Yvor: Troufám si říct, že tento den měla většina metalových fans rudě zakroužkovaný v kalendáři. Ano, pátek 19.10.2007 Prahu navštívily kapely DIMMU BORGIR, AMON AMARTH a ENGEL. Svátek všech metalových dušiček je tady a i já se svou posádkou usedáme do auta a vyrážíme směr Praha. Cesta byla úděsná (České Budějovice – Praha 4hodiny cesty v neustálých kolonách), ale i přes veškeré dopravní útrapy dorážíme včas a hala Folimanka nás vcucla do svých útrob.
Není tomu zas tak dávno, co jsem drtil album Enthrone Darkness Triumphant od Dimmu Borgir ve svém přehrávači. Deset let, to zase není tak dlouhá doba, nicméně i tak v člověku může vyvolat jistý sentiment. Ano, i s takovým pocitem se dá jet na koncert. Ovšem při pohledu na ostatní fans, šly všechny dávné vzpomínky stranou. Před halou to vypadalo jako sněm černokněžníků, mnohdy až s úsměvnými modely výstřední gotické módy. Jo jo, je fajn být zase mezi svýma.
Yvor: Chvíli po našem příchodu se na pódium řadí pro mě naprosto neznámá švédská formace Engel. Mládežníci produkují dnes velmi populární metal core a přiznávám se, byť nejsem nějaký zarytý fanoušek tohoto stylu, že mě kluci velice mile překvapili. Klasické sekačky, skákačky … nasraný řev, potom zase melodický zpěv. No prostě klasika tohoto žánru. Přesto se mi kapela moc líbila a po důkladném zhlédnutí ostatních návštěvníků zjišťuji, že jsem nebyl sám. Třešničkou na dortu byla poslední skladba Seven Ends, kde Engel předvedli vše, co tento styl nabízí. Půlhodinka utekla jako voda a je tu konec. Publikum kapelu vřele odměnilo potleskem a každý z nás už netrpělivě čeká co se bude dít dál…
Když už se mi konečně podaří probít složitým komplexem haly, kdy několikrát zakopnu v jejích temnotách a skučím bolestí, zjišťuji že jsem prošvihl nástup švédských Engel. Ti už rvali do lidí nekompromisní metal core, přičemž fanoušci se spíše aklimatizovali než aby vyjadřovali výraznou podporu. Nu ale zase tak zlé to nebylo. Zvláště v závěru setu se valná část publika rozehřála a dala najevo, že Engel se jim líbí. Mě se jejich vystoupení líbilo také. Sice se v dnešní době nejednalo o nic originálního, ale dejme tom u, že to mělo docela silný tah na branku a to prostě musí taková kapela mít. Škoda, že kapela hrála příliš krátce. Když už jsem se konečně stačil do ní zaposlouchat, tak akorát končila. Vůbec celá akce měla hodně rychlý sled. Ještě jsem si ani pomalu neuvědomil, že Engel odcházejí a v rukách už měli nástroje chlápci z Amon Amarth.
Ti se do toho opřeli pěkně zostra a hned bylo po pódiem pěkně živo. Slyšel jsem spoustu hlasů o tom, že jejich majitelé přijeli hlavně kvůli Amon Amarth a tito byly pod pódiem pěkně slyšet po každé skladbě. A když se k tomu přidala i sedící část haly, byl to docela hukot. Kapela na nic nečekala a oplatila ovace fans skladbou Death In Fire z alba Versus The World. To už byla skutečně mela. Amon Amarth mají skutečně dobrou pódiovku a sledovat muzikanty je skutečně radost. Hlavně vokalista Johan Hegg předvádí výbornou show. Kapela trošíčku přibrzďuje až skladbou Fate Of Norns ze stejnojmenného alba. Set je postaven hlavně na posledních třech albech, ale k mému nemilému překvapení je příliš krátký. Skvěle rozjetý vlak kolem mě proletěl neskutečnou rychlostí a zanechal za sebou jenom pocit a touhu po návratu. Skupina se ovšem už nevrátila, přičemž jestli kapela tři čtvrtě hodiny, tak je to moc. Nebo že by mi to uteklo tak rychle? Těžko říct, snad mi to některý z fans jednou objasní.
Yvor: Vlastně ani sám nevím, jak Amon Amarth popsat. Je to moje srdcovka a napadá mě jen jedno jediné slovo. Neuvěřitelné. Zpěvák Johan (neplést s redakčním kolegou Johanem..hihi) je tahoun jak má být a jasně dává najevo, kdo je právě pánem této haly. Na místě, kde se nacházím, je zvuk jako víno a já si vychutnávám jednu skladbu po druhé, mezi nimiž pochopitelně nechyběly songy jako Death In Fire, Pursuit of Vikings a mnohé další. Neskutečný mazec. Skutečně není víc co dodat. Jsem maximálně spokojen.
Netrvalo dlouho a z pódia se ozvaly první tóny, ohlašující, že Dimmu Borgir jsou připraveni na steč. A nástup, jakým se kapela uvedla byl skutečně monstrózní a to v podobě monumentální skladby Progenies Of The Great Apokalypse. V tuto chvíli se v hale skutečně rozpoutalo peklo. Dimmu Borgir prolínali svůj set napříč všemi alby. Nejvíc se ale dotýkali alba Death Cult Armagedon a samozřejmě aktuálního In Sorte Diaboli. Mohli jsme zaslechnout ale i skladby z daleké historie jako například Alt lys er svunnet hen ze druhé desky Stormblast. Neviděl jsem kapelu na loňském Brutal Assualtu, ale za to jsem o ní slyšel spousty negací. Jestli nějaké byly, tak dneska je kapela do puntíku smazala. Dimmu Borgir byli přesvědčiví, silní, démoničtí. Dokonale splnili mojí představu o dobře odehraném koncertě. Tu mi trošku zkazila technika, protože v závěru koncertu vypadla pódiová světla a hala se potopila do tmy. Skupina hrála i tak dál, ozařovaná pouze blesky fotoaparátů. Asi po deseti minutách se podařilo rozchodit pár reflektorů, ale to už se prostorem vznášely ponuré tóny hymny Mourning Place, což byla nezdolná předzvěst konce koncertu.
Stabilní světla haly nepříjemně probudily nadšené fanoušky z temného snu a jasně velely k odchodu. V několika tvářích jsem poznal spokojenost. Ani ohlasy před halou nebyly špatné.
I já věřím, že ten kdo se přišel dnes podívat, nemohl odejít nespokojený. Snad jen jednotlivé sety kapel mohly být delší.
Yvor: Právě přichází čas snad nejkontroverznější kapely posledních několika let. Jedni ji nenávidí a druzí ji milují. Ano, potemnělá hala, monstrózní intro, dva kněží kráčející po pódium proti sobě nenechávají nikoho na pochybách, že následující minuty budou patřit hlavní hvězdě večera Dimmu Borgir. Halou se ozývá neuvěřitelný řev a ve vzduch je možno vidět tisíce paží, které vzdávají hold této norské úderce. Skutečně neuvěřitelná atmosféra. Nemá skutečně smysl se rozepisovat jaké skladby se hrály. Důležité je, že kapela si do České Republiky přijela napravit reputaci z loňského BA a to se jí myslím do puntíku povedlo. Koncert parádně odsejpal a atmosféra neustále houstla. Vše šlapalo jak mělo, avšak před koncem setu z ničeho nic vypadlo veškeré pódiové osvětlení. Kapela načatou skladbu dohrála za pomocí pořadatelských baterek a svítilen ale přesto si myslím, že na takto velké akci by se takovéto věci stávat neměly. Stalo se, život jde dál… Jako vděk fans Dimmu Borgir přihazují poslední song do již provizorně nasvícené haly a ende. Dle mého názoru určitě měla kapela nějaký ten bonus song v rukávu, ale ke smůle všech přítomných fanoušků prosby vyslyšeny nebyly. Nedá se nic dělat. Je tu konec.
Každopádně si myslím, že šlo o velice povedený koncert a jsem přesvědčen, že si ho všichni přítomní pořádně užili. Zahrály tři žánrově rozdílné kapely a nyní už je na každém z nás, jak je ohodnotíme. Jak jsem již napsal, já jsem velice spokojen a už nyní se těším na další setkání s tou či onou kapelou…
Prosím omluvte sníženou kvalitu fotek. Směli jsme fotit pouze bez blesku a s mojí technikou to bylo témeř nemožné...
