Pokud mě paměť neklame (což ona dost často dělává), melodic death metal ze Španělska jsem již nějaký ten pátek neslyšel.. Ne snad proto, že by z těchto končin zmíněný styl vůbec nepocházel, prostě jsem jen neměl tolik potřebné štěstí . Bandu Dawn of Tears jsem však náhodou zaregistroval, a sice poprvé již někdy v roce 2007, kdy zcela volně ke stažení uveřejnila svůj debut na internetových stránkách (tomu říkám gesto!). Je pravdou, že šlo o jakýsi klon starších Children of Bodom s dotykem trochu prvoplánové, ale veskrze zábavné gotiky a nějakými těmi prvky symfo metalu. Při poslechu pak měl posluchač pocit, že se jedná o Sinergy říznuté Laihovou domovskou formací, s melodeathovým přístupem souputníků Kalmah. Poslouchalo se to docela dobře, některé recenze zahraničních zinů tomu tehdy vyčítaly čiré plagiátorství, ale už jen na přístupu těchto mladých Španělů je cosi sympatického.
Dva roky uplynuly, říká se, že „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, a ejhle – Dawn of Tears do ní vstoupili, a tak se jejich ep dá opět volně stahovat z webovek. Výše popsaný styl muziky se však i dvou letech nijak zásadním způsobem nemění. Pěkně odsýpající, melodický death metálek s častými „gothickými“ symfonickými aranžmá, sem tam ozvláštněný ženskými zpěvy (ihned první „Cadent Beating“), zpěvák J. Alonso zní ve slokách ( i refrénech) jako Alexiho mladší bratr, kytary brousí ve velkém stylu, sem tam zabíhajíc až do power metalových vod, ovšem stále se poměrně striktně držíc v mdm škatulce. Kapela umí také pořádně šlápnout do pedálů, což vám ráda předvede ve třetím válu „Winds of Despair“ či poslední „Mr Jarrod“. Ten se pak nese v jakési bojovné atmosféře, což jen potvrzuje, že kapelka je velkými fanoušky severských formací.
Chválím velmi pěkné nazvučení, bicí kopáky znějí správně goticky, dle mého přesně tak, jak kapela zamýšlela. Kytary mají takový ten typický battle metalový sound, na který jsme zvyklý z alb Kalmah, vokál štěká sice trochu monotónně, ale je neustále podpírán různými sborovými chorály či ženským protějškem, nestane se vám tedy, že byste se poslechem vokální složky nudili. Vyhrávky tvoří nedílnou součást tohoto poměrně dobře promazaného soukolí, byť nejsou zdaleka takovými kytarovými onaniemi, které posluchače tolik zaskočily na „Hatebreederovi" či "Follow the Reaper“. Je očividné, že podobně laděných kapelek bude poté, co se dle mnohých fanoušků Laihova kapelka vydala na scestí, přibývat. Prozatím jsem zaznamenal odkazy typu Made of Hate, zde se jedná trochu o něco jiného, a přeci velmi podobného..
Třicetiminutové album je za mnou a já mám obrovské dilema. Na jedné straně se skutečně nejedná o nic původního a věřím, že toto epčko jste již po kouskách někde slyšeli, na straně druhé, pokud vás tento styl bere a hledáte nějakou dobře padnoucí náhradu za, v současné době poněkud kulhající Children, mohla by vás tato nahrávka oblažit velmi slušným způsobem.. Není to nezapomenutelný počin, který si budou fandové připomínat ještě za x let, není to další "Slaughter of the Soul". Ale na chvíli to zabaví a rozhodně odpadá nějaké pozdější litování vynaložených peněz. Mé hodnocení osciluje někde mezi šestkou a sedmičkou, milovníci žánru ultra – melodického death metalu severské školy si jistě mile rádi nějaké ty bodíky k dobru přihodí.. Opět platí, že má – li případný čtenář k nahrávce co říci (ať již v dobrém či špatném“, diskuzní sekce je jen a jen jeho.. Já tímto kumpány z Dawn of Tears zdravím a jejich přístup obdivuji.
Čas: 30:59
Seznam skladeb:
- Cadent Beating
- Since They're Gone
- Winds Of Despair
- As My Autumn Withers
- Mr. Jarrod
