DARK TRANQUILLITY - Manifesto of Dark Tranquillity

V metalovém světě existují kapely, které si časem získaly statut kapel nedotknutelných. Nemá vlastně smysl hledat u nich nějaké mouchy, jelikož si za dobu svého působení získaly již tolik fanoušků, kteří svůj názor stejně nezmění. Když se pak mezi nimi navíc objeví kapela, o které i po tolika letech strávených na scéně člověk může říci, že stále hraje podobně jako na začátku, s neutuchající chutí a s intencí nikoliv pouze vydělat co nejvíce zelených papírků, ale také oblažit svou hudbou zástupy tvrdého kovu chtivých fans, musí člověk chtě nechtě před takovou partou smeknout. Ať už si o Göteborgských Dark Tranquillity myslíte cokoliv, jedno se jim upřít nedá. Již od počátku své kariéry valí typicky švédský melodický death metal, přičemž každé jejich album je v komunitě napjatě očekáváno a posléze také povětšinou velmi kladně oceněno. Na posledních albech se již kapela sice místy trochu opakuje, ale upřímně, po tolika plodných letech v metalu, kdo může mít kapacity přicházet stále s něčím novým?

Kapela takového formátu si své best-ofko vysloužila již dávno, a protože jejich vydavatel, Century Media v současné době zaplavuje trh se svými kompilačkami „Manifesto of..“, bylo nezbytně třeba, aby se i na tuto švédskou partu dostalo. A osmnáct skladeb, jež se na „kompletu“ (lépe řečeno, na rozšířené verzi)  nachází je, myslím si, porcí více než dostatečnou. První, co posluchače nepřekvapí, ale přesto poněkud udiví, je tracklist. Fanoušek okamžitě rozezná názvy skladeb, nacházejících se na posledních třech deskách DT, tedy „Fiction“, „Character“ a „Damage Done“. Z pohledu firmy naprosto jasná snaha o kutí železa, dokud je žhavé, byly to ovšem hlavně staré nahrávky kapely, které formaci pomáhaly tam, kde je teď. Upřímně, vybral bych možná 4-5 skladeb z této jedenáctky poněkud jinak, ale proti gustu žádný dišputát.

Rozhodně potěší druhá, naprosto obligátní pecka „Terminus“ z posledního alba, která je neuvěřitelně příjemná, s těmi sonickými ruchy v pozadí a její perfektní, tradiční mdm riffy + klávesové aranže z ní dělají skvělou kompozici. Nechybí pak ani hitovka „Misery´s Crown" s čistými vokály, „Lost to Apathy“ s dokonalou klávesovou složkou, dobrými vyhrávkami a slušnými slokami a takto bychom mohli pokračovat do nekonečna. Dark Tranquillity prostě stále umí a ve svém žánru budou (pokud se nějakým záhadným způsobem sami nezkazí) již navždy jednou z vůdčích band.

Z „oddělení“ „Damage Done“ mne pak příjemně překvapila přítomnost „Hours Passed In Exile“ s velmi slušně zvládnutou atmosférou (přítomnost „zvonů“ je tedy parádičkou). Přichází povědomá „The Wonders At Your Feet“ a s ní i nevyhnutelná změna soundu kapely. Nacházíme se totiž již na osm let starém počinu „The Haven“, ovšem kromě toho se nic nemění. Nosné riffy, padnoucí, vždy na místě, ale také vždy do pozadí včas mizející klávesové party, melodické, takřka heavy metalové vyhrávky – na člověka dýchne nostalgie, přiznám se, že si nevybavím, kdy jsem tuto nahrávku slyšel poprvé.. No, nějaký ten pátek to už bude. Z desky se poté na kompilačku dostaly ještě „Not Built to Last“, „Indifferent Suns“ a titulní kompozice „Haven“. „The Sun Fired Blanks“ právě startuje album z roku 1999, „Projector“, což byla první nahrávka, tehdy ještě poměrně nového (v komparaci s ostatními členy DT rozhodně) klávesáka Martina Brändströma, který minulý rok oslavil deset let účinkování v této formaci. Zní to neuvěřitelně? To tedy ano, melodic deathové formace se povětšinou takovouhle soudržností nevyznačují, možná právě to je jeden z trumfů těchto nadaných Švédů.

Celou skládanku pak završí „There In“ a „Undo Control“ z výše zmíněné nahrávky. A to je celé, vážení. Prastaré klenoty typu „Skydancer“ či „The Gallery“ se nejspíše nehodily do krámu, já osobně bych se klidně obešel bez „Projektorových“ skladeb a něco tak významného, jako je best-ofko, vydané po celých 20-ti (!) letech fungovaní jedné z nejdůležitějších formací žánru melodic death metalu raději završil skladbami z těchto dvou, dodnes uznávaných a poslouchaných desek. No nevadí, i tak se jedná o poměrně ucelený přehled, z nichž některé skladby byste možná vybrali také, jiné se však v kontextu zdají býti poněkud ukvapenou volbou. Vybírat dvě skladby, jdoucí na originálních albech za sebou je také poněkud zvláštní strategií, zvláště, když (v případě Projectoru) nejsou zase žádnými zvláštními peckami.

Ale co, rozhodně konstatovat lze je, že firma Century Media odvedla v rámci možností poměrně dobrou práci a kapele neudělala žádnou ostudu. A ačkoliv nejsem věru žádným příznivcem kompilaček v metalových vodách, DT jsou bandou, kteří si něco podobného zasloužili již dávno. Tak teď to přišlo. A stále to nakopává.

Čas: 76:04

Seznam skladeb:

1. Focus Shift
2. Terminus (Where Death is Most Alive)
3. The Lesser Faith
4. Misery´s Crown
5. The New Build
6. Lost to Apathy
7. My Negation
8. Final Resistance
9. Monochromatic Stains
10. Hours Passed in Exile
11. The Treason Wall
12. The Wonders At Your Feet
13. Not Built To Last
14. Indifferent Suns
15. Haven
16. The Sun Fired Blanks
17. ThereIn
18. UnDo Control

• http://www.darktranquillity.com/
• http://www.myspace.com/dtofficial
• Century media