdou tolik lepších spolků, že na Řeky již nezbude příliš místa. 55%, nicméně úplně blbě se to neposlouchalo.
Čas: 43:48
Seznam skladeb:
- Dreamer
- Killing My Dreams
- Never Forever
- Weakness In Your Eyes
- Don't Say A Word
- The Rules
- Bleeding
- Walk Away
- Loss
- Far From The Edge
- Erase Me
