Kryjte se, Rakušáci útočí! Tak a klidně zase můžete vylézt zpod stolů, další okupace snad prozatím nehrozí. To jen partička z Linzu to hulí o sto šest. Klasický grind ve stylu Napalmů – tedy jakýsi zrychlený punk špinavý jako nevěstka po celodenní šichtě. Je úplně jedno, že tahle nahrávka je již přes rok stará, grind funguje pořád stejně a poté, co vás tito traktoristé přejedou, věru mnoho nezůstane. Pokud se tedy předtím nevymoshujete do krve.
Některé kapely prostě bez pořádného mosh pitu nedají ani ránu, a to platí i pro tyto rakouské klučiny. Armin Schweiger z tech deathové kapely Cephalic dokazuje, že death a grind mají k sobě sakra blízko. Ihned jak spustila první skladba „Doomachine“, tak jsem věděl, že mám před sebou další následovníky odkazu švédských grindových specialistů Nasum. Je to to samé v bledě modrém, se vším co od nich máme rádi s tím, že se tentokrát kálí na jakákoliv zpomalení či breakdowny. Na to v hudbě Distaste prostě není čas. Kluci jsou očividně něčím skutečně znechuceni, protože to tedy sekají, řežou a rozbíjí hlava nehlava. Já jen čekám, kdy si navzájem rozflákají své nástroje a spokojeně odejdou středem. Prvních šest skladeb (v šesté skladbě slyším jen já přehrání riffu ze skladby "Scoop" od Nasum, nebo to tam fakt je?) proletí jako blesk vašimi v grindu si spokojeně rochnícími sluchovody, to aby jste zaslechli, jak chlapi představí v sedmé „Der Tod kommt auf zwei Beinen“ parádní imitaci projevu kníratého malíře pokojů Adolfa, kterak křičí ty své nesmysly, a poté se zase jede dál (přičemž provolávání zůstává). Einfach zupa!
Půl minutové skladby ze staré školy přitom nejsou žádnou výjimkou, je to další část skládačky citlivého odkazu na tragicky zaniknuvší Švédy (R.I.P. Mieszko!!). Kapela to hulí o sto šest, občas nevíte, čí zrovna jste, když vás soukolí dobře promazaného stroje šrotuje hlava nehlava. Textová složka se zaobírá povětšinou sociálními tématy, tedy hlavně problémy. Jak kapela pronáší na svém myspace: „No Bloody Gore Lyrix“, "Real world" lyrics, což je docela fajn vědět, ale zase se nebojte, že byste tomu štěkotu nějak zvláště rozuměli. Growl se povětšinou nekoná pouze v několika málo pasážích je přítomen, to když kapela správně usoudila, že by tam docela slušně zapadl. A zapadá.
Album jede dál a mám z něj i nadále stejně dobrý pocit. Řežba hlava nehlava, produkce je hodně fajn, bicí jsou přesně tam, kde by měly být (možná bych je ještě kapku „zhřebíkoval“), ale sedí, umca umca rytmické vzorce jsou na svém místě, necelá půlhodinka uplyne jako voda a já si troufám tvrdit, že tato nálož nemá vážnější slabinu. Blahopřeji chlapcům k vydání takové prvotiny (zvláště po poměrně složitých problémech se sestavou) a těším se na další zářez! Snad již brzy!
P.S.: Kapela hledá v současné době bubeníka. Tak pokud se vám někomu chce jezdit zkoušet do Linze (a chce se vám mluvit německy..)
Čas: 26:30
Seznam skladeb:
- Doomachine
- Dumped
- It Girls
- Retreat
- Infected
- Ctrl
- Der Tod kommt auf zwei Beinen
- Tomorrow
- Politricks
- Despise
- Rat Race
- Drown the System
- Gone Burst
