Nejbližší koncerty
  • 25. 06. 2024Black metalová mašina HULDER z USA vyráží na své "VERSES ...
  • 27. 06. 2024CELESTE (FR) + SLAŤ
  • 29. 06. 2024ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2024: STILLBIRTH (DE) FLESH...
  • 29. 06. 2024ATOMSKI RAT - banda ze Srbska hoblující už 15 let netradi...
  • 06. 07. 2024Hard Skin (uk)
  • 06. 07. 2024ROCK CAFÉ SOUTHOCK & FAJTFEST PROUDLY PRESENTS: SWORN EN...
  • 10. 07. 2024Jihoafrická grindcore smečka GROINCHURN se po letech vrac...
  • 12. 07. 2024Půjde o Conselfiniho první evropské tour a stejně tak o p...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

Herdron - Ve vlastních \"Pařátech\"

Zdravím Tě, Herdrone. Zhruba po třech letech se opět setkáváme na stránkách Fobia zine. Venku je již Pařát s pořadovým číslem 29. Prozraď našim čtenářům, co všechno se za ty tři roky událo.

Ahoj, všichni jsme o tři roky starší a snad i zkušenější. Vše další ohledně vývoje Pařátu je možné prostudovat na našich webových stránkách.

V prosincovém čísle jsi zveřejnil rozchod s vydavatelstvím Crystal Production. Co Tě k takovému kroku vedlo? Vždyť to z počátku vypadalo na nerozlučné partnerství a plodnou spolupráci.

Přibližně po 3 letech vzájemné spolupráce a 2 letech spolupráce na Pařátu jsme se ohledně dalšího vývoje dostali do slepé názorové uličky a pokud jsem nechtěl dopustit, aby to celé šlo vniveč, s prominutím do prdele, musel se udělat zásadní krok, a sice užší spolupráci rozseknout. Přesto nebyl to krok zanechávající výrazné následky: vše se událo plynule, čtenáři nic nepocítili. Na možnost nečekaně převzít financování tohoto časopisu jsem byl vždy připraven (dělal jsem to i prvních 7 let) a když se tak stalo, konečně jsme taky vyvrátili hlasy těch co tvrdili, že je nemožné, aby takový časopis nefinancovala nějaká firma.   

Přesto, že už Pařát pod Crystalem nevychází, zůstaly nějaké vazby, nebo už časopis jako takový nemá s tímto vydavatelství nic společného?

Horké hlavy vychladly a už bych to nijak nedramatizoval. Bylo kolem toho hodně zlé krve, asi stejně jako u vztahu, kdy se dva lidi rozcházejí a později zase mohou vedle sebe existovat už trochu jinak, jako kamarádi. Crystal už s Pařátem nemá nic společného, nemá žádné pravomoce, avšak i nadále spolupracujeme na jiných projektech. Po této zkušenosti už ale nechci na Pařátu žádného vydavatele ani vidět a lepší než důležité věci kouskovat, je lepší je udělat sám.      

Další významnou změnou je konec „pařátích“ CD a DVD kompilací. Proč takovéto rozhodnutí? Jedná se čistě o to, aby časopis nestagnoval a aby došlo k určité inovaci, nebo je v tom něco jiného?

Tyto kompilace v Pařátu skončily zároveň s Crystalem a částečně taky souvisí s onou názorovou rozepří. Chtělo to nějakou inovaci, ale zase o CD kompilace čtenáři nepřichází. Akorát už je nesestavujeme my, nýbrž nám je dodávají firmy tzv. na klíč.  

Jak říkáš, rozhodl jsi se, že jako příloha bude nyní vycházet originální CD určité kapely. Jsi přesvědčen, že to bude pro čtenáře Pařátu zajímavější než původní CD kompilace?

Základem je originální album té či oné kapely, bonusem potom nejrůznější kompilace. V aktuálním červnovém čísle jsou dokonce dvě takové. Myšlenka nové koncepce je postavena na tom pomoci těm kapelám zviditelnit se širšímu okruhu lidí tím, že jim album vydáme a protáhneme přes časopis. V krátké době po vydání tak budou mít jejich originální nosič řádově tisíce čtenářů Pařátu a ať si každý přebere, kolik je jich schopen udat vlastními silami. Navíc ta částka za časák s CD je velmi lidová…  Ovšem nejsme vydavatelem jako takovým – dále se kapela o vše stará sama a tam potom bude vidět, kdo na to má a kdo na to kašle… I když vybírám kapely, u nichž si myslím, že nějaký potenciál je, a to nejen hudební, nýbrž i ten organizační. Při současné periodicitě Pařátu je tu nabídek tak na 20 let dopředu, což je pochopitelné. Trh stagnuje, firmy s ním, mají své „zajeté koně“ a jen málo z nich přijme někoho nového, a my se hlavně soustředíme na kapely, pro něž se toto může stát něco jako odrazový můstek. Léty zavedené skupiny už mají o podmínkách jiné představy a my zase velmi skromný rozpočet.   
Samozřejmě se už objevily i názory o podvodnících, co okrádají kapely, ale nad to je potřeba se povznést…

A na základě čeho ti lidé takto mohli usuzovat?

Z neznalosti věci, nějakých útržků informací. Víš, ono je to celkově těžké, stále častěji začínám pociťovat nějakou bariéru: lidi jsou v souvislosti s Pařátem přesvědčeni o profesionálním časopisu, že v tržním kapitálu už se na nadšence nehraje. Přesto Pařát je ryze nadšenecký amatérský časopis, stejně jako byl třeba před deseti lety, akorát s tím rozdílem, že jsme za tu dobu nabrali pořádných zkušeností a ty úročíme.

Jak všichni víme, v předposledním čísle jste si vzali na paškál stav českých internetových zinů. Je naprosto jasné, že jste zaťali do živého a dotkli se tak do té doby nedotknutelného. Jaké reakce jsi zaznamenal?

Ano, ťali jsme opravdu do velmi živé hmoty a že to vyvolá poprask, s tím se počítalo. Reakce samozřejmě různé – kladné velmi převažovaly, ale našlo se i spoustu negativních, především od lidí spjatých s webziny v dolních patrech našeho pořadí.

Proč si myslíš, že tato rubrika vyvolala takovou řadu nevole?

Nedá se mluvit o velké nevoli. Naopak jsem rád, že to spousta lidí vidí stejně - s přihlédnutím ke třeba malinko rozdílnějšímu hodnocení. Ovšem ten názor na kvalitu, průměr a plevel je přibližně stejný. Podívej, my ty weby zkoumali dlouhé časové období, na scéně se pohybuji 15 let, Pařát vedu skoro 10 let, tak bych k tomu snad mohl něco říct. To samé Johan a ostatní kolegové a kolegyně… Pojali jsme to trochu s nadhledem, ale u některých hrůz už jsme si servítky nebrali. Proč taky. 
Nejvíce remcali zástupci webzinů skončivších na chvostu, někteří začali až házet hlášky o pomluvách…    

Můj osobní pohled na celou věc je takový, že jste v žádném případě nechtěli nikoho urážet, nebo jeho práci znevažovat. Myslím si, že jste spíše chtěli, aby se redaktoři webzinů (všech webzinů) zamysleli a pokusili se úroveň svého plátku nějakým způsobem zvednout.

I tak je možné to říci. Hele, v úvodníku toho článku je vše přesně popsáno, takže kdo ho četl, sám si udělá úsudek. Kdo ho nečetl a nabaluje informace pouze z doslechu, tomu těžko něco vysvětlovat… Já ani nikdo z kolegů kolem Pařátu není tak podlý, aby prostřednictvím tohoto článku (jakož i časopisu samotného) někoho pomlouval, vyřizoval si osobní účty apod. Byl to zcela nestranný pohled na funkci metalových webzinů – tedy úroveň webů, které běžný čtenář vidí na svém monitoru. Otázka druhá je spolehlivost konkrétních subjektů – tam už by to bylo daleko horší. Nemluvím jen tak do větru, proma jsem jako zástupce labelu rozesílal. Pokud dneska vyloženě na tom webu někoho neznáš a přímo mu to nepošleš, ať o tom něco napíše, náhodným zasláním něčeho můžeš čekat na zveřejnění i hodně dlouho… Naproti tomu příjem každé došlé nahrávky do Pařátu potvrzuji, zároveň připojuji i datum vydání. Jenže na toto tady není nikdo zvyklý, firmy i jednotlivci se na mě za začátku dívali jako na vola… že jim potvrdím příjem zaslaného CD...  s tím se ještě nesetkali… V Pařátu recenzujeme pouze nahrávky došlé na základě uvážení ze stran kapel a labelů, zásadně si o žádné nahrávky neříkáme ani nepíšeme. Přišlo by mi to nedůstojné: zájem ať projeví druhá strana. Ale to už jsem trochu odbočil...

 
Spousta redaktorů, většinou z hůře hodnocených webzinů, argumentuje tím, že práce pro zin je pouze koníček a že si můžou psát co chtějí a jak chtějí. Navíc, že o hodnocení jejich práce se redakce Pařátu nikdo neprosil. Co k tomu dodáš?

Mají pravdu, každý si může psát jak chce a o čem chce. Tak samo my, a proto jsme se do toho tématu pustili. Jak už jsem výše zmínil, hodně lidí je přesvědčeno (a nejvíce ti, co ho nikdy neviděli, jen koukli na web a něco někde zaslechli), že Pařát funguje jako profi časopis s velkým zázemím, několika zaměstnanci atd. Poměrně často mě nějaké organizace třeba žádají o sponzorské příspěvky, hudební redaktoři mě kontaktují za účelem svého pracovního uplatnění, své služby nabízí nejrůznější fotografové… Když jim k tomu napíšu své (a některé jsem si i docela dobře vychutnal) většinou už se skrz vzniklý trapas ani neozvou…   

Nedávno jsem pročítal jisté fórum, kde se psalo, že Pařát také není dokonalý a jak je možné, že si redakce Pařátu vůbec dovolila hodnotit práci jiných. Co si myslíš o tomto názoru?

Pařát není dokonalý a taky dokonalým nikdy nebyl. Já osobně bych si to nikdy nedovolil říct a věřím, že ani nikdo z kolegů. Vím o mnoha nešvarech, jenže jsme vázáni ať už časem nebo penězi. Naše slovo není zákon.   

Jsi schopen přijmout kritiku i na svůj plátek? Pokud nějaká věcná kritika přijde, zamyslíš se nad ní, nebo máš o koncepci časopisu jasno?

Samozřejmě, že jsem. Otázku tohoto časopisu musíš rozebrat ze dvou stran. Buď půjdeš cestou undergroundu i za cenu toho, že nebudeš dělat extra velké náklady, nebo zvolíš cestu přes obecně známá jména a budeš to brát čistě jako obchod se vším všudy. Já volím jednoznačně první možnost, ze druhé bych se, při vší úctě, poblil. Ta první cesta skýtá naprostou svobodu, můžeš si psát o čem chceš, nikdo ani žádná situace tě do ničeho nenutí, nejsi závislý na reklamách, na přáních vydavatelských firem, nemusíš furt psát o top kapelách, jelikož si to lidi přejí a ty jsi závislý na prodejnosti a až jednou nedejbože skončíš, bude to jen skrz nedostatek času – ne že by se časák špatně prodával nebo nebyli inzerenti.

Chvála může lichotit, ale názory, že Pařát je nejlepší mi opravdu nelichotí, člověk, co to řekne, je u mě diletant. Není nejlepší, protože jsme si zvolili jinou cestu a s dalšími časopisy se vůbec nemůžeme rovnat. U nich je to boj o přežití, u nás radost a nadšení. 
Ale jednu věc přeci jen výrazně eliminuji, a sice kamarádské vazby. Trochu složité na vysvětlení, ale ve zkratce asi tolik, že nechci, aby mí kolegové skrz Pařát protahovali své kamarády. Před časem jsem si totiž s hrůzou uvědomil, že se tomu tak děje na nejvyšších otáčkách. U mě je to trochu problematické, znám tu kdekoho, ale znát a podporovat jsou rozdíly. Je potřeba si od všech muzikantů držet zdravý odstup, s nikým se příliš nebratříčkuji a pokud mi nadhodí jejich propagaci, obvykle hovor končím. Zájem vzejde nejprve z mé strany. Něco jiného jsou přílohové CD – teď vychází EDAIN, kde stojí u mikrofonu Martin Brnovják, na podzim vyjdou ELYSIUM v čele s Jirkou Veselým. Touto formou své kamarády podpořím velmi rád.

Ještě ohledně sebekritiky… hele nejsem příliš ješitný a rád si nechám poradit, zejména od starších a zkušenějších „pisálků“. Ale uznávám, že se mnou kolikrát taky není lehké vyjít. Jsem hodně velký pedant, i kolegové už si se mnou užili své, jen tak nějaký článek ven nepustím.

V čem je podle tebe problém českých metalových webzinů?

Bohužel, někde stále platí pravidlo „bereme kdo je zrovna po ruce“. Podle toho to pak taky vypadá, za chvíli člověk ztratí motivaci, stáhne se, místo něj přijde někdo jiný a je to pořád takový koloběh. A podle toho se taky odvíjí kvalita příspěvků – vše je prakticky jen na bázi recenzí a rozhovorů, se složitějšími útvary se nikdo párat nebude. Ale čest výjimkám, osobně v Česku spatřuji 3 velmi kvalitní webziny. 

V undergroundových kruzích se poslední dobou taky hodně probíralo to, že Pařát po 4 vítězstvích v Břitvě tentokrát skončil až druhý? Bereš to jako neúspěch?

Naopak to beru jako úspěch. Každý rok mě vítězství velmi překvapilo a jednou to přijít muselo. Je fajn, že něco takového existuje, ale co do Pařátu to beru s velkým nadhledem. Totiž když se podívám na seznam hlasujících, tipl bych si, že větší polovina Pařát za celý rok vůbec neviděla, maximálně projela obsah na webu.  Ale berme to jak to je, „starý páky“ se postupně stahují, místo nich nastupují další lidé z webzinů… a pak ty hlasy chybí.  A troufám si odhadnout, že do dalších let už to bude s umístěním jen horší. Hele, já s vyhlášením té ankety nesouhlasím, proto se jí už neúčastním. Loni jsem koketoval s myšlenkou vzít si pod sebe organizaci koncertního vyhlášení, naštěstí mi to kolegové rozmluvili a já dostal rozum .  Byl by to příliš velký střet zájmů. Ale jak vidno, mnozí tohle neřeší a „ceremoniál“ probíhá pod patronací pod jakou probíhá. Čert to vem, i kdyby Pařát nedostal ani jeden hlas, anketní lístek vyplním. Beru to svým způsobem jako povinnost a bylo by dobré, kdyby předsudky zahodili i všichni ostatní.      

  
Příští rok Pařát oslaví desáté narozeniny, na oslavu jsi mimo jiné pozval i mě s MATER MONSTIFEROU. Prozraď o této akci něco bližšího.

V této době ještě nebudu vynášet vše konkrétní – snad jen Ostrava 23. ledna 2010, velká akce za účasti osmi kapel a bohatého doprovodného programu. Věřím, že se tam všichni sejdeme v hojném počtu a patřičně si to užijeme. Provizorní leták je možné zkouknout v červnovém Pařátu, propagace započne na podzim.  

Deset let existence, skoro tři desítky vydaných čísel, x vydaných kompilací, stovky recenzí atd. Co se ti honí hlavou, když se ohlídneš zpět?

Hrdost. Ať to zní pro někoho jakkoli dementně nebo nabubřele, jsem na ten časák fakt hrdý, protože jsme dokázali přepsat dějiny „zinařského odvětví“ – třeba dokázat, že dřívější „zákon“ vycházet 2x do roka, tak jsi king a někdo, je jen výplod. Ale chce to nelamentovat hubou na prázdno, nekecat a makat. Jak už jsem výše psal, jsme pořád ti samí zinoví nadšenci jako před deseti lety, akorát čas kolem nás se poměnil. Začínali jsme na křivém a tmavém xeroxu pro 30 lidí, v úplných sračkách, bez sebemenších znalostí. Doba nám kolikrát dala pěknou facku, ale důležité bylo se zase pokaždé zvednout a jít dál. Za těmi 10 lety je strašná spousta práce a kdo to nikdy nedělal, sotva si to dokáže představit. Pokud chceš vycházet ve stejné periodicitě, musíš se o ten časopis starat prakticky každý den, za měsíc ti to sežere tolik hodin jako normální práce. Funkce šéfredaktora mi spadla do klína, když jsem časák založil. Nikdo lepší tam tenkrát asi nebyl (smích), čímž chci říct, že to kvantum času je výsledkem i toho, že jako šéfredaktor chci být ostatním příkladem co do aktivity, a proto toho píši co nejvíc. V žádném případě neuznávám něco jako „já jsem majitel, seženu si lidi, co tam psát, protože já na nic nemám čas.“ V neposlední řadě je za Pařátem i osudové přátelství – dva lidé se potkali ve správnou dobu na správném místě. Nebýt Anxura, který se stará hlavně o věci spojené s technickou podobou, Pařát by nikdy nemohl fungovat. Ale své k tomu řeknou i další lidé v Pařátu, třeba Martin W. Brrnovják je s námi už 8 let. Nemám moc rád, mluví-li se o Pařátu jen v souvislosti se mnou – jistě, někdo to táhne, ale jinak se jedná o kolektivní dílo. Jako sám voják v poli bych brzy padl.

Proč podle tebe všechny dřívější ziny nevydržely a skončily? V souvislosti s tím jsem třeba taky zaslechl věty jako „jim je fajn, když jsou tady jediní, ani nemají konkurenci“.

Oh, dobrá poznámka. Ale já přece nikoho nenutil ziny uložit k ledu, každý se na to vykašlal ze svého popudu, asi ze ztráty motivace. Pro mě je to životní koníček a snad jej do konce života nepoložím , ač periodicita 3 měsíců je někdy fakt vražedná. Přece každý má tu možnost, lidi píšících na webzinech jsou tady mraky. Konkurence nám vadit nebude. Proto tyhle řeči považuji jen za hloupý kecy, ačkoliv jsou i zákeřné. Existuje i mnoho těch, kdož ti úspěch neodpustí, hlavně z řad bývalých kolegů, a tím, že tu Pařát zůstal sám, jsme vystaveni stálému tlaku. Prostě musíš si uvědomit, co chceš: pokud chceš vydávat časopis jako je Pařát, své pravidelné útočiště budeš nalézat doma u PC, ne na koncertních pódiích, ne nikde na cestách… 

Kdybys měl možnost stát znovu na startovní čáře. Pustil by ses opět do vydávání tištěného zinu?

Těžko říct, protože nastupující generace už toho o situaci před deseti lety asi moc neví. Jedno ale vím jistě: nikdy nebudu psát na web, nic by mi to nedávalo, v životě jsem na něj vyvěsil jen minimum článků, a to ještě reportů z dřívější doby. Pro mě tištěný časopis znamená něco jiného. Dnes napíšu článek, zítra ho vyvěsím na web, ale uvědom si, že pokud bys chtěl vydávat časák, tím sepsáním si udělal první čtvrtinu práce. Dále ho musíš dát do sazby, do grafiky a k těm lidem nějak dostat (nemluvě o tom, že asi tak ¾ lidi tady z metalu je postiženo dysleksií aneb vrátil bych je na základní školu do hodin českého jazyka, toť má zkušenost) – ty ale nepracuješ s jedním článkem, k nějakému datu pracuješ tak se 120 články, pak vše rozešleš, staráš se o finance a kupa dalších věcí. To není stížnost, nehraji si na chudáka (smích), pro mě je to přednost, Pařát je můj životní koníček, dělám to s velkým zaujetím, akorát pokud tohle někomu řeknu, obvykle na mě čumí jak bejk, že si to představoval jednodušší. (smích) Je to asi to samé, jako byses zeptal zarytého sběratele vinylů, kdy už se na to vykašle a začne si to samé kupovat na CD. (smích) Že psát na web (nebo jej dělat) je jednodušší? Fajn, ale že něco dělá Pepík a Franta přece neznamená, že to budu dělat i já…
Taktéž bych se nerad za nějaký čas dočkal toho, že už jsem na tom webu podpořil všechny kamarády a známé. U mě osobně to o tomhle není. 

A nebojíš se, že moderní technologie časopisy jednou úplně vytlačí?  

Nebojím. Vždy bude existovat dostatek lidí, pro které se budou dělat časopisy, CD´s, vinyly… Jen je potřeba si říct, že všechno něco stojí, všechno má svou cenu (mělo by mít), a co je zadarmo, to je obvykle šunt. Pro mě je pravým důkazem zájmu investice svých korun, resp. investice čtenářů do Pařátu. Tam jde vidět skutečný zájem, což mě nesmírně těší. Ať se nikdo nezlobí, ale kliknutí z webu na web mě nic nestojí, a proto ho v pomyslném zájmu stavím podstatně níž. Jednoduše řečeno - Pařát nemá zájem lidem vše strkat až pod nos, nikomu nic z tištěného časopisu po netu neposíláme, ať si každý vyvine snahu a iniciativu. Nepřipadne mi na tom nic divného.   Já jsem prostě z té staré školy, co si třeba neumí představit svou „sbírku MP3“ a nebo žhavé téma bandzone… (smích) Třeba tento server je výborný na rozesílání spamů , výborný na reklamu, ale jelikož nesnáším komunikaci tak, aby si ji zároveň mohl číst někdo jiný, vzkazy tam hned mažu, tak samo se neúčastním žádných internetových diskuzí… mám mail, kdo chce, ať mi na něj napíše a posléze sdělím třeba icq. Svůj osobní profil nebudu mít nikdy na bandzonu, tak jako nikde jinde. Nic proti, jen já nemám potřebu se prezentovat touto cestou. Neopovrhuji lidmi, opovrhuji tím způsobem komunikace. Za slušný vrchol tuposti považuji, když mi např. někdo z kapely pln hrdosti řekne, kolik už mají fanoušků na bandzonu. (smích) Stejně je to celé jen o reklamě a čím víc kapel či přátel si tam naťukám, tím více jsem na očích…   

     
Blížíme se pomalu a jistě ke konci rozhovoru. Za celou redakci Ti děkuji za Tvůj drahocenný čas a přeji do dalších deseti let co nejvíc elánu a radosti s Pařátem. Pokud máš něco na srdci. Poslední slova jsou Tvá. Hodně štěstí…

Díky všem čtenářům Pařátu, protože jen oni jsou důkazem toho, že to neděláme nadarmo. Moc si toho vážím. 

Závěrem pozdravuji všechny jorkšírské teriéry v Havířově a okolí, zvláště pak kamarády a kamarádky naší malé Žužu .

http://www.paratmagazine.com


Zveřejněno: 16. 06. 2009
Přečteno:
3415 x
Autor: Yvor | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

16. 06. 2009 09:39 napsal/a IFA
Ich Auch
Také mám několik hezkých fotek pana mistra, leč nejdou zveřejnit, protože pomsta by mohla být strašná...:(
16. 06. 2009 06:59 napsal/a marty
fotka
no mel bych par lepsich fotek Herdrona, predevsim z AFODu :)))