Sněhem pokrytá sobota přivítala v Praze sestavu kapel, která nalákala na Chmelnici poměrně dost velký počet fanoušků a není se co divit, The Black Dahlia Murder vydali nové album Nocturnal a že už se jedná o komerčně úspěšnou kapelu, bylo krásně vidět na složení publika, které oproti jiným akcím viditelně omládlo. Nebudu zastírat, že mě jak „Dahlia“ tak Sylosis vůbec nezajímali a nebýt na akci Psycroptic, vůbec bych tam nešel, Cephalic Carnage pak byli takový bonus. S tímto jsem na Chmelnici přicházel a přiznám se, že i odcházel. Ale začněme od začátku.
Role předskokana se ujali britští nováčci u Nuclear Blastu – Sylosis. Jak jsme se však hned na úvod dozvěděli, bubeník měl nějaké zdravotní problémy (infekce), takže se odebral do nemocnice a my jsme tak měli možnost vidět skutečně kuriózní tři songy, při kterých se za bicími vystřídali bubeníci John Marryman (Cephalic Carnage) a Dave Haley (Psycroptic). Hudebně mi jejich corem řízlý melodický death metálek sice moc neříkal, ale poslouchalo se to dobře. Na rozjezd vlastně celkem povedená show. Nerad bych ale kazil zájem, jejich nová placka Conclusion Of An Age vůbec není k zahození, pořiďte si.
Za solidního potlesku angláni odešli a na podiu se začali připravovat mí oblíbení australané – Psycroptic. Stejně jako Sylosis byli spatřeni jako nadějní právě vydavatelstvím Nuclear Blast, takže novinkové album (Ob)Servant vyšlo právě pod jejich křídly. Psycroptic jsem měl možnost vidět na parádním koncertě před 3 roky v Black Psu, kde předskakovali kapele Nile. Již tenkrát jsem z nich byl u vytržení a v Exitu to bylo podobné, možná ještě lepší. (Ob)Servant jsem si hned po vydání pouštěl snad každý den a na rozdíl od jiných loňských nahrávek mě opravdu baví, takže například právě při titulním songu mě od pořádného zapaření dělil jen foťák v ruce. Psycroptic navíc měli na Exit nevídaně povedený zvuk a jestli něco bylo špatně slyšet, tak snad jen činely, jinak nemám jedinou výtku. Škoda jen, že se věnovali především posledním dvěma albům, tedy (Ob)Servant a Symbols Of Failure. Celkem jsem se těšil i na starší pecky jako úvodní songy z prvních dvou alb (Carnival Of Vulgarity a The Colour Of Sleep), které mám velmi rád, ale nedostalo se na ně. Snad jindy, každopádně před výkony „Dejva“ a hned po něm zbytku kapely se klaním ještě teď. Celkově to byl fantastický zážitek na začátek tohoto roku a jsem zvědav, jestli to něco překoná a kromě luxusně obsazeného Brutalu mě zatím nic nenapadá. Škoda jen tak nepochopitelně vlažného přijetí od diváků.
Cephalic Carnage měli zřejmě úplně opačný problém, na jejich místě bych se spíše bál, jestli mi to publikum vydrží živé. Bouřlivé uvítání slibovalo silnou diváckou odezvu (je vidět, že publikum znalo mimo starší pecky i nový zářez Xenosapien), ale to co dělo v prvních řadách už jsem na české klubové akci dlouho neviděl. Na každý pád, na nepřízeň publika si tito sympatičtí Američané skutečně nemohli stěžovat a od začátku do nás valili svůj velmi originálně pojatý a vším možným řízlý death/grind na plný plyn. Nikdy předtím jsem je neviděl, o to větší bylo moje překvapení, že se vlastně jedná o vtipálky, kteří ale drží hudební úroveň a kvalitu (každopádně jejich verze black metalu v songu Black Metal Sabbath musela rozesmát snad každého – kapela si oblékla „zlé“ masky, zpěvák nasadil stahováky a za black metalového ryku mával publiku před obličeji zkříženými vidličkami jako obráceným křížem, v té chvíli jsem se opravdu za břicho popadal, koho jen mi to připomnělo..). Pódiová prezentace této grupy je přinejmenším obdivuhodná, nechápu, jak mohou kytaristé při takto zběsilých pohybech ještě hrát. Inu smekám před takovým výkonem, který byl uzemněn pouze dost o zhoršeným zvukem, Cephalic pro mě byli jediným překvapením večera a tak ještě teď tleskám.
Nezbytné občerstvení a rychle k podiu abych stačil vyfotit kapelu, dřív než mě kotel vytlačí. Přichází první výměna bicích a také první kapela, která je opravdu známá a mě skutečně nebaví a to jsem se fakt snažil – The Black Dahlia Murder. Poprvé jsem je viděl jako celkem novou akvizici a naději americké scény v Praze před pěti lety v rámci X-massu, když předskakovali Marduk, Napalm Death, Vader atd. Tenkrát mě vůbec nezaujali, ale když přišel jejich boom, poslechl jsem všechny jejich alba, ale ani teď po poslechu nového (Nocturnal) ani po dalším koncertě, nemohu říci, že by mě zaujali. Kapela je jistě našláplá, výborný bubeník, akční zpěvák a perfektní sehranost dokazují, že kapela na to má, ale mě to prostě nebaví. Po několika songách jsem rezignoval a odebral se směrem k autu.
Shrnutí? Jednalo se o velmi povedenou akci, myslím, že publikum bylo více než spokojeno, snad jen škoda, že se více lidí nevěnovalo Psycroptic – ta kapela stojí za pozornost a pokud takhle poputuje dál, tak nám ještě pořádně natrhne p****.
