Závěr února bývá v brněnském podzemí obvykle zasvěcen některému z pokračování Metal Swampu, jenže pro letošek to organizátoři pojali trochu jinak a místo tradičního festu v husovickém Svatoboji pro nás přichystali netradiční zastávku turné The Domination Tour v UG-akcemi již mnohokrát prověřené Flédě. Neobvyklost místa šla ruku v ruce s velmi neobvyklou sestavou „tůr“. V nabídce nechyběl špičkový brutal death, zkušený grind, mladý thrash, atmosférický black/death/doom ani tradiční rouhavý black metal. To vše v podání zahraničních spolků.
Napohled hodně nesourodá směsice se však do vkusu fans strefila spolehlivě a prostornou Flédu v nedělním soumraku začaly plnit stovky fanoušků, kteří nelitovali peněz za dražší vstupenky a přišli podpořit tuhle zajímavou akcičku. Mezi přítomné natěšence jsem patřil i já a vstup do houstnoucích prostor se mi povedl právě v momentě, kdy to na pódiu začala rozjíždět první kapela. Po složitém proplétání skrz zaplněnou chodbu plnou dister a beznadějně obsazených lenošek jsem zapadl mezi zvědavý dav v sálu, před kterým se právě snažili předskokani z řecké naděje INACTIVE MESSIAH. Soudě dle dosavadního vývoje kapela patří mezi ty pracovitější – za dosavadní více než pětiletou kariéru už stihla demo a tři desky – tu poslední s názvem „bE mY dRug“ vydala loni. Stylově jsou tito Řekové jen obtížně zařaditelní a jejich hudba kromě smyslu pro black/death nepostrádá ani melodické pasáže. Naživo to ovšem nebylo ono. Set početné mladé kapely s vokalistou se utápěl v kilech a pomalých obyčejných black-deathových pasážích, čemuž nepomohl ani nevýrazný vokál zpěváka (Xristos). Podobně neodvázaně působila i kapela, přesto za svůj set sklidila solidní ohlas stejně neodvázaného publika. Svůj podíl na potlesku měl i pro Flédu typický šťavnatý a hutný zvuk, který v průběhu večera pomohl ještě dalším kapelám.
To Norové HARM, kteří si teprve nedávno odbyli svůj řadový debut a kteří do Brna dovezli svůj přímočarý thrash metal plný agrese a brutality, už byli o něčem jiném. Extrémní instrumentální nasazení a zvuk jak z jatek daly zavzpomínat na klasické nářezy typu německých Destruction. Tvrdá surová muzika se na nás valila zatraceně rychle a o poznání vyhranější Harm předvedl kvalitní řežbu, která nebyla určena pro jemné ucho fajnšmekra, ale pro fandy poptávající pokud možno zbytečně nekomplikovaný poctivý nášleh. Jediné co bych tomuto vystoupení vytkl, byla vokální stránka, která i v podání mohutného basáka postrádala větší hustotu vzhledem k předváděné hudbě.
Právě po vystoupení Harm se začal při debatách se známými projevovat jeden drobný problém – všechno šlapalo dobře a mezi návštěvnictvem vládla dobrá pohoda, jen nikdo přesně nevěděl co má hrát (či co vlastně hraje), neboť oficiální pořadí kapel návštěvníkům v klubu chybělo. Přes tyto drobné zmatky se ovšem mnozí velkoryse přenesli a při hutném zvuku, který víceméně všem kapelám dodal tu větší tu menší punc brutal deathu, se jednoduše na všechno pařilo svorně a bez velkého rozlišování stylů.
Po pauze na pódium vstoupili napohled celkem nenápadní Kanaďané NEURAXIS. Z původně avizované grindové mašiny se vyklubala do krásy prokvetlá death/grindová kapela, která využila vynikajícího nazvučení a předvedla druhý nejlepší set večera, v kterém se energické řezavé riffy snoubily s chutnými technickými vychytávkami, pištivými vyhrávkami a sóly kytar. Odměnou Neuraxis, kteří propagují své čtvrté album „Trilateral Progression“, byl veliký ohlas zpod pódia. Kapela, která vypadala hodně ve formě a která do koncertu vložila spoustu nasazení a energie, vypadala na každý pád spokojeně. Ze své strany k tomu mohu dodat jen to, že se jednalo o povedený set, který jednoduše nemohl nezanechat dojem.
The Domination Tour sice ještě před svým začátkem přišlo o jednoho ze svých headlinerů, přesto se povážlivou trhlinu v sestavě podařilo zaplnit. Kultovní černokněžníky z Carpathian Forest nahradila známá satanášská horda z MYSTIC CIRCLE. Tahle vlčí smečka z Wormsu patří na BM scéně k těm nejoddanějším a nejaktivnějším – od roku 1999 se kapele jen na poli řadovek a DVD podařilo vydat devět kompletů (poslední „The Bloody Path Of God“). Zbývá dodat jen to, že pekelnou kovárnu coby pozorní učni čas od času sdíleli s mistry řemesla Marduk, Gorgoroth, Immortal, Deicide či Old Man’s Child, a představa o výsledném výrazu kapely je kompletní. I na klubové pódium Flédy tak dorazil nabušený true-black v podání čtveřice temných muzikantů v čele s výrazným basákem a vokalistou Beelzebubem.
Po zásluze říci, divoké vystoupení ohlas mělo – pod pódiem se rozpoutal hotový bordel plný narážeček, přesto většina návštěvníků v druhé půlce sálu zůstala celkem nezaujatá. Z mého pohledu Mystic Circle trochu doplatili na do hluboký mohutný zvuk, který je vhodný pro deathové spolky, méně pak pro výše posazené blackové kapely. Méně výrazné nazvučení kapela kompenzovala pro mě poněkud bezduchým blackovým nářezem ve stylu „nasaď a jeď“. Ze studiových věcí Mystic Circle se mi líbí leccos, přesto naživo se dnes jednalo o výplachový schwarz metal s několika málo světlými momenty (cover od Celtic Frost a do thrashe posazená závěrečná „Open The Gates Of Hell“).
Ještě o něco hůře dopadli veteráni z INCANTATION. Poté, co vůdčí osobnost kapely John McEntee (kytara, zpěv) na přelomu tisíciletí dokázal znovu zkompletovat sestavu díky návratu bicmena Kyla Severna, začala tato proslulá dřevní deathová mlátička znovu skládat a koncertovat. Na pódium Flédy si kapela přivezla tvorbu mj. z posledního zářezu „Decimate Christendom“ (2004) a v rámci setu vsadila na co nejextrémnější technický sypec, jaký se jen ve třech mužích dá vyprodukovat. Incantation celkem zkušeně využívali výhod pročištěného zvuku zvýrazňujícího zkreslení silně vystrčené basy a jaksepatří silově řízených škopků. Old schoolová tvrdá rytmika spolu s extrémními vyhrávkami však v kontextu s předchozími spolky, zvláště pak s výkonem Neuraxis, příliš neobstály a zanedlouho začaly svou stereotypností nudit, což skupina jen potvrdila, když se čím dál častěji uchylovala k hecovačkám publika.
Kolem půl jedenácté koncert Incantation skončil a nadešel pomyslný vrchol večera – na prknech se totiž začali zabydlovat další zkušení harcovníci – tentokrát z MALEVOLENT CREATION. Klub byl už dávno předtím zaplněn více než čtyřmi stovkami fanoušků a i v rozlehlém „koncertním sále“ Flédy už začalo být těsno. Kapela, která v druhé polovině osmdesátých let patřila k prvním průkopníkům death metalu, zahrála precizní brutal deathový rachot s výborným zvukem a vynikajícím vokálem (Brett Hoffmann) právě z nové desky „Doomsday-X“. Pádivé a nekompromisní vystoupení bylo v mnoha ohledech jak z učebnice a při vykudrlinkovaných riffech a častých probublávajících sólíčkách si na své přišli mnozí. Když se k tomu přičte hotové peklo pod pódiem a masivní potlesk, nedá se na vystoupení Američanů říct ani popel.
Co se závěrečné kapely týče, přistupoval jsem k vystoupení ROTTING CHRIST se zvědavostí. Naživo jsem totiž kapelu ještě neviděl a zajímalo mě, jak se Řekům podaří do živého vystoupení přenést svou charakteristickou atmosféru a nálady, či jak se dokáží vyrovnat s předchozími výkony Malevolent… a Neuraxis. Rotting Christ na to šli hodně neotřele a od začátku se prezentovali odlehčenějším black/deathem, kterému díky nasamplovaným sborům, kytarovým melodiím, sólům a sekaným rytmům nechyběla ani nezbytná atmosféra. Řádný kus prezentované produkce sice patřil novinkovému albu „Theogonia“, přesto se nezapomínalo ani na starou tvorbu – největší perlička se ostatně skrývala v závěrečném přídavku, kdy zazněla oblíbená „In Domine Sathana“, u které nejde potlačit nostalgické vzpomínky na podobně znějící produkci Hecate Enthroned z druhé poloviny devadesátých let. Sympatický dojem z pestrého vystoupení podporovala i samotná kapela, která díky Sakisovým grimasám na pódiu působila vyrovnaně a když se k uvedenému přidá zajímavý zvuk, stal se Rotting Christ nejúspěšnější kapelou večera – soudě dle ohlasu publika, kterému byl určen zmíněný přídavek. A touto skladbou se také uzavřelo nejen v mnoha ohledech zajímavé vystoupení, ale i celé Domination Tour – akce, která se do historie festivalu zapíše nejen svou zřejmě rekordní návštěvností, ale i zvládnutou organizací a v neposlední řadě též zajímavě poskládanou sestavou, která i přes počáteční pochyby jednoduše zabrala…
