Jak si tak pročítám stará hodnocení kapely Kataklysm od mých kolegů z Fobie a s hrůzou zjišťuji, že tito Kanaďané ve stáji metalové fabriky Nuclear Blast strávili již posledních 10 let své kariéry, přiznám se, že Mártyho sedmička v případě Serenity In Fire byla adekvátní, Dharmova osma, ve spojitosti s albem následujícím, je pro mne nyní již jen tak tak.
Jistě, jsou to čtyři roky nazpět, naše mnohé hudební preference se změnily, a nutno si uvědomit, že tehdy ještě nebyl na světě pro mne ultra průserový sek s názvem „Prevail“. Ačkoliv si chlapi svou pošramocenou reputaci loni alespoň částečně spravili nijak objevným, leč nerušivým válem v rámci bočního „projektu“ Ex Deo, ve kterém bylo oproti původní Kataklysmácké sestavě akorát o jednoho „černostrážnického“ externistu navíc, napravili, stejně si nejsem tak úplně jistý, zda-li se jim ještě někdy povede nahrát album, které by neznělo jako tisíckrát vylouhovaný čaj. Přesně s těmito obavami jsem přistupoval k novému singlu „Cross The Line Of Redemption“, jenž bezprostředně předcházel vydání nového DVD „Prevail - Tour Edition“. Tento singl o dvou skladbách obsahuje eponymní čtyř minutovou epicky rozmáchlou kompozici, která odkazuje kamsi k Epicu (svým „římským“ soundem), ovšem k tomu si přibírá celkový styl posledních tří řadovek Kataklysm.
Tušíte správně, opět je to blastující jízda mořem Nuclearního B(a)lastu, ve kterém si každý, kdo touží po masově znějícím metalu najde to své. Dostatek prostoru pro headbang, jednoduchoučké party riffy, nic, co by vás donutilo alespoň trochu přemýšlet nad tím, cože se to na singlu odehrává. Jednoduše background music do metalového obchodu, ve kterém si prohlížíme textil a vybíráme CD, jimiž si hodláme zpestřit den. Nic víc, nic míň.
Z kapely, která kdysi hrála neuvěřitelný chaos s nezaměnitelným vokálem Sylvaina Houdeho, se postupně stali ostřílení rutinéři, kteří vyprodají stadion, potěší všechny přítomné svým prostým battle metalem, a zase odcházejí. Naživo to šlape, jasně, člověk nemusí nad ničím přemýšlet, a může jen v klidu sledovat Maxe Duhamela, co tam za těmi škopky zase vyvádí. Na singlu. Ten si pustíte doma, dáte si nohy na stůl, nerušeně pohazujete kšticí, či děláte věci do práce a tak podobně. To není vyloženě negativ, jen poukazuji na to, že Kataklysm jsou pořád stejní, a jiní již pravděpodobně nebudou, takže pokud vám nevadí, že jste ty riffy slyšeli již minimálně před deseti lety, a chcete se bavit s nenáročným death metalem, jenž není vyloženým odpadem, skladby si poslechněte. Pro ty, co nad Kataklysm mávli po Prevailu definitivně rukou jen podotýkám: klidně mávejte dál. Nic se nezměnilo.
Čas: 09:08
Jistě, jsou to čtyři roky nazpět, naše mnohé hudební preference se změnily, a nutno si uvědomit, že tehdy ještě nebyl na světě pro mne ultra průserový sek s názvem „Prevail“. Ačkoliv si chlapi svou pošramocenou reputaci loni alespoň částečně spravili nijak objevným, leč nerušivým válem v rámci bočního „projektu“ Ex Deo, ve kterém bylo oproti původní Kataklysmácké sestavě akorát o jednoho „černostrážnického“ externistu navíc, napravili, stejně si nejsem tak úplně jistý, zda-li se jim ještě někdy povede nahrát album, které by neznělo jako tisíckrát vylouhovaný čaj. Přesně s těmito obavami jsem přistupoval k novému singlu „Cross The Line Of Redemption“, jenž bezprostředně předcházel vydání nového DVD „Prevail - Tour Edition“. Tento singl o dvou skladbách obsahuje eponymní čtyř minutovou epicky rozmáchlou kompozici, která odkazuje kamsi k Epicu (svým „římským“ soundem), ovšem k tomu si přibírá celkový styl posledních tří řadovek Kataklysm.
Tušíte správně, opět je to blastující jízda mořem Nuclearního B(a)lastu, ve kterém si každý, kdo touží po masově znějícím metalu najde to své. Dostatek prostoru pro headbang, jednoduchoučké party riffy, nic, co by vás donutilo alespoň trochu přemýšlet nad tím, cože se to na singlu odehrává. Jednoduše background music do metalového obchodu, ve kterém si prohlížíme textil a vybíráme CD, jimiž si hodláme zpestřit den. Nic víc, nic míň.
Z kapely, která kdysi hrála neuvěřitelný chaos s nezaměnitelným vokálem Sylvaina Houdeho, se postupně stali ostřílení rutinéři, kteří vyprodají stadion, potěší všechny přítomné svým prostým battle metalem, a zase odcházejí. Naživo to šlape, jasně, člověk nemusí nad ničím přemýšlet, a může jen v klidu sledovat Maxe Duhamela, co tam za těmi škopky zase vyvádí. Na singlu. Ten si pustíte doma, dáte si nohy na stůl, nerušeně pohazujete kšticí, či děláte věci do práce a tak podobně. To není vyloženě negativ, jen poukazuji na to, že Kataklysm jsou pořád stejní, a jiní již pravděpodobně nebudou, takže pokud vám nevadí, že jste ty riffy slyšeli již minimálně před deseti lety, a chcete se bavit s nenáročným death metalem, jenž není vyloženým odpadem, skladby si poslechněte. Pro ty, co nad Kataklysm mávli po Prevailu definitivně rukou jen podotýkám: klidně mávejte dál. Nic se nezměnilo.
Čas: 09:08
Seznam skladeb:
- Cross The Line Of Redemption
- The Last Effort (revisited)
