Výletů za hudbou není nikdy dost. Natož, když relativně nedaleko za hranicemi vystoupí sporadicky hrající kapela, jejíž poslední řadovku jsem v žebříčku za rok 2023 zařadil na to úplně nejvyšší místo. Ano, TERRESTRIAL HOSPICE se loni rozhodli své zlo rozsévat i naživo a hned zkraje letošního roku si dali polské třízastávkové mini-tour, které začalo v Krakově. Tam, ale také v Poznani a Gdaňsku, je doprovázely další dvě domácí formace – UPON THE ALTAR a प्रलय (PRALAYA), což minimálně studiově nabízelo velice chutné menu.
Spojil jsem návštěvu koncertu s dvoudenním minivýletem do historické metropole Malopolského vojvodství, nabízející řadu architektonických památek i kulturního vyžití. Pro cestu jsem si vybral RegioJet, vlak z Prahy do Ostravy a odtud busem do cíle. Jak jistě víte, docela mrzlo, takže cesta v 5:40 ráno naprosto vymrzlým vlakem, kde se v kupé prostě nedalo zatopit, skutečně člověku hodně pomohla. Nabalený v bundě a s nákrčníkem jsem dojel do ostravské části Svinov, kde toho vyžití taky moc není. Naštěstí autobus stejné společnosti už následně byl naprosto v pořádku, zbývající tři hodiny do destinace tedy proběhly v klidu, s dobrou knihou a hudbou.
Krakov byl ve čtvrtek zahalen do sněhové vánice, já jsem tomu oblečení jako vždy moc nedal, ale horší než ve vlaku už to nebylo. První cesta tedy vedla na známé náměstí, do Mariánské baziliky, prohlédnout zvenku i další kostelíky, pomník básníka Adama Mickiewicze, tržnici nebo Floriánskou bránu. Další mé kroky vedly do podniku s příznačným názvem House of Beer, kde jsem si k obědu dal hned podstatně silnou Hazy IPU a následně ještě jeden speciálek a k tomu vynikající burger. Na čepu mají vždy zhruba 12 minipivovarů, takže je z čeho vybírat. No, klidně bych poseděl déle, ale znamenalo by to značné podroušení a já jsem přeci přijel za kulturním zážitkem. Takže několikakilometrová procházka na ubytko (které mi den předem vyměnili „z technických důvodů“, aby v nově přiděleném začali druhý den v 7:30 vrtat) zjistit, že v komunistickém hotelu mám k dispozici sprchu a čtyři lůžka, tedy o tři více, než potřebuji, chvíli odpočinout a do víru dění.
Klub Zaścianek jsem měl z hotelu pár minut pěšky, dorazil jsem zhruba 20 minut před předpokládaným startem koncertu a už byl pěkně zaplněn. Ač ve čtvrtek, maniaků dorazilo zatraceně dost a klub pro zhruba 300 lidí byl nakonec totálně zaplněn. Což byl trochu problém v jediném výčepu, kde personál prostě nestíhal, ale nacházel se přímo v dějišti zlometalu, takže i v té frontě člověk měl o všem přehled. V dějišti se nacházelo i mnoho dalších hudebníků například z BEHEMOTH, TOTENMESSE, EMBRIONAL či bývalých členů HATE, vskutku elitní sebranka se sešla.
Přesně v 19:30, podle plánu, nastoupili UPON THE ALTAR, black/deathová skvadra, jež k dvěma řadovkám loni přidala vydařené EP „Profanation’s Vapor“. Kapela udělala za pár let existence pokrok výrazně kupředu, debut „Absid ab Ordine Luminis“ nic moc zajímavého nepřinesl, ale už další řadovka „Descendants of Evil“ ukázala borce v mnohem lepší formě. Nasypaný, nekompromisní black/death, směrem k war metalu, ale nikoli debilnímu. Tahle hudba by měla naživo zabíjet, nicméně ačkoli chvílemi to skutečně byla zabijácká nálož, něco málo tomu chybělo. Samozřejmě, už rozestavením „všichni vedle sebe“, tedy včetně bubeníka, protože zadek pódia zabíraly připravené Infernovy bicí, se pohybový rozptyl limitně blíží nule, a tím pádem to tam UPON THE ALTAR asi ani nemohli najebat tak, jak by si přáli. Čtveřice se ale snažila, seč mohla, bez jakýchkoli proslovů mezi skladbami sekala skladbu za skladbou a těch zhruba 35 minut vyplnila dosyta. Ocenit musím výborný hrdelní, značně naechovaný vokál, naopak trochu víc intenzity bych očekával za bicími, Marcin se zdál být sice soustředěný, ale ne úplně zapálený. Jako celek ale hodně solidní start, věřím, že za trochu příznivějších podmínek na pódiu by UPON THE ALTAR nakládali víc.
Jelo se naprosto podle harmonogramu, takže ve 20:20 už to rozjížděla trojice प्रलय. Za bicími zůstal Marcin, jen se trošku zasvinil v obličeji, stejně jako zbytek okapucovaného ansámblu, a प्रलय rozjeli primitivnější black/death, než jejich předchůdci. Zprvu byl zvuk dost potichu a zejména kytara dost zanikala, takže प्रलय zněli v podstatě neškodně. A přestože sound se postupem času o něco zlepšil, trochu se ukázalo, že kapela je z hlediska kompozic lehce nestálá a nenabízí tolik nápadů, aby udržela plnou pozornost po celý set. Loňský debut „Beyond the Tattered Curtain of Unspeakable Madness“ nabízí sice solidní bordel, ale nějaká extratřída to není. Ukázalo se to i naživo, kde i proti UPON THE ALTAR trojice prostě zaostávala, příliš to neřezalo, nejebalo, a vlastně i odezva publika byla takřka nulová. Což mě v Polsku při plném klubu trochu překvapilo, ale mezi skladbami se kapele nedostávalo takřka žádné reakce. Také mi přišlo, že se basák chvílemi trochu hledal, možná i na stage neměli प्रलय úplně nejlepší podmínky, každopádně tento večer jim bohužel přisuzuji status nejslabší kapely.
TERRESTRIAL HOSPICE už měli na pódiu připravenou kosu, stejně jako nemalou bicí soupravu pro mistra Inferna. Zvukovka byla delší, 40 minut, nicméně vyplatilo se neodcházet, neboť při skutečné zaplněnosti klubu by stání ve frontě na pivo znamenalo zadní řady a ne tak intenzivní zážitek. Jel jsem do Krakova skutečně s velkým očekáváním, kapelu jednoduše miluju a věřím jí každý tón. Skutečně nenávistný, nihilistický black metal, v němž Skyggen dává naplno průchod své svojské kytarové práci, známé například ze skvělých TORTORUM. Do toho za bicími Inferno (BEHEMOTH, AZARATH aj.), který se na rozdíl od nejslavnější domovské kapely prezentuje devadesátkovým BM stylem bubnování. Mimochodem, drum technika mu dělal Hexen, bývalý řezník HATE aj. Každý počin, ať jde o EP, nebo dlouhohrající desky, mi urval dekl. A tak nějak jsem prostě čekal, že si to borci doma pohlídají a bude to skvělý.
Jenže… od prvních úderů a tónů pomalé „In the Streams of Phlegeton“ bylo jasné, že to bude více než skvělé. Zvuk od naprostého počátku úplně excelentní, nástroje včetně vokálu v dokonalém poměru, atmosféra vskutku dechberoucí. Naprostá syrovost, žádné píčoviny kolem, tady se hrála první blackmetalová liga. Když Inferno projel přechody, tak to člověku pořádně pohnulo s pajšlem. Pozadu nezůstávali ani live-členové, basu si vzal na starost Thurzur (DEAD TO THIS WORLD, DEATHCULT aj.), kytaru nevím kdo, protože údajně někde zmíněný Konstantin Kolesnikov dělal jen technika, což při pohledu na fotky mám též takový dojem.
Hned ze začátku se rozjel solidní kotel, který se ale, možná na Polsko překvapivě, po pár skladbách uklidnil, nicméně intenzita koncertu byla naprosto nezemská. Chvílemi jsem jen stál a čuměl, co se to tady děje, s jakou energií to čtveřice sází. Jednu palbu za druhou. „The Accuser“ z prvního EP znamenal solidní vřavu před pódiem, následná „December Night“ menší uklidnění, pak se zavítalo ke střednětempé „Gang-Raping the Seven Virtues“, aby se zase nasypalo skrze „Rat in a Burning Cage“. Ta naživo naprosto vraždila, stejně jako následující šlapavý „Pyromaniac“ s naprosto jednoduchým, ale drtivým riffem uprostřed skladby. Následované, skoro bych řekl hitovkou „The Blind Urge“, jejíž pomalý rozjezdový riff zhruba v minutě mi hraje v hlavě už tak dva týdny v kuse a naživo mě naprosto uzemnil.
Aby nihilismu nebylo málo, TERRESTRIAL HOSPICE se následně vytasili s „Celebrate (the Last Days of Sunshine)“ z debutového EP „Universal Hate Speech“, aby se následně dalšími dvěma skladbami vrátili k předloňskému krátkému počinu „Rübezahl“. Závěrečná „Wanderer of Desolation“ měla velkou sílu zejména na konci, kde pomalu noisový závěr pohlcoval samotné nástroje, až nezbylo po hodinovém setu nic než prach a smrt.
Dlouho se mi nestalo, abych chvílemi prostě jen stál a cítil, jak jsem zašlapáván do země jednotlivými riffy, údery a proklamacemi. Naposledy jsem podobný pocit měl při DARK SONORITY, a to před rokem v Trondheimu. Tady v Krakově jsem stál naprosto zpocený, zničený, s jedinou tužbou – aby tahle moje destrukce ještě pokračovala. TERRESTRIAL HOSPICE předvedli, co to znamená tvořit black metal s naprostou oddaností. Žádné načančané vykrádačské kokotiny, které jsou, čert ví proč, v žánru v poslední době v kurzu. Absolutní uctivost k základům. Díky za to. Tohle je BLACK METAL.
Nemohlo následovat nic jiného, než nákup nějakého merche (long sleeve už v mé velikosti bohužel nebyl, ale za LP „Rübezahl“ a nášivku jsem s chutí vysolil złoté). Následný odchod na ubytování zasněženým Krakovem měl také svoji atmosféru, procházku jsem si trochu protáhl, hlavu plnou dojmů. Jeden vyčníval – tohle byl jeden z nejlepších koncertů celého roku 2026. A je jedno, že se odehrál teprve v jeho osmou noc. Jsem si tím jist.
Druhý den se v Krakově vyjasnilo, snídaně a káva a následná procházka mimo jiné na rozsáhlý a velice poutavý Rakowický hřbitov, v uších neustále nějaké black metaly. Cesta zpět tentokrát v pohodě, druhý den v noci vylézám v zasněžené Praze a v hlavě opět „The Blind Urge“. Koncert ve mně rezonuje ještě teď, s odstupem pár dní. Bylo to nesmírně silné a jsem moc rád, že budu mít možnost TERRESTRIAL HOSPICE za půl roku vidět znovu, tentokrát na fantastickém Beyond the Gates festivalu v Bergenu. ONWARDS!!!
