Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 03. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
DARK GAMBALLE

Letošní okurková sezóna přinesla událost v posledních letech nevídanou.

Noviny a internetové servery byly najednou plné rockové (metalové) muziky. Nešlo ale o typicky hudební žurnalistiku typu recenze, rozhovor nebo reportáž, ale o víceméně sociálně-politické téma. Za všechno může Aleš Brichta a jeho poslední album „Deratizer“. Na něm se nachází stejnojmenná skladba s „problematickým“ textem, který asi každý už zná, přesto si jej (pro jistotu) dovolím (zčásti) citovat:
„Politici dělaj z každýho vola
na ulici kradou cikáni kola
už by to vyřešit měl
nějakej deratizér.“

Nehodlám tady sepisovat statistiku všech médií, která se „případem“ zabývala, spíš se zastavím u těch víceméně metalových. Největšího ohlasu od jiných, i mainstreamových médií, se dostalo článkům na Abyssu, jejichž autory jsou Viktor Palák, Štěpán Šimek a Miroslav Med. Osobně považuji Abyss za jeden ze tří nejlepších tuzemských webzinů, které se věnují tvrdé muzice. Ale články o Brichtově textařském úletu mě překvapily. Proč? Protože všechny tři Brichtu jednoznačně odsoudily, v případě toho Medova dokonce urážely. A tak se ptám (ostatně ptal jsem Štěpána – šéfredaktora Abyssu na nedávném Brutalu a pořádnou odpověď nedostal), proč nedostal na tomto webu prostor někdo další, kdo by měl opačný názor? Buď se nikdo takový nenašel, nebo nehledal. Nevyváženost článku je jedna věc, forma druhá. Hlavně Štěpán se pustil na tenký led plný intelektuálních, filosofických a sociologických termínů, kterým obyčejný smrtelník bez slovníku cizích slov těžko porozumí. Vrcholem je ale Medův slovník (nikoliv cizích slov). Člověk, který má ve svém profilu uvedeny následující věty: „Mám pasivní i aktivní odpor k jakémukoliv sportu, neuznávám autority, jsem tvrdohlavý egoistický sobec, nesnáším všechny nácky, punkáče, hip hopový dutý hlavy, true metalisty a další pozéry“, nám zvesela moralizuje... asi není třeba komentovat dále. Abyss na jedné straně ukazuje „odvrácenou stranu hudby“ a volá po „bojkotu prodeje alba“, na druhé straně se neštítí zveřejnit nechutné a odporné fotky z letošního Obscene Extreme, které nejspíš také nejsou z hlediska zákona úplně „čisté“ a mě osobně se z nich dělá zle. Ale nevolám po jejich odstranění, i když to nejspíš bude pornografie, a její šíření, jak známo, také není jen tak dovoleno na serverech, na které mají přístup děti.

Druhý zine, který přišel se svým názorem, je Irockshock. František Kovač je na opačné straně než Abyss a Brichty se zastává co mu síly stačí. Všechny diskutabilní věci na albu zlehčuje („Já osobně, aniž bych zkoumal barvu, národnost či rasu oné postavy - protože proč vlastně?! - naopak celý obraz chápu tak, že na rozdíl od dvojice zcela ztracených, mimo jiné proto že už relativně starých, existencí, je ono záměrně nuzné dítě zobrazeno jako jejich kladný protějšek; utíkající na nejbližší služebnu městské policie odevzdat nalezené věci. /Ukradené předtím zřejmě oním feťákem a bezdomovcem/"), odsuzuje mediální hysterii a o pár dní později ještě dává prostor i Brichtovi, který v rozhovoru všem, kteří jej pranýřovali, vzkazuje: „Ať mi všichni už opravdu vylížou prdel. Pokud někomu není shůry dáno, aby ten text pochopil, či případně úmyslně chce řešit hovadiny, tak mě to pouze provokuje, abych tyto záležitosti začal řešit natvrdo! Je fakt, že jsem teď odmítl hrát za zajímavé peníze s kapelou i na předvolební kampani ODS, jelikož se domnívám, že jsme se dostali do stádia, kdy ruka ruku myje a záležitosti cikánské komunity jsou mi bližší než nějaká koryta politiků. Což byl i původní smysl celého textu Deratizera! Já doufám, že to každý chápe a nejde o to, jakou budem mít barvu, až se opravdu naserem!“ K doplnění nutno uvést skutečnost, že Rockshock (původně tištěný časopis) vydával kdysi právě Brichta a tudíž je možné spekulovat o kamarádíčkování a provázanosti.

Jak z toho ven? Kdo má pravdu? A kde je pravda? A jsme zase u té filosofie, kterou má asi Štěpán zmáknutou mnohem lépe než já. Takže nebudu tady tvrdit, že mé stanovisko k celé problematice je pravda, ale že jde o můj ryze subjektivní názor.

Text samotný – ten nepovažuji za nikterak skandální, ale spíše za jednoduchou rýmovačku (kdesi označenou za hospodské tlachání), kterou Brichta nadává na všechno, co ho zrovna napadlo. Zmiňovaný deratizér třeba ani nemusí být myšlen jako skutečná postava, ale jako „kdosi“, kdo by mohl (samozřejmě nemohl) vyřešit současné společenské problémy. Takže tady bych si dovolil souhlasit se zastánci Aleše Brichty. Jenže...

Je tady obal – a s tím už mám zásadní problém. Ať už je něm znázorněn feťák (shodují se všichni), bezdomovec (shodují se všichni) a cikán (většinový názor) resp. postava z arabských pohádek (interpretace Brichtova), nikdo nemá právo na tyto, byť společensky nepříliš atraktivní osoby, pouštět plyn. A nic jiného obal neznázorňuje, to ať se na mě nikdo nezlobí. Škoda, že se většina odsuzujících komentářů soustředila jen na text a nechala obal jen jako další mínusový bod, když z něj sálá mnohem větší zlo a nebezpečí. Tady mají ti, kteří obviňují Brichtu z diskriminace, podle mě pravdu. Na druhou stranu dnes vychází celá řada desek, jejichž obaly jsou vysloveně nechutné, plné krve, násilí – a zřejmě tedy také mohou svádět k domněnkám, že jde o nějaké stíhatelné záležitosti.

Právě trestní stíhání Aleše Brichty, po kterém Med na Abyssu volal, je v celé záležitosti nejvíce alarmující. Dnes už je pasé, protože vyšetřovatel neshledal důvody pro jeho zahájení. Mě možná právě tohle znepokojuje nejvíc. Pamatuji si velice dobře komunismus, v roce 1989 mi bylo 21 let, takže tady nekecám věci z doslechu. A každý, kdo dobu totality zažil a věnoval se už tenkrát muzice, si okamžitě vybaví celou řadu zákazů, které tehdy kapely i fanoušky postihovaly. Tu dobu nechci znovu zažít. Buďme rádi, že máme (se všemi neduhy) demokracii, že i v případě Brichtovy poslední desky zvítězil zdravý rozum a od trestního stíhání bylo upuštěno. Buďme rádi, že si můžeme muziku vybrat podle svého vkusu a není nám servírovaný jen bezpohlavní a bezobsažný škvár, kterým nás komunistická média s úsměvem krmila. A buďme rádi, že se nad kontroverzními alby může vést diskuze (nemyslím teď komentáře pod články) a že není nikdo za své názory popotahován.

Zveřejněno: 23. 08. 2009
Přečteno:
2873 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

27. 08. 2009 08:55 napsal/a Venca
Hmm
Ifa: Také to nepsal nadčlověk :-))))
26. 08. 2009 09:20 napsal/a Ifa
Hm
Zvláštní, jak to jde napsat v klidu, v pohodě a vše to jasně vystihnout. A to bez soudcovské povýšenosti a bez slovníku cizích slov...:)
25. 08. 2009 00:23 napsal/a Morbivod
ano
Ano, dobře jsi to vystihl. V podstatě k tomu není co dodat.
24. 08. 2009 13:22 napsal/a O.
souhlas
Konečně kvalitní, emocemi nazabarikádovaný pohled z obou stran.
23. 08. 2009 22:32 napsal/a Dharm
palec nahoru..
..pro Johana, napsal jsi to parádně! Mimochodem ty s prominutím píčoviny na Abyssu jsem také četl a spíš než co jiného mě pobavily, protože to autoři nemohli myslet vážně!