Ačkoliv si myslím, že jsem člověk celkem kulturní, hlavně co se filmů týče a nejsem příliš nakloněn masovým popcornovým podívaným, které se na nás valí z Jú Es Ej (ano i Avatar), přesto musím přiznat, že do divadla zavítám málokdy a když už, tak z donucení. Nejde snad ani o to, že by mne nezajímalo, co se v divadle děje, ale představa posedět si minimálně 2 a půl hodiny v zatemněné místnosti a sledovat pokusy českých herců (povětšinou průměrných) ve snaze převést ať už klasické či moderní dílo na prkna, jež znamenají svět, mi přijde poněkud časově náročné.
Avšak sem tam se do divadla vypravím a protentokrát jsem přijal pozvání zúčastnit se představení „SOUBORNÉ DÍLO WILLIAMA SHAKESPEARA VE 120 MINUTÁCH“ pražského divadla V Dlouhé, které si pro nás připravilo trio Miloslav Táborský, Martin Matějka a Jan Vondráček, přičemž vše režíruje Jan Borna. Tři muži v dobře padnoucích oblecích – trio Men In Black, kteří se na scéně holedbají tím, že sice vůbec nic nestíhají a mají v ten samý večer ještě jednu štaci (Děčín?), avšak zároveň v příštích 120 minutách hodlají předvést všech 37 mistrových divadelních kousků. Pan Jan nás ihned na počátku upozorní na to, že jsme se vskutku nevypravili na divadelní ústřice, intelektuální exhibici, která se hodí pro smetánku, ale na „lidové představení“. A vskutku, skvěle secvičená česká „improvizace“ na text Jesse Borgesona, Adam Longa a Daniel Singera z roku 1987 předvádí na divadle psí kusy a nikdo se ani nediví, když si Martin na začátku jaksi pomíchá životopis Shakespearův a Hitlerův: „Shakespeare se vrátil do Stradfordu (kde se nachází, se můžete zeptat své Avon Lady-hahaha), kde z obavy před postupujícími spojeneckými vojsky spáchal se svou družkou Evou Braunovou sebevraždu.“ Normálka. Totální workshop, ve kterém herci stihnou zkomprimovat všechny Shakespearovy komedie do jedné, předvést poněkud prostořekou, syrovou verzi Romea, zarapovat si v skutku dobře padnoucích kostýmech s kšilty rovnějšími než.. rovina Othela (Černý duše černý tělo..) a hlavně všemožně zparodovat popkulturu. Král Lear v podobě hokejistů, kteří si dávají do těla na kolečkových bruslích a bojují o korunu, Titus, jenž pořádá televizní kuchařský koutek a se svou dcerou Lavinií podává chutný masový koláček ze dvou nezbedníků, kteří ji předtím znásilnili a znetvořili, Kleopatra, která poté, co je uštknuta zmijí (kobrou?) poblije vše kolem a tak dále.
Bezpočet variací na všechny teleshopingy, Ivánka, kamaráda, smutný úděl komediálních herců, Shakespearovu monotónnost a hlavně rozsáhlost – sranda, hlína, pohoda.
Celé představení je lehoučké, jednoduché na chápání a když uslyšíte některé vám důvěrně známé vtipy, máte občas chuť si to jít s chlapci na pódium hodit také. Dobře napsaná hra ve stylu Stand-up komedií, která si rozhodně nehraje na intelektuální kus. Však to také herci každou minutu jaksepatří zdůrazní. Přesto se dle mého hra nevyhnula jakémusi stereotypu, sem tam zrecyklují již notně provařený fór a třeba kapříky v rybníku už bych v současné době nechal spát, či je alespoň tolik netlačil. Od diváka se očekává jen skutečně mlhavá znalost Williamových děl, jelikož ve finále se o ně vlastně vůbec nejedná. Jde pouze o hereckou exhibici, jakousi podbízivou sympatičnost, kterou však všichni tři pánové dokáží svým charismatem udržet.
Když nastíním, že Hamletův děj je v podání těchto tří divadelních nezmarů zkomprimován do jedné minuty a odříkaný pozpátku, všichni asi chápeme, o čem se tu bavíme. Pokud budete mít čas i chuť se nezávazně pobavit, zavítejte na toto představení a na 120 minut zapomeňte na své problémy. S panem Miroslavem, Jenem a Martinem to jde.
P.S.: Byl jsem překvapen, když si přímo přede mne sedl chlápek v košili Despised Icon. To, že chlapci dokázali mou pozornost povětšinou udržet a nezíral jsem povětšinou před sebe na dobře odvedené logo, jsou samozřejmě body plus.
