Tuzemští svérázové PERGAMEN se řadí k těm služebně mladším spolkům – kapela vznikla teprve před pěti lety a po tříletém mezidobí, v kterém si tehdejší „Pergamen Luciferian“ odbyli přirozenou krystalizaci sestavy a první krůček v podobě řadového debutu (Pergamen Luciferian Masakr 666), vzniklo album Psychopoetik. Duo Beny & Lucas si materiál na tuto desku vůbec pečlivě připravovalo – novinkové CD, zahajující novou etapu v dějinách kapely, totiž mělo vyjít nejenom pod novým názvem spolku (nyní jen Pergamen), ale mělo se nést i ve znamení nového stylu, který v rámci aktuální sestavy vykrystalizoval.Tedy zpět k CD…
Kdybych měl muziku Pergamen někam stylově zařadit, dalo by se hovořit o jakémsi old school dark/black metalu. Ovšem škatulkování je ošemetná věc, takže to nechám na Vaši libovůli – nejlépe ale bude spokojit se s prohlášením kapely, která svoji muziku shrnuje pod svéráznou a dosud neznámou škatulku „black metal chanson“. 
Album Psychopoetik je vůbec pěknou ukázkou toho typu desek, které buď vyhodíte rovnou do kýblu, nebo je budete s velkým zájmem (a s úsměvem na rtech) poslouchat – z alba totiž nelze dost dobře vysledovat, zda je myšleno vážně, nebo se jedná o recesi. Osobně si nad touto hádankou lámu hlavu, ale vzhledem k předchozím prohlášením kapely bych se klonil spíše k druhé variantě. Tuto domněnku totiž album (možná nechtěně) silně podporuje – jeho undergroundově zahulený zvuk totiž ukrývá poměrně naivní hudbu i texty – ostatně název desky mnohé napoví.
Po instrumentální stránce se jedná o dřevní basic-metal, který hudebně i vokálně velmi vzdáleně připomíná rané počiny Törr, Master’s Hammer a především Root. Hutnější a rytmicky nepřekvapující muzika se nese v duchu těch nejotřepanějších a nejúspornějších metalových riffů, jaké si lze představit. Tempo je až na několik výjimek pomalejší a místy přímo fotříkovské. Do jednotvárných a strojových rytmů sem tam zabloudí nesmělá melodická linka či příliš nezapadající varhany a la Master’s Hammer s ujetým klavírem. Album je jako celek poskládáno s důrazem na minimální nápaditost a některé „husté“ pasáže mohou u protřelejších posluchačů BM vyvolat nejeden úsměv.
Samostatnou záležitostí jsou zpěvy a texty, kterých se zhostil Beny. Až na výjimky jsou verše napsané a nazpívané čistě v češtině a Benyho skřehotu je také výborně rozumět, což by bylo jindy velké plus, ovšem ani tady se nestačím divit – velmi prosté a úsporné rýmovačky jsou textově tak zoufalé (viz Řev hrobů), že je snad ani kapela nemohla myslet vážně??
Závěrečné hodnocení stojí a padá na zvoleném úhlu pohledu. Pokud tuhle desku budeme brát jako každou jinou a v kontextu dnešní scény, zřejmě se nevyhneme slovům jako nuda, šeď, bída, ztráta času, apod. Pakliže to vezmeme jako úlet, tak se jedná o pozoruhodnou parodii stylu pro obzvlášť otrlé. Za sebe musím říci, že mě tohle album po všech těch evil-nářezech dobře bavilo, i když jeho hudební nevýraznost a laciné texty mi dost kazí dojem.
Čas: 39:15
Seznam skladeb:
- Psycho
- Mor na svaté rody
- Karneval obětí
- Řev hrobů
- Virgo intacta
- Ortel
- Co pouhým okem neuzříš
- Čerstvý mord
- Pohlceni zemí
- Vznešené šílenství
- Epitaf XX.Věku
web kapely: http://www.pergamen.org
