Člověk by řekl, že mu už ty female fronted metaly začnou lézt krkem. Je pravda, že za poslední roky se těchto kapel vyrojilo bezpočet a tam, kde dříve byli jen The Gathering, se nyní nachází stohy kapel, snažících se vytěžit něco z cesty, kterou jim vyšlapali italští Lacuna Coil. Od kapely Autumn a jejich nového alba, Altitude, které slibovalo býti oproti předchozím počinům více progresivní, jsem nečekal vůbec nic.
Předchozí nahrávky byly poměrně průměrnými počiny, a zpěv hlavní protagonistky Nienke také nebyl rozhodně tím nejlepším, co se dalo v žánru slyšet. Rok se s rokem sešel, kapela vyměnila zpěvačku, a začala hrát pro mé uši konečně pořádnou hudbu. Nutno dodat, že zase nějaké ultra progresivní úlety se nekonají, ale vokál je nyní tak o 150% lepší, velice hezky se poslouchá, pěnice Marjan Welman nejen že je velice pěknou slečnou, I její hlas je prostě moc pěkně podaný, občas mi v některých polohách připomíná krajanku Anneke. Ihned od první skladby, „Paradise Nox“ již víte, kde jste se to ocitli. Na typicky holandském female fronted metalu a to beze zbytku. Od stylových souputníků Delain si Autumn vypůjčují onen uvolněný feeling, kdy kytary jednoduše „jedou“ stále ve stejných tempech, do toho si různě vyhrávají a pozadí dotváří brumlající basa střídající se se skvělými (pro mne skutečně moc skvělými) hammondkovými klávesami, které si, nejen že stále někam ujíždějí, ale občas i prohodí sólo s kytarami, radost poslouchat.
Je pravdou, že oproti ostatním albům v žánru se tato deska ničím zvláště neliší, ale je to hlavně uhrančivý zpěv a stabilně dobré muzikantské výkony, které vás donutí nahrávku alespoň párkrát protočit. Když už nic jiného, rozhodně je to parádní věc na odreagování a pohodové večerní posezení s přáteli. Pokud tedy mají rádi metal alespoň tak, jako vy. Kapela umí včas zastavit, zpomalit tklivými tóny a pohladit vaši, každým dnem stresovanou duši. Marjen skutečně ví, jak zpívat. Kytary bratrů van der Valkových (jeden z nich svého času brnkal i v God Dethroned) pak jakoby jen tak brnkají, občas sice vytvoří pořádnou metalovou stěnu, ale po většinu času si létají v transcendentálnu a svými vybrnkávanými melodiemi vytvářejí onen dojem progressivu. Skladba „Cascade (for a day)“ je jedním z těch druhů songů, které se vám zaříznou do mozku a stále hlodají, dokud si jej nepustíte alespoň stokrát.
Jediná skladba, která mi tak z celého padesáti - minutového alba nesedla, byla devátá „Sulphur Rodents“ a to tak, že vůbec. Nudný riff, ne moc dobře padnoucí zpěv, feeling, připomínající německé rockery Guano Apes. Naštěstí je to jen malá chybka na kráse, ale to se skutečně nepovedlo. Jinak se ale jedná o dobré album pro každodenní relax a pokud od něj nečekáte příliš, Marjan se vám svým andělským vokálem mnohokrát odmění. Mně se líbilo, uvidíme, zda budeme mít někdy možnost je spatřit živě..
Čas: 50:23
Seznam skladeb:
- Paradise Nox
- Liquid Under Film Noir
- Skydancer
- Synchro-Minds
- The Heart Demands
- A Minor Dance
- Cascade (For A Day)
- Horizon Line
- Sulphur Rodents
- Answers Never Questioned
- Altitude
