Pět let uběhlo jako voda a Agathodaimon jsou zpět s novým albem nazvaným jednoduše Phoenix. Je třeba podotknout, že rozdíl oproti posledním dvěma počinům Chapter III a Serpent’s Embrace je opravdu značný a osobně bych klidně počkal dalších pět let, než recenzovat to co mám zrovna v uších.
Nechci tvrdit, že by snad Agathodaimon kdy byli nějakým super tahákem, ale kus jejich originality a vlastního přístupu k melodickému goth/sympho/black metalu se jim upřít nedá a svého času jsem si obě výše zmíněná alba čas od času rád poslechl. Ovšem Phoenix je opravdu zklamání, oproti albům Blacken The Angel a Higher Art Of Rebellion se jedná o úplně jinou kapelu. Po prvním poslechu jsem měl pocit, jako bych poslouchal novou finskou kapelu, která začala vykrádat své vzory a jen tak pro trochu šmrncu přidala německé přísady Agathodaimon. Časem se tu a tam objeví motiv, který baví, problém je, že mezi tím mám ten zbytek tak oposlouchaný, že není možné v poslechu pokračovat.
Osobně mi nejvíc vadí tisíckrát ohrané melodie, například úvodní v Heliopolis je skutečně otřesná. Kytarové party celého alba jsou v 80% úplná vata, kterou se kapela asi moc nezaobírala, pokud tedy zrovna nenajdeme pár zajímavých thrashujících momentů. Zpěv je naprosto klasický ani growl, ani melodický ničím nepřekvapí, občas se ale najde zajímavý moment, například melodicky zpívaný refrén u Decline není úplně tuctový a poprvé po třech songách jsem dostal pocit, že bych to i mohl opět doposlouchat. Oblíbené elektronické prvky ani zde nechybí a tak nějak mám vtíravý pocit, že u německé mládeže by se tohle album mohlo ještě dost dobře chytnout. Další song, který se mi celkem líbí je Ghost Of A Soul, kde se najdou monumentální prvky jako u kolegů Atrocity a ty, ač dosti kýčovité, občas rád poslechnu. Následující Winterchild by se klidně mohla jmenovat Wintersun a mohl by tam být nějaký cover těchto finů, protože takovou vykrádačku finska už jsem dlouho neslyšel. Ještě zmíním skladbu Throughout The Fields Of Unshaded Grace, která začíná sympaticky solidní sypanicí s blackovým nádechem, který dá připomenout starší Agathodaimon. Navíc vzhledem k tomu co jsem do této chvíle prošel, musím podotknout, že ač zbytek songu není nic moc, ten blast opravdu potěšil.
A jsem u konce. Co dodat? Snad jen to, že tohle album je narvané koncertními hitovkami pro nenáročné posluchače, kteří si již notně přihnuli a chtějí si zapařit na něco jasného a veselého. Ovšem k dalšímu poslechu se asi již nedonutím. Kdyby to alespoň trvalo půl hodiny, ale rovnou celá hodina tohoto přemelodizovaného německého gothic metalu mi bohatě stačila.
Čas: 1:03:00
Seznam skladeb:
- Heliopolis
- Devil’s Deal
- Decline
- Ground Zero
- Ghost Of A Soul
- Winterchild
- Time Is The Free
- To Our Ashes
- Amongst The Vultures
- Oncoming Storm
- Throughout The Fields Of Unshaded Grace
- Grey Whisper
Web: www.agathodaimon.de
