TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

Six Degrees Of Separation - Chain-Driven Sunset CD 2007 - Élysion

Skupina Six Degrees Of Separation (SDOS) hodně tvrdě udeřila roku 2005 svým druhým, řekl bych v její kariéře přelomovým, albem Triotus, Tricephalus and Tribadism. Ještě dnes mám tento skvost živě v paměti a ačkoliv bych se stačil zbavit jeho stínu, útočí na mě novinka Chain-Driven Sunset. Abych se přiznal, než jsem slyšel nové album, děsil jsem se hrozné představy, že SDOS už mě mohou jenom zklamat. Laťka, kterou si kapela nastavila na předchozím albu, je tak vysoko, že pojednou vyvstal strach, že kapela shoří jako bájný Ikaros, o kterém se zmiňuje v jednom ze svých textů.

No, nezačal jsem příliš optimisticky, ovšem pravda je taková, že všechny mé obavy se ukázaly jako plané hned po vyslechnutí novinky. Sice už tady nebyl ten moment překvapení, který mi vyrazil dech při prvním poslechu předchozího alba, nicméně má připravenost mi otvírá mnohem širší prostory a mohu se tak rychle orientovat. Po chvíli poznávám, že v tom magicky tajemném prostoru se leskne třináct perel - cesta do nitra světa SDOS je otevřená.

Album otvírá taková půl-skladba Visionary. Jestli tomu dobře rozumím, má působit jako intro. Skladba má něco málo přes minutu, ve které je nám sděleno jak to tady dopadne. Není to příliš veselá vize. Jakoby v půlce je tato skladba rozříznuta a celkem násilně se do ní natlačí druhá věc Diary. No a hned první silný moment je na světě. Celkem vzato asi se budeme připravit na to, že pokud kapela natočí třináct skladeb, deset z nich bude hitovek. Diary útočí melodikou, rytmikou a majestátným refrénem a jakoby nás pomalu připravuje na největší pecku na albu Ikaros. Tato perla září na desce podle mého názoru nejvíce. Nahuštěný kopáky, silné motivy, dokonale procítěný zpěv a s ním spjatý kvalitní text. Tohle je dílo, které převyšuje dosavadní tvorbu SDOS. A to jsme teprve na začátku. Jestliže Ikaros útočí svou dramatičností, tak navazující For Our Scorched Muse boduje svou melancholií. Jako by oplakávala padlého Ikara. Nosnou melodií skladby je velice posmutnělá kytara unesena v pomalém rytmu na křídlech smutku a padlých emocí. Je to přesně takovej ten motiv, který  vám vypluje na mysl, když se stane něco mrzutého, možná se s touto melodií potkáte v chladných podzimních dnech, kdy se těžkomyslnost ujímá vlády. Skladba se sice ve finále trochu rozjede, ale ani o kousek necukne ze své pochmurné nálady.

Další podobnou věcí je na albu perla s poetickým názvem Abcission (Padání listí). Ačkoliv je na hony vzdálená od For Our Scorched Muse, dokonale s ní koresponduje. Vůbec celé album je více pocitové. Proti svým předchůdcům je každá skladba více procítěná a náladová. To ovšem neznamená, že by kapela ztratila byť jen píď na své tvrdosti a jistém oparu temnoty, která jí hýčká.

Pokud budeme hledat paralelu mezi Chain-Driven Sunset a Triotus, Tricephalus and Tribadism, dá se celkem snadno vysledovat v další hitovce nazvané Lucius. Ta připomíná starší kousky asi nejvíce. Ovšem toto tvrzení může být trochu zavádějící, protože SDOS jen pramálo uhnuli ze svého stylu a ženou svou dobře rozjetou káru stále ve stejných kolejích. Jen si cestu trochu okořenili.

Abych dokončil výčet top skladeb, nesmím zapomenout na Freezing Misery, Tekno-Prophet a The Tiger. Skladby, které jsem vynechal jen o krůček zaostávají  za výše vyjmenovanými. Ve skutečnosti, kdybych měl každou věc podrobně rozebrat, asi by jste tuhle recenzi četli tři hodiny, protože na každé perle je něco zajímavého.

Kapitolou samotnou jsou potom texty. Člověk nemusí umět ani moc anglicky, ale pokud má dar temnot, vycítí z tvorby jistou romantiku padlé  noci. Témata se odírají o různé příběhy, jenž se prolínají albem jako další nástroj…a kolikrát nástroj velice mocný. Důraz písmu dává naléhavý Doctorův zpěv. Pro mě je nejsilnější textová pasáž asi v refrénu For Our Scorched Muse, kde se nad mrazivými sbory nese sklíčený až srdce rvoucí zpěv, ze kterého přímo teče bolest. Je vidět, že se Doctor v takovýchto  pasážích přímo vyžívá, o čemž se můžeme přesvědčit znova třeba v Abscission nebo skladbě Diary. Na druhou stranu z textů je občas cítit naděje a hlavně touha. Takový ten pocit, když už je vše ztracené, ale ještě je tady síla zvednout se a jít dál.

Chain-Driven Sunset je prostě dokonalé album, které mimo jiné zdobí i hezký obal tentokrát hozený do černo-fialové. Zvuk je také na vysoké úrovni stejně jako celková produkce. Nemohu si pomoci, ale SDOS je pro mě momentálně nejlepší kapelou, která obráží tuzemská pódia. Aby toho nebylo málo, jejich živá produkce se jen málo liší od té studiové a i na tomto poli kapela nemá chybu.  Bodování je snad z textu recenze jasné… 

Čas: 56:02

Seznam skladeb:

  1. Visionary
  2. Diary
  3. Ikaros
  4. For Our Scorched Muse
  5. Freezing Misery
  6. Tekno-prophet
  7. The Tiger
  8. Neolazarus
  9. God StrikesTwice
  10. Abcission
  11. Lucius
  12. Chain-Driven Sunset
  13. Occam's razor

Web kapely: www.triotus.com

Web vydavatele: www.elysion.cz 


Zveřejněno: 04. 09. 2007
Přečteno:
2777 x
Hodnocení autora:
10 / 10

Autor: Ifa | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

27. 09. 2007 21:42 napsal/a Zombi
Nerozhodně
Ahoj, ja castecne souhlasim s Martym, v tom ze asi bez 2 skladeb bych se klidne obesel a v tom ze ji nehodnitim vis nez predchozi, nejak se totiz nemuzu rozhodnout ktera se mi libi vic, kazda ma svoje, toz tak :o) mejte se.
26. 09. 2007 13:16 napsal/a Hanka
to Márty
hele tak to ještě poslechnem doma a já ti to vysvětlim......nechápu totiž, tak by ses mohl např obejít bez Freezing a třeba Tiger mi nepřijde podobnej s Triotus, to spíš Diary podle mě.....
25. 09. 2007 18:50 napsal/a senpick
na živo
Marty skus to znovu poslechnout. Je tam spousta věcí, co najdeš až časem. Myslím že IFA trefil hřebíček. Je to jak muzikantsky, tak zvukově úplně někde jinde než TTT a to je hooodně dobrá deska. A co je důležité, to co je na desce umí i naživo. Třeba tuto sobotu v Masters Of Rock Café ve Zlíně. Jo a já mám nejradši Chain-Driven Sunset.
25. 09. 2007 14:38 napsal/a marty
deska
podle me deska vubec predchudce neprekonala, vidim to tak, ze songy na novince mohu rozdelit do nekolika skupin: hitovky: Diary, Ikaros, Tekno-prophet, God Strikes Twice priserna anglicka vyslovnost v: For Our Scorched Muse, Occam\'s razor obesel bych se bez: Freezing Misery, Neolazarus, Abcission skladby jak vystrizene z Triotu: The Tiger, Lucius no mam z toho smisene pocity :-) kazdopadne na desce je nekolik songu, ktere se mi velmi libi - viz. hitovky :-)
14. 09. 2007 13:00 napsal/a Zombi
Souhlas
Na desku jsem se tesil jak malej kluk a po kratkem zatrnuti, zpusobenem netradicnim \"intrem\", jsem byl taky nadsenej, deska je vyborna, rekl bych kombinace obou predeslych, nejvic se mi momentalne libi For our... a skladby kterym jsem zatim nejmin prisel na chut: God strikes twice a Neolazarus.