O belgické kapele Moker jsem nikdy neslyšel, což bývá většinou u recenzí docela dobrý základ. Recenzent pak není ovlivněn nějakými zprostředkovanými informacemi a přistupuje ke kapele s čistým štítem. Dopředu musím napsat, že fanoušky tohoto bandu zklamu, ale MOKER mi ani po několika posleších neučarovali. Jde o tuctový death metal, který tu a tam rytmicky padá. Navíc se objevuje jedno klišé za druhým. Mám na mysli krví zaplavenou lyriku, lebkou a opět krví zmámený booklet, hudbu mixující scream a growling, sypačky se střednětempými natrigrovanými dvoukopákovými pasážemi apod.. V podstatě nevím, co víc napsat. Jde o průměrný death metal, který se asi bude líbit věrným fanouškům kovu smrti. Nicméně Moker, alespoň na tomto albu, díru do světa rozhodně neudělali. Ale abych jen nekritizoval, světlejší momenty nahrávka jistě má. V první řadě je to docela povedený (i když pro death klasický) zvuk, dále některé úderné songy s melodickými kytarami, jako např. Am I Falling Into The Claws Of The Lurking Deathtrap? nebo Manic Existence. Na druhou stranu, tyto skladby se od zbytku alba až tak moc neliší. Teď si možná protiřečím, ale uvedu to na pravou míru. Zaujali mě, ale jinak je deska na jedno brdo. Až po několika posleších si totiž najdete své favority, jinak album Translating The Pain plyne ad začátku do konce jako jedna dlouhá skladba s přestávkami a nezachraňují to ani všemožná intermezza.
Tracklist:
