Je to již více jak rok, co kolega Goro recenzoval prvotinku Marble Shades Of Despair a ta podle jeho slov nepatřila k nej. Nicméně se REVELATIONS OF RAIN dost pochlapili a přivedli na svět dítko, které se podle mých slov povedlo. Ruským jazykem nedisponuji a tak je to pro mne ještě těžší než pro Gora (smích), ale nechám se unést tesknými melodiemi a společně nakoukneme pod pokličku ruského doom/death metalu.
Album bandu posunulo zase o kousek dál a začíná tak přinejmenším velmi příjemné tažení za svým výrazem v doom metalové sféře. Přesto se budu (budeme) neustále opakovat v tom, že v těchto vodách kralují My Dying Bride, které si bereme na paškál vesměs pořád a znovu a znovu srovnáváme s vrcholem, respektive můžeme říct, že pořekadlo – „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ je zde naprosto oprávněné. Kdyby nebylo MDB, bude jistě úplně jiné uskupení v podobném směru, kterých je sice kolem naší malé zemičky požehnaně, ale u nás přesto to „ono“ zastoupení pořád tak trochu pokulhává. Jistě, nesmíme zapomenout na určité bandy, které máme všichni rádi, ale pořád je to hrozně, hrozně málo co by jsme mohli světu ukázat, i když bych řekl, že v našich krajích je doom metal celkem oblíbeným stylem.
Zpět k aktuální desce RoR, která jak jsem již zmínil - boduje. Kolotoč se roztáčí po smutných vodách, avšak se zde najdou i takové výrazné a velmi chytlavé riffy, které začnou míchat doom s death/black metalem a různě možné kombinace, které k tomu neodmyslitelně patří. K těmto v podstatě velmi klidným 10ti říčkám bych měl snad jen jednu výtku. Celkový čas přesahují 1 hodinu hraní je i pro otrlé docela silné kafe, i když nemůžu říct, že bych se u poslechu nudil. Každá skladba nabízí cosi svého a neustále je zde něco nového, co vás nutí být pořád ve střehu, což je po nějaké době unavující a otravné. Na druhou stranu bych mohl být rád za různorodost materiálu, ale všichni dobře víme, že všeho moc škodí (smích). Takže otázka je, co vlastně Revelations Of Rain nabízí? Inu, nabízí toho celkem dost. Můžu zmínit již zmíněné MDB, které jsou zde velmi slyšet, ale řekl bych, že ruská tvorba nabízí více smutné a ploché melodie, které jsou dané tamní atmosférou. Smutné vybrnkávačky se servírují na zlatém podnose a když už dojdou zlaté, tak se objeví i stříbrné, které se velmi dobře poslouchají. Kořením můžou být těžké a táhlé pasáže, které najdeme ve funeral doom metalu, ty jakoby uspávají celé dílko, možná bych raději sázel na ty melodičtější a výraznější kousky, jakým je třeba skladba „Sen“ , které je rozdělaná do třech částí a ty pak na sebe samozřejmě plynně navazují a vytváří tak výborný plný dojem. Klávesové linky zde najdeme v menší míře a o to víc se zalíbí. Jistě nikdo nemá rád klávesy, které jsou nevkusně vecpané jen aby „zaplácly“ některou část skladby.
Jak již zmiňoval Goro u předchozí desky, tak se dá album v pohodě doposlouchat do samotného závěru a někdy v budoucnu uvažovat o tom, že si jej posluchač ještě někdy pustí, ale když má člověk zažité více propracovanější postupy i jiných spolků, sáhne raději tam. I pro mne se tento postup při výběru právě hrající hudby stává nezbytnou součástí. RoR neurazí, ale ani neuchvátí. Pravdou je, že jsem se přistihl, jak si v hlavě přehrávám jeden velmi povedený riff z aktuální desky. Rád bych proto doporučil všem doomařům, aby si album poslechli a rozšířili si tak smutný a věčně mlhavý obzor.
Čas: 1:03:37
Seznam skladeb:
- Monologue Of Eternity (intro)
- I Left Myself Here…
- On The Transparent Eyes
- Winter Grief
- Empire Of White Light
- Dreams I – Solution
- Dreams II – Pattern
- Dreams III – Our Fears
- Grey Anger Of Autumn
- Apotheosis Of Monumental Silence
