Hádejte co, se stane, když smícháte Cradle Of Filth se Septic Flesh a Dimmu Borgir (ikdyž možná spíš s Old Man’s Child) a celé to tak podivně zhnětete podle polského podprůměru? Ano vyleze z toho současná podoba těchto polských tatíků, kteří se zřejmě chtějí dokázat, že ještě nejsou staří a mohou si dovolit řádit v klišovitých převlecích s tunou make-upu na sobě. Netuším, jak moc jsou (ne) známí, tak raději juknem do minulosti, o jakou bandu se to vlastně jedná. Cryptic Tales byli založeni v roce 1989. Roku 1991 už měli na kontě jedno demo „The Sign Of The Southern Cross“, které bylo kladně přijato a tak prvotina „Anathema“ z roku 1993 vychází pod křídly Carnage rec. Následovala alba Valley Of The Dolls (´94) a Tales(´96), která údajně kapelu dostala mezi elitu polského doom/death metalu, poté se však po kapele slehla zem. A nyní mám v přehrávači jejich poslední počin, kde poněkud pozměnili styl a pokud předtím byli originální s doom/deathem, tak nyní rozhodně originální se sympho/black/deathem nejsou.
Začněme ale od začátku. Po zhlédnutí přebalu, který bych zařadil do solidního průměru, pustím play a jsem zvědav, co na mě vyskočí. Přeci jen, klonů Behemoth je po polsku mraky a některé spolky jim celkem solidně šlapou na paty, ovšem to není případ Cryptic Tales, kteří pojali black/death metal podle starých megalomanů, zmíněných v úvodu. Škoda, ale nevadí, uvidíme, co nám přináší hudební náplň. První dojem je velmi kladný, není zde žádné klišovité intro, což je paráda. Druhý dojem je zase velmi záporný, úvodní symfonický motiv by si už dlouho nedovolili použít ani Dimmu Borgir. A takhle to jde po celé album, chvíli jsem něčím příjemně překvapen, občas zajímavý motiv, či vyhrávka, ovšem v zápětí se to zkazí něčím tak, ale opravdu tak moc tuctovým, že je mi to až líto. Celá nahrávka trvá hodinu, což je při sedmi skladbách solidní nálož a musím se přiznat, že jsem se při poslechu musel hodně přemáhat, abych vydržel. Během dvou songů totiž tento materiál k smrti nudí, a když si vezmete, že jsou tyto dva songy dohromady dlouhé skoro 17 minut, jak má člověk vydržet i nadále to co je v těchto dvou již použito. Jak už jsem napsal, několikrát jsem to vydržel, ale nezaregistroval jsem tam nic zajímavého, stále ten samý sympho-kolovrátek s neustálými vyhrávkami. Mým favoritem je song Towards Modern Darkness, který doporučuji i vám. Zde totiž naleznete úplně všechny podoby Cryptic Tales, od doom death metalu až po black/deathovou nálož.
Z celého alba je cítit, že se kapela snaží o moderní směřování (alespoň tak vnímám například název Towards Modern Darkness), ovšem výsledek je takový, že se pouze snaží komplikovat a kombinovat old-schoolové postupy. Vylezl z toho hybrid, který je hodně přepatlaný všech možných motivů a vyhrávek, přičemž to v základu vychází z hodně staré školy. Věřím tomu, že kdyby tohle kapela vytasila v roce 1991, tak nakope řitní otvor všem výše zmíněným spolkům, ovšem dnes jde kapela poněkud s křížkem po funuse. Neznám starší tvorbu Cryptic Tales, ale pokud se jednalo o tak kvalitní doom/death, jak tvrdí kapela, tak bych jim poradil vrátit se ke svému kopytu a nehrát si na něco úplně mimo mísu.
Čas: 59:18
Seznam skladeb:
- Purgatory
- Towards Modern Darkness
- Valley Of The Dolls, Pt.2
- Set The Unholy Icons Free
- In Immortality
- Like In The Darkest Stormy Nights
- VII Dogma Of Mercy
