Blue Stage
V době oběda se za mikrofonem objevil konferenciér v nové roli, coby frontman POSSIBILNÍ EXPLIKACE. Zajímavá sestava – dvě slečny v kapele, z nichž jedna hrála na housle a druhá na bicí – se navíc v průběhu setu měnila, třeba když zpěvák sedl za bicí. Taky si neodpustil kaskadérské kousky čili lezení po konstrukci či po reprosoustavách. Explikační rock se poslouchal příjemně, housle jej hezky doplňovaly, ale největší poklonu skládám bubenici, která se s tím vůbec nemazlila a řezala to pěkně zostra. Snad jen české texty zase trochu zaváněly naivitou.
Poctivý progresivní hard rock s klávesami a příčnou flétnou s přehledem zahráli VOTCHI. Po všech směrech kvalitní výkon byl důkazem, že hraní po boku Deep Purple nebylo věcí náhody. U mě to Votchi v sobotu vyhráli nad všemi slavnějšími kapelami a závěrečný cover Maria Magdalena byl jen třešinkou na chutném zákusku.
O hezounech IMODIUM bych mohl psát totéž co před 14 dny. Chytlavý crossover, české texty, fanynky s očima na zpěvákovi… jehož hlas byl kvalitní a vyzpívaný. Instrumentálně výborný, možná by neškodila trocha rebelie, muzika vyznívá zcela nekonfliktně. Závěrečný hit Sám hodně zabíral a s Thomem zpívala řada slečen.
První partou, která dokázala zcela zaplnit taneční prostor, byli TOTÁLNÍ NASAZENÍ. Legendární Totáči servírovali jeden letitý hit za druhým, rozjelo se pogo a co víc dodávat – kvalita.
OZ ONE přikvačili z Francie a v sedmi lidech (2x kytara, basa, bicí, trubka, saxofon, akordeon) zahnali déšť mimo areál. Asi se mraky lekly skočného ska punku, vystoupení mělo spád a možná trochu škoda, že věkově mladá kapela nesáhla po rodné francouzštině, třeba by to mělo ještě větší šmrnc.
JAKSI TAKSI se svým triviálním neo punkem měli taky veliký úspěch a ani další deštík na tom nic nezměnil. Chytlavost asi nelze skladbám upřít, sehranost kapele jakbysmet, ale pro mě příliš povrchní a nic na tom nezměnil ani bouřlivě přijatý TV hit Co všechno umím.
SUNSHINE jsem neviděl… ale podle Elišky, která i přes pokračující déšť opustila suché prostředí a nenechala si slavné jméno ujít, to bylo „skvělý, zpěvák skočil mezi lidi, pódium mu bylo malý, ale celou dobu měl na hlavě kapucu“. Věřím, že to tak bylo (smích).
Argentinská osma KARAMELO SANTO pak předvedla, co to znamená jihoamerický temperament. Všichni trvale rozpohybovaní, u mikrofonů dva zpěváci, kteří co chvíli odbíhali k bateriím perkusí, kytara, baskytara, klávesy, bicí, 2 dechy a radost dýchala z každého tónu. Takový kotel, jaký měli KS neměl snad nikdo jiný, celý set kromě tisícovek nadšených diváků protancoval i jeden člen ochranky (mimochodem, moc příjemný chlapík, se kterým se dalo úplně v pohodě pokecat). Stylově mix ska a punku s nepřeslechnutelnými etnickými vlivy, představení se protáhlo o přídavky a poprvé se program dostal do skluzu.
UDG to mohli mít po skvělých KS těžké, ale opak byl pravdou. Přijetí měli zase bouřlivé, ale mně přišli jako těžce přeceněná kapela hrající neškodný bigbít se saxofonem. Zas ale musím uznat, že jim to hrálo, většina náctiletých fanynek zpívala a bubeník dokonce politoval namoklé přítomné a následně se totálně zlil (vodou), přelezl zábradlí a vydal se pohovořit do davu.
BANKRUPT z Maďarska už tak bouřlivou kulisu neměli, asi nejsou tak známí… Jeli melodický neo pop punk a příliš zajímaví mi nepřišli, i když znovu platí otřepaná fráze, že jim to hrálo…
Orange Stage
Krátce po půl jedné vyrukovali na OS crossoveroví UNDERSIDE. Odlehčené pasáže se střídaly s nátlakovými, basa bublala, frontman řval i zpíval civilním hlasem a na úvod to bylo víc než dobré vystoupení.
Další kapela, prý místní, míchala pop, rock i ska (to když kytarista kytaru odložil a chopil se saxofonu). Věkový průměr HAPPYEND hodně snižoval snad dvanáctiletý bubeník a při tom mládí to nebylo špatné, nad občasnou instrumentální nedokonalostí bylo sice nutné trochu přimhouřit oči, ale to udělal poměrně vysoký počet přihlížejících, takže z odezvy mohli být mládežníci naKonec Šťastni.
Vystoupení grunge hardcoreových SUICIDE zpestřila svou přítomností herecká ekipa ze společnosti Mýtus a bylo to působivé.
Na VOLANT jsem se těšil snad nejvíc z oranžových kapel. Mám je ze všech českých pankáčů nejraději, hlavně album Točte se pankáčové. Trocha smůly v podobě další spršky, ale jinak odsýpající saxopunk krojované kapely, která šlapala výborně. A když Havrani změnili směr, dal jsem se s ostatními do tance, až se mi děvčata smála. Volanti byli přinuceni ke dvěma přídavkům a … proč vlastně nehráli na velkým???
Ani nevím, co o téhle německé partě psát. THE DEAD NOTES mi přišli šedí a nevýrazní, nezachránil je ani nadstandardní počet čtyř vokalistů (kromě bicmena to zkoušeli všichni), protože ani jeden neměl patřičný drive a šanci nějak výrazně zaujmout. Rychlý melo punk rock tak nějak prošuměl okolo…
RYBIČKY 48 připomínali Jaksi Taksi v bleděmodrém, navíc lilo jako z konve, tak jsem se odebral do stanu. I tam ale bylo dobře slyšet a třeba „nejrychlejší písnička na světě“, když už nic jiného, alespoň pobavila.
Němci Flying Windmill nedorazili, ale organizátoři šikovně nasadili Rakušany TO BE CONTINUED, kteří měli hrát až poslední v jednu ráno na přijatelnější čas. Trojice sice vzhledem připomínala emo nadšence, ale hudebně byla mnohem tvrdší, na hranici HC. Rychlé vypalovačky přilákaly solidní návštěvu (přestalo konečně pršet), do mikrofonu řval i bicmen a u mě gut.
Cover oldies band neboli BOHEMIAN ACOUSTIC MUSIC odehráli za velkého aplausu letité hity typu Sweet Home Alabama nebo Summer 69 a odehráli je s instrumentální i vokální bravurou. /Ti byli fakt super… hlavně ten blonďatej kytarista (úsměv pod vousy). (Johanka)
Ač čas utíkal, na RHODIAN jsem si počkal. Olas a spol. zavzpomínali na své začátky, ale důraz kladli na aktuální album Enter the password: Berserk (Paralelní životy, Chemicky Free, …). Do tvrdých rifů jela spousta samplů, Martina řvala jak se patří a u mě cyber core Rhodian super!
Black & White Stage
Ve stanu bylo v sobotu veselo, hlavně tedy názvy kapel sršely vtipem. DUSOT DUSÍCÍCH SE KRÁLÍKŮ na první pohled ale příliš humorně nevypadali. Statická kapela, ve které jak kytarista, tak basák seděli, (o bicmenovi nemluvě – smích), ale předvedla, že i v sedě se dá. Zpěvačka s dobrým hlasem (až jekem), kytaristé šikovní. A výsledek? Snad alternativní rock.
Tři mladíci připomínali ilegální revival Ivana Mládka (a to jsem si napsal do deníčku při vystoupení netuše, že na bandzone se k němu ČUTACÍ MERUNA otevřeně hlásí!!!). Jednoduchá muzika s pitomými texty – toť můj verdikt. /A mně se líbili, protože byli takoví celí veselí a srandovní a já se musela pořád jen usmívat. (Johanka)
Selfish odpadli a tak přišla náhrada v podobě skupiny DĚTSKÉ NÁPADY. Už na první pohled kvartet zaujal – čtyři fousáči, dva z nich i dredaři. Stylová směska vycházející snad z grunge a punku, ale díky minimu vokálních partů muzika tak nějak prošuměla a v paměti moc nezůstávala.
CATAPULTS AND PARACHUTCHES byli první zahraniční stanovou partou. Hráli na poslech poměrně náročný psychedelický jazz rock bez zpěvu (alespoň tedy tu chvíli, na kterou jsem dorazil) a do koloritu festu příliš nezapadali.
Avantgardní písničkář NIKOLA BRASKO měl v rukou kytaru a v některých skladbách z playbacku puštěné bicí i další nástroje. Zajímavé pojetí, ale zase mě to příliš neoslovilo.
Další mladá kapelka – LANDSHIP – hrála hopsavý rock s anglickými texty a hlavně dvě slečny s modrozelenými vlasy se neostýchaly pořádně zapařit. No jo, ale jen co se nechaly nafotit, tak odfrčely, tak nevím, nevím, jak to vlastně bylo. (Johanka)
Posledním vystupujícím, kterého jsem na černobílém pódiu zaregistroval, byli DRAIN, kteří drhli nervní rock. Největší pozornost si zasloužil nesmírně akční bubeník, ale i zbytek na tom nebyl špatně.
Summary
No a na závěr si stejně jako na jiných větších akcích neodpustím krátké vyhodnocení akce nejen z pohledu hudebních výkonů.
Zvuk byl podle mě na všech třech pódiích dobrý, pouze na Orange občas trochu haproval, ale po jedné, dvou skladbách se srovnal.
Dramaturgie festivalu byla dána stylovým zaměřením, sázelo se na známá tuzemská jména (Fixa, Kryštof, Sunshine,…) i zajímavá seskupení ze zahraničí (Exilia, Karamelo), kolem kterých si zahrála řada pozoruhodných part různých stylů. Možná mohli dostat šanci i nějací metalisté, někteří černooděnci dorazili na Exilii a další metaly asi přivítali – takhle brali zavděk hlavně HC spolky.
Podobně jako na BFF fungovalo od pátku „Gambrinus město“ a horolezecká stěna, z promo aktivit jsem zachytil rozdávání nealko piva a přivítal fajn klučinu s ledovou kávou v backstage. Něco se dělo i ve stánku s cigaretami, ale ty jdou mimo můj zájem.
S povděkem jsem kvitoval průběžný úklid areálu – kapela dohrála, naběhli dva sběrači kelímků a na další vystoupení byl prostor vyklizený – tady tedy Přeštěnice lepší Spáného Poříčí.
Zaslechl jsem nějaké remcání na adresu ochranky, nechce se mi to ani moc pitvat… prostě je to o lidech, které si agentura najme. Setkal jsem se s normálním přístupem, přístupem z pozice moci, jedním naprosto pohodovým chlapem (zdravím!) a samozřejmě i s imbecilem zralým na psychologa. Co jsem tak zaslechl, nebylo výjimkou, když u vstupu některé slečny musely přetrpět nechutné, rádoby ze srandy, osahávání a silácké řeči svalovců, rozum nad tím zůstává stát.
Trochu horší to bylo s výběrem jídla i cenou piva. 28 Kč na půllitr Gambrinusu se mi zdá hodně, na fest přijeli hlavně študáci. Většina si, zřejmě předpokládaje vysokou cenu, dovezla vlastní zásoby a chodila pít do kempu. V areálu bylo proti jiným akcím minimum opilců (metaláci teda pijí asi 10x víc – smích). S jídlem taky nic moc – samozřejmě, že najíst se tam dalo – klobásy, nudle, párek v rohlíku (studený), palačinky, langoše, ale chyběly nějaký hotovky, polévky, grilovaná kuřata – tady vede BFF o koňskou délku.
Počasí si dělalo co chtělo, čtvrtek dobrý, v pátek nejdřív vedro, v noci liják, v sobotu proměnlivo s přeháňkami. V moci pořadatelů samozřejmě příroda nebyla, nakonec kvůli dešti nedohráli jen Wohnouti, takže když člověk trochu počítal s alternativou mokrého festu dopředu a patřičně se vybavil pláštěnkou a gumovkami, mohl vidět všechny kapely bez potíží.
Závěr: Pohodová, dobře organizovaná akce, hezké prostředí, několik výborných kapel.
Sobotní top 5 resp. 4 (abecední pořadí):
Johan: Karamelo Santo, Rhodian, To Be Continued, Volant, Votchi
Johanka: Bohemian Acoustic Music, Karamelo Santo, Underside, Votchi
Normal – Johan
Kurzíva - Johanka
Pokračování... za rok.
