Lotyšsko je metalovým fans známo především díky Neglected Fields a Skyforger, kteří si svojí hudbou získali respekt i za hranicemi své domoviny a jsou pravidelnými hosty i na našich festivalech. Ale nejen těmito pojmy žije tamní scéna. Dalším důkazem o její kvalitě jsou i Flaying se svým albem Commandments – Violated. Datum vzniku této kapelky se datuje do roku 2001, ale už stačili odehrát spoustu koncertů a to i s takovými jmény, jako jsou například Dismember, Vader, Rotten Sound, nebo třeba Impaled Nazarene. Pod svá křídla je vzal domácí label Epidemie Records a to je, alespoň pro mne, dostatečný příslib kvality. Třebaže aktivity tohoto vydavatelství se poslední dobou zaměřují spíše na věci ve stylech jako je ambient, popř. dark wave, jsou Flaying nekompromisní brutal death metalovou rubanicí. Už samotný cover nahrávky, kde se sympaťák v červené kápi se sekáčkem v ruce hrne do zpovědnice, dává tušit, že tentokráte si éterických tónu, na které jsme zvyklí z několika posledních titulů zmiňovaného vydavatelství, příliš mnoho neužijeme. Osoba, ke které se šel zakuklenec vyzpovídat si asi užila dost netradiční zpověď. Kaluž krve kolem zpovědnice na fotce pod samotným cedlem je toho jasným důkazem.
V promo letáku jsou jako inspirační zdroje Flaying zmiňováni Dying Fetus, Suffocation a Cannibal Corpse. S tím by se dalo souhlasit. Hlavně posledně jmenovaní řezníci z Buffala jsou z nahrávky slyšet. Žádné zbytečně dlouhé intro a hned útočí skladba s pozitivním názvem No life for you. A okamžitě příjemně překvapí skvěle čitelný zvuk z Phoenix Studia, který zajišťuje první plusové hodnocení. Samotný vál se nedrží stále stejné linie a nabídne hned několik zajímavých úseků se změnami temp a hlasových poloh a jako rozjezd funguje náramně. Následná Fallen ones má pouze něco málo přes dvě minuty, ale bohatě to stačí. Tempo je zde smrtící a bicí v samotném závěru uhánějí ve skutečně úctyhodné rychlosti. Společně s další peckou v pořadí (Sacramental masturbation) s chytlavým kytarovým motivem se jedná o nejpovedenější reprezentanty tohoto debutu. Flies – „Myxu“ je třinácti sekundový úlet, který tvoří muší bzučení a několika sekundový kvapík. Při Devouring reality jsem si díky stopkám a práci obou kytaristů vzpomněl na Skinless. Hodně vydařené jsou i valivé Butchers family a Injection. Ani se nenadějete a je zde závěrečná 45 seconds. Pravda, album nemá ani 25 minut, ale pro moji osobu je to tak akorát. Krátkou stopáží se eliminují hluchá místa a nahrávka nemá šanci začít nudit.
Nezbývá než opět zmínit přístup ke kapelám z „východu“, které mají už na startovní čáře k noze připoutáno závaží v podobě místa původu. Když si občas poslechnu „skvosty“ ze „západu“ vydávané renomovanými vydavatelstvími… Ještě že tu máme dostatek labelů, jako je právě Epidemie, které se nebojí raději sáhnout po kvalitě, klidně i do méně vyzkoušených končin. Mne debut Flaying potěšil a nenacházím na něm příliš mnoho much (tedy, kromě 4. skladby, tam je toho bzučení požehnaně…:o). Pokud holdujete brutálnímu death metalu a nemáte příliš velké požadavky na originalitu, jsou Flaying určeni právě Vám. Myslím, že na pódiu Obscene Extreme festu by jim to náramně slušelo.
Čas: 24:48
Seznam skladeb:
- No life for you
- Fallen ones
- Sacramental masturbation
- Flies – „Myxu“
- Devouring reality
- Revenge from an asylum
- Butchers family
- Maniacal depressive psychosis
- Injection
- 45 seconds
