Mno tak k nám konečně dorazila nahrávka až ze samotného Říma od kapelky Fleshgod Apocalypse, která se nám loni představila na povedeném splitku„Da Vinci Death Code“, kde předvedla úctyhodný výkon. Kdo by se však byl nadál toho, že o rok později vydá formace desku, jež rozčísne vody tech death metalové scény jako hurikán. A opravdu, jejich „Oracles“ jsou, zcela objektivně viděno, tím nejlepším, co jsem měl možnost z letošního roku slyšet. A to nekecám. Kapelka, tvořená skvělým vokalistou Francesco Paolioem (mimo jiné Hour of Penance) odstartuje desku rozehráváním orchestru, jak jej znáte před pořádným operním nápřahem.
Coby Italové, mají pánové k opeře poměrně blízko, není tedy divu, že se rozhodli klasickou hudbu zakomponovat i do svého brutálního projevu. Mají na to však technicky? Jak jsme měli před pár lety společně možnost spatřit u německých kolegů Necrophagist, snaha o zakomponování postupů, známých z klasické hudby, může někdy přerůst v jakousi „technical wankery“, což je anglický termín, pro který čeština nezná ekvivalent. Prostě jakési nadužívání pidlikání na úkor struktury skladeb. Stalo se totéž i Fleshgod? Po poslechu prvních skladeb lze s klidným srdcem říci, že nikoliv. Kapela jede jako skvěle promazaný stroj, oba kytaristé vytvářejí vynikající, správně groovy, ovšem současně pohyblivé riffy, háčky a slidy jsou vždy na svých místech a v pravý čas, masivně natriggerované bicí vše ženou dopředu a to, prosím, v nepolevujících, ultravysokých rychlostech. Již druhá, Post – Enlightement přinese osvícení a hlavně skvělé momenty všem příznivcům technického death metalu, navíc s produkcí čistou jako sklo, která pouze dobrušuje dokonalost tohoto díla.
Skladby výborně odsýpají jedna za druhou, kapela neustále objevuje nové obzory, a vy máte z nahrávky dobrý pocit. Vše zní totiž naprosto prvotřídně, profesionálně, nazvučení kytar skvěle řeže, vyhrávky mají techniku i drive, vokál špatný ani být nemůže, jelikož přeci Hour of Penance. Představte si Mozarta, kterého někdo donutil zkomponovat svou příští operu pro masivní kovové zvuky kytar a místo orchestrálních tympánů byl nucen nasadit řádně šlapavé bicí. Na masivního tenora, kterého museli na pódium dostávat na kladce pak zapomeňte, tahle opera se odehrává v trochu jiném duchu.
Z jednotlivých songů bych vypíchl třeba šestou „At The Guillotine“ či vynikající „Infection of the White Trone“ s obligátním refrénem „Everybody kill, everybody kill“, což je heslo, které jsem již dlouho neslyšel v death metalu provolávat s podobně devastujícím účinkem. A to je vlastně asi nejlepší způsob, jak téměř 40 minutovou nahrávku kapely popsat. Totální devastace tech deathovou operou. Právě mi to dohrává titulní Oracles, což je jakési klavírní outro, které má posluchače připravit na další devastující shledání s touto kapelou a mně nezbývá než před pány z Fleshgod Apocalypse smeknout. Nechápu, co v tom studiu prováděli, ale doufám, že to samé provedou i s jejich další deskou. Tohle je totiž naprosto jasná desítka, sebranka natočila desku, ke které se člověk i po čase rád vrací a je natolik vynikající, že si ihned musí získat srdce všech fans brutálního a zároveň notně technického death metalu. Tohle nejde popsat, tohle se musí prožít!
Čas: 37:40
Seznam skladeb:
- In Honour of Reason
- Post-Enlightenment Executor
- As Tyrants Fall
- Sophistic Demise
- Requiem in SI Minore
- At The Guillotine
- Embodied Deception
- Infection Of The White Throne
- Retrieving My Carcass
- Oracles
