Přiznám se, už hodně dlouho mi nějaké album nenadělalo tolik vrásek jako album pražské formace DNA. I když je Zvonobití jejich pátým albem (sama formace vznikla už v roce 1999), ke mně se dostalo až toto album a tak mi schází porovnání v kontextu předchozí tvorby kapely.
Důvod, proč mi Zvonobití nadělalo tolik vrásek ale není neznalost kapely, jako spíš fakt, že album působí dojmem, jako by jej nahrály dvě úplně jiné formace. Ta první, která se starala o první polovinu alba (do písně „Stádo“) si po právu zaslouží ocenění. Až na zbytečně roztažené intro (ona ta minuta by stačila, ale instrumentální intro o délce tří minut už je docela dost) se tahle první kapela snaží a docela jí to jde.
Zvláště se jí povedl speedový otvírák „Měl jsem jí rád“, která chytí každého kdo má na speedmetal slabost. Zvláště povedená je zde pasáž, ve které Lukášův zpěv doprovází pouze dvojkopák s baskytarou, zkrátka lahůdka. Příjemně vyvedená speedovka je i ona šestá píseň, „Stádo.“
Obdobně vyvedené kousky jsou i spíše riffově založené písně „Ďábel se dívá“ a „Fanatik.“ Co ale tvoří vyloženou perlu první poloviny alba je balada „Jméno růže,“ která se nese ve valčíkovém tempu. Její až muzikálové pojetí určitě vezme za srdce něžnější polovinu rockového národa.
Vcelku tedy spokojenost. Tedy až na zvuk, který se kapele příliš nepovedl – zpěvákův hlas zní jakoby zastřeně (což je zvláště ve „Jménu růže“ dost škoda). Příliš dobře nezní ani kytara – její přitlumený „rozmázlý“ zvuk na méně kvalitní aparatuře připomíná nízkofrekvenční šum a oproti výrazné rytmice tak zanikají kytarové riffy. Zvláště markantní je nepovedený zvuk v nástupu písně „Stádo,“ kdy se po vyzpívaném intru ozve poměrně potichu kytarový riff.
Nyní k té druhé půlce, která mě ale příliš nepotěšila. Od písně „Padlej anděl“ mi připadá, jakoby kapela opět propadla zpět do skupiny českých tancovačkových kapel a podobné vyznění mají i písně druhé poloviny alba. Píseň „Padlej anděl“ by totiž úplně klidně mohli zahrát PARKÁN nebo TLUSTÁ BERTA a ani bych si nevšiml, že není jejich. Podobně je na tom i vyloženě kýčovitý ploužák „Zeptej se stínů“ s jeho podivnými backy.
Druhá polovina alba prostě působí jako kdyby se někde potkali STRATOVARIUS a TURBO a natočili spolu desku, která bude vyhovovat oběma formacím (a to ani proti jedné nic nemám!). Výsledek ale prostě fungovat nemůže.
Nicméně i v druhé polovině alba se nachází jedna holubice ryzího povedeného speedu, píseň „Přestaň mi lhát.“ A teď babo raď. Takovémuhle albu nelze dát s čistým svědomím ani dobré ani špatné hodnocení. Rozhodně by ale bylo jednodušší hodnotit album, které je sice kratší, ale je na něm prostě „jen pár horších věcí,“ než takto dlouhé album které je navíc poměrně ostře rozdělené mezi dvě poloviny. Dejme tomu devět za lepší část (ten zvuk to přeci jen sráží), čtyři za tu horší. To je 6,5 bodu. A zase ty vrásky, takže 6...
Čas: 1:10:23
Seznam stop:
- Pereo placidus
- Měl jsem jít dál
- Ďábel se dívá
- Fanatik
- Jméno růže
- Stádo
- Padlej anděl
- Zeptej se stínů
- Purpurový řeky
- Zvonobití
- Přestaň mi lhát
- Svět je takovej
- Soudnej den
