Nové album „Štvanice“ legendárních Dissolving Of Prodigy jako by názvem naznačovalo jakýsi úprk, leč ten se opravdu nekoná. Jako by se DOP zastavili v čase v roce 1993, odkdy je registruji. Pravda, tehdy hráli daleko pomaleji. Bývali tak často přirovnáváni k My Dying Bride. Leč čas plynul a My Dying Bride jsou jinde ale DOP moc ne. I zvuk je archaický. Nevím, zda to byl záměr, ale nové album zní opravdu jak ze začátku devadesátých let a upřímně musím napsat, že mě to moc nebaví. Co mě baví, jsou české texty, které jsou básnickou výpovědí a spolu s flétnou jsou hlavní devizou nové podoby DOP. Škoda jen, že zpěvák Fusaty neumí moc zpívat. Nicméně beru to spíše jako deklamování lyriky na pozadí muziky. Hudba mi kupodivu více připomíná jejich tehdejší souputníky Love History než DOP. Asi to dělají „středověké“ melodie, flétna, klávesy a ono „zrychlení“. Ještě mě napadá jedna deviza, že nemám problém jakožto recenzent kapelu stylově zařadit. Pokud napíši doom metal, nemám v podstatě pochyb o tom, že jsem se seknul. Smutná, ponurá muzika, které odpovídají podobně laděné texty. Je tu vše - pomalé tempo, trochu murmuru, hlubokého zpěvu, recitací + atmosférické aranže jednotlivých nástrojů, kterým vévodí občasné melodické linky akustických kytar, kláves a tolikrát zmiňované flétny. Docela příjemný návrat do devadesátek minulého století, ale máme již přeci rok 2008.
Čas: 45:54
Tracklist:
- Otvírání studánek
- Zasněný, zoufalý
- Ústa vědmy
- Rozmluva s větrem
- Štvanice
- Rány Igorovy
- Podstata bytí
- Zlatá klec
- Světlo v dáli
- Úlitba
- Zvon
