PUSTINA

LANTLÔS – Lantlôs CD 2008, ATMF/DTP

K německému black metalu přistupuje většina tuzemských posluchačů (i žurnalistů) s despektem. Jistě, v některých případech opodstatněle, ale najdou se i světlé výjimky. Třeba nedávno recenzovaní Lyfthrasyr nebo – z úplně jiného konce žánru – Lantlôs. Trio Herbst (kytary, baskytara, bicí, texty), Angrrau (kytary, baskytara, piano) a Alboin (zpěv – host) nahrálo v průběhu let 2007 – 2008 pět kompozic, které mají sice k black metalu blízko, ale nikoliv black metalu šablonovitému a konformnímu. Možná by se na adresu alba nechal použít termín post black, který poměrně často sklouzne až k rockové avantgardě.

Slovo, které mě při poslechu Lantlôs neustále napadá, je „pestrost“. Nenásilné přechody mezi jednotlivými motivy, střídání vůdčího nástroje (interesantní hlavní role baskytary v některých momentech) a variabilní vokály – to vše dohromady nutí k neustálé pozornosti. Někdy se už už zdá, že hudba míří k monotónnosti, ale zdání velice záhy (z)klame. Rychlé pasáže rozhodně nejsou v přesile, naopak, největší prostor ovládají střední tempa. O rozruch se postará salva kopáků v celkem umírněné pasáži nebo hojně využívaná španělka, kterou třeba znenadání rozetne pořádný výplach.

Asi nejsilnější skladbou je prostřední Ruinen, ve které se střídají poloakustické pasáže s plně elektrifikovanými a velkou pozornost na sebe strhává zpěv. A konstatování týkající se zpěvu vlastně platí pro celou nahrávku. Jednak díky tomu, že je v němčině (což se v kontextu alba ukazuje jako šťastná volba), jednak kvůli hodně zajímavému výrazu zpěváka. Převládající specifický řev doplňuje křik, recitace, šepot a dokonce i ženský hlas ve čtvrté Kalte Tage. V poslední Ein zase překvapí melodická atmosférická pasáž a po 40 minutách přichází pocit, že to nestačilo. Tudíž bez přemýšlení znovu „play“!

Nahrávka i vcelku slušně zní (i když v tomto směru je stále co dohánět), o zvuk se ve studiu D&O postaral Herbst a zejména mix se mu povedl, protože všechny instrumenty jsou správně slyšet. Mně se líbí hlavně role baskytary, kterou na spoustě desek hledám marně a také kopáky, které duní opravdu ukázkově. Instrumentálně bez výhrad, pochválit musím v podstatě všechny – pestrou hru bicmena, výraznou funkci baskytary v celkové stavbě písní i kytaru, která kromě klasičtějších tvrdých riffů nabízí i tóny táhlé a hodně zvláštní. Co se mi naopak moc nelíbí, je depresivní obal s naivními kresbami a rozevláté logo.

Celkový dojem z alba je ale pozitivní, vlastně ani nevím, co kapele vytknout nebo poradit. Tím pádem by se slušelo udělit plný počet bodů... ale až tak silné mi tohle dílo jako celek nepřijde. Za originalitu, intenzívnost a emoční náboj dávám sedm, což je hodnocení nadprůměrné a podle mě odpovídající.

Seznam skladeb:

  1. þinaz  Andawlitjam
  2. Mittsommerregen
  3. Ruinen
  4. Kalte Tage
  5. Ein

Čas: 39:27


Zveřejněno: 25. 01. 2009
Přečteno:
2835 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář