Ještě donedávna jsem k tzv. gothic metalu neměl příliš blízko, snad jediná kapela, kterou jsem nepřestal poslouchat ani ve svém striktně death metalovém období byla Tristania. Proč zmiňuji zrovna tuhle norskou bandu? Protože Američané Todesbonden (dle jména by nejspíše většina bandu řadila někam do Německa), respektive jejich zpěvačka Laurie Ann Haus má k bývalé pěnici Tristanie, Vibeke, zatraceně blízko. Nejen celkovým projevem, ale i barvou hlasu a rovnou dodám - velice pěkně se to poslouchá. Ostatní členy také není potřeba příliš představovat, stačí říct, že pocházejí ze smeček jako Rain Fell Within, Aurora Borealis, Autumn Tears, a člověk je hned v obraze.
Jedná se o klasický gothický metal s operním vokálem, často obohacený o některé doomově (nikoliv doomové) znějící prvky, což je ovšem u tohoto stylu dosti klasické (vzpomeňte třeba na Draconian). Co je oproti jejich 4 roky starému demu jinak? To zjistíte hned po poslechu druhé skladby s názvem „Surya Namaskara“. Bohaté smyčcové aranže, bez kterých se již málokterá moderní gothická nahrávka obejde, rytmy z dálného východu, kdy se zpěvačka pasuje do role Nomádky, zpívající kdesi v suché Sahaře. Velice pěkně jí k tomu sekunduje pomalý, melodicky doomový valivý riff, který líně táhne všechno před sebou. Po několika posleších mi v hlavě nejvíce ulpěla následující skladba, „Trianon“, v níž se vyskytují nádherné klávesové (zpěvaččiny) i houslové party (Patrick Geddes). Jedna z věcí, které rozhodně doporučuji slyšet. Mimochodem housle jsou pro mne kapitolou samou pro sebe, miluji jejich zvuk a přijde mi, že v mnoha gothických nahrávkách stále chybějí. Přitom k budování atmosféry jsou neocenitelnou pomůckou. Kapela poskočila o velký kus dopředu, co se skladatelského umu týče. Navíc, oproti ep „Stormbringer“ z roku 2004 se navíc novinka dočkala rapidně vylepšeného zvuku, což jejímu výrazu samozřejmě přidává na důraznosti.
Deska je ideální na zklidnění, jelikož obsahuje mimo jiné také silný dark-waveový náboj, což pochopíte po několika posleších. Místy mi klávesové party, stylizované do harfy připomněly „Bearer of the Flame“ od klasiků dark-wavu, Dargaard. V poslední době se ke mně dostalo mnoho gothicky laděných alb, ale pouze málo z nich dosahovalo kvalit této nahrávky. Dal jsem si tu práci a pohledal v recenzích zahraničních magazínů abych zjistil, že mnoho z nich kapelu předem odsoudilo pouze proto, že mají již plné zuby gothických kapel.. Jaké geniální uvažování! Nemyslím si, že by na to mužský posluchač měl náladu pokaždé, křehčímu metalovému pohlaví však srdíčko jistě zaplesá vícekrát. Krása se zde snoubí s krásou, zvířecí stránka temného kovu protentokrát zůstala doma. Jak deska plyne, objevíte také mnoho akustických songů, bez většího použití zkreslených kytar.
Textová složka se pohybuje většinou na poli poezie, smutku a ztráty, zde se nic nového nekoná. Kapela ovšem texty psát umí, žel na nepříliš objevné téma, ale nelze se zlobit, v hudbě se v poslední době jen těžko tvoří něco zcela nového (pomineme-li experimenty typu Disciples of Zoldon).
Todesbonden letos natočili moderně znějící gothic metalovou nahrávku, která jistě potěší příznivce Tristanie, Sirenie a když na to přijde, klidně i milovníky Within Temptation z období „Mother Earth“. Mně nezbývá než desku doporučit, ačkoliv mnoho riffů a postupů jsme již slyšeli, dohromady tvoří fungující celek, a rozhodně by nebylo správné kapelu odsoudit jen proto, že hraje gothic metal. To opravdu ne.
Čas: 55:43
Seznam skladeb:
- Surrender to the Sea
- Surya Namaskara
- Trianon
- Angus Og's Fiddle
- Faing Empire
- Ghost of the Crescent Moon
- Flow My Tears
- Sailing Alone
- Lullaby
- Battle of Kadesh
- Sleep Now, Quiet Forest
