Tak trochu rozpačitý jsem z letošní nahrávky moravskotřebovského punkového seskupení s podivným názvem Werglův Pjos. Kapela drží v ruce poměrně vysoké karty, ale občas zahraje tak pitomě, jako kdyby v mariáši hodila na trumfové eso trumfovou desítku, aniž by ta desítka byla plonková a eso patřilo spoluhráči… Že nehrajete mariáš a netušíte, co tím chci říci?
Prvním trumfem v rukou WP resp. Roberta Kelnara jsou housle. Punk s houslemi slibuje neotřelé zvuky – a skutečně, housle dostávají v tvorbě WP poměrně hodně prostoru a posunují ji od jednoduchého skotačivého punkrocku do propracovanějších sfér. Ne, že by to s nějakými složitostmi pánové přeháněli, ale nehraje se „jedno brdo punk“. Svižnější kousky sice převládají, ale dojde i na pomalejší a řekněme promyšlenější písničky – viz. třeba Komunisti. Majoritní rychlé songy jsou napsané tak, aby byly snadno zapamatovatelné a staly se hity (Hošíček). Navíc nelze pominout skutečnost, že nejednou pánové řádně přitvrdí a celkem vážně koketují s HC a světe div se, v některých momentech i s metalem. Nejpřesvědčivějším songem je titulní Pia Fraus – agresivní vypalovačka, ze které je patrné, že kytarista i bubeník jsou instrumentálně na velmi dobré úrovni (tudíž další vysoké karty v rukou).
Druhým trumfem by mohly být texty – ale tady se právě stávají ty největší přehmaty zmíněné v „mariášové vsuvce“. Vedle chvályhodných protikomunistických skladeb či poukázání na problémy středního východu se totiž nachází nehorázný škvár. Tisíckrát slyšená slova o punkovém životě („Postupně roste, nabírá a sílí, do města vtrhne silou punkové revoluce, davy se hrnou, občané šílí, už je zase tady!“), hajlujících xichtech („Pravici před námi vztyčovat nebudete, s agresí a hajlováním do prdele jděte“) či blbina o lehké děvě, která se stane manželkou vietnamského obchodníka, jsou ukázkou textařské marnosti. Jistě, nic proti odsouzení neofašistů, ale ta forma…; jistě, nic proti punku a jeho příznivcům, ale ta forma…; jistě, nic proti legraci, ale ta forma…
Naopak stabilně dobrou formu plzeňského studia Ex-Avik potvrzuje zvuk nahrávky – všechny nástroje jsou příkladně nazvučené a nahrávka skutečně „hraje“. Obal obsahuje vše, co je třeba (texty, fotku, sestavu…), ale graficky je hodně jednoduchý a bez špetky invence.
Nebudu tady používat milosrdnou lež, kterou WP použili coby název alba. Alba, jehož hudební stránka je výrazně silnější než stránka ideová.
Seznam skladeb:
Čas: 32:03
Prvním trumfem v rukou WP resp. Roberta Kelnara jsou housle. Punk s houslemi slibuje neotřelé zvuky – a skutečně, housle dostávají v tvorbě WP poměrně hodně prostoru a posunují ji od jednoduchého skotačivého punkrocku do propracovanějších sfér. Ne, že by to s nějakými složitostmi pánové přeháněli, ale nehraje se „jedno brdo punk“. Svižnější kousky sice převládají, ale dojde i na pomalejší a řekněme promyšlenější písničky – viz. třeba Komunisti. Majoritní rychlé songy jsou napsané tak, aby byly snadno zapamatovatelné a staly se hity (Hošíček). Navíc nelze pominout skutečnost, že nejednou pánové řádně přitvrdí a celkem vážně koketují s HC a světe div se, v některých momentech i s metalem. Nejpřesvědčivějším songem je titulní Pia Fraus – agresivní vypalovačka, ze které je patrné, že kytarista i bubeník jsou instrumentálně na velmi dobré úrovni (tudíž další vysoké karty v rukou).
Druhým trumfem by mohly být texty – ale tady se právě stávají ty největší přehmaty zmíněné v „mariášové vsuvce“. Vedle chvályhodných protikomunistických skladeb či poukázání na problémy středního východu se totiž nachází nehorázný škvár. Tisíckrát slyšená slova o punkovém životě („Postupně roste, nabírá a sílí, do města vtrhne silou punkové revoluce, davy se hrnou, občané šílí, už je zase tady!“), hajlujících xichtech („Pravici před námi vztyčovat nebudete, s agresí a hajlováním do prdele jděte“) či blbina o lehké děvě, která se stane manželkou vietnamského obchodníka, jsou ukázkou textařské marnosti. Jistě, nic proti odsouzení neofašistů, ale ta forma…; jistě, nic proti punku a jeho příznivcům, ale ta forma…; jistě, nic proti legraci, ale ta forma…
Naopak stabilně dobrou formu plzeňského studia Ex-Avik potvrzuje zvuk nahrávky – všechny nástroje jsou příkladně nazvučené a nahrávka skutečně „hraje“. Obal obsahuje vše, co je třeba (texty, fotku, sestavu…), ale graficky je hodně jednoduchý a bez špetky invence.
Nebudu tady používat milosrdnou lež, kterou WP použili coby název alba. Alba, jehož hudební stránka je výrazně silnější než stránka ideová.
Seznam skladeb:
- Kupředu levá
- Čobol
- Arogance
- Komunisti
- Revolta
- Hon-Shu-Lin
- Saky paky
- Kytky
- Pia fraus
- Xichti
- Hošíček
Čas: 32:03
