D.A.D. z Polné registruji už od roku 1997, kdy opustili punkové zaměření i název Děti atomové doby a spolu s vydáním demokazety New life form začali používat jen zkratku D.A.D.. Zachytil jsem ještě další, u Epidemie vydané dílko ... and once we will get lost. Následující CD a promo nosiče se mi nějak vyhýbaly, až teď dorazil novinkový materiál vydaný na vlastní pěst na polepeném cédéerku. Obal koresponduje s názvem alba – loutka na nitích a nad ní ruka vodiče, barvy do šedozelena, graficky solidní práce. Chybí texty, a i když je zpěvu celkem dobře rozumět, slova na papíře bych přivítal.
Se zmíněnými kazetami nemá muzika dneska už prakticky nic společného. Ty tam jsou chytlavé melodie, klávesy a ženský zpěv, ty tam jsou dotyky doom rocku, teď jde o mnohem tvrdší muziku. Snad moc nepřestřelím, když D.A.D. zařadím do moderního HC metalu. Ta moderna se obejvuje velice sporadicky, třeba ve dvojce zazní bublavé umělé pazvuky nebo ve čtyřce zastřený (upravený) vokál. Většina songů slušně odsýpá v rychlejším tempu, rytmus nutí do skoku nebo alespoň k potřásání hlavou. Asi nejpodařenější je skladba, která dala albu název – Loutky. Lehce metalizující kytara, do krve se rychle vstřebávající rytmus, docela neotřelý slovní obrat v refrénu („hnusím se tobě i sobě“), dusot kopáků a v závěru jako bonus zajímavé kytarové sólo. Tahle skladba se pro mě stala jakýmsi záchytným bodem. Za zmínku ještě stojí instrumentální intermezzo a hlavně závěrečná jízda V naději, kde se objevuje docela povedený sborový zpěv. Ostatní songy vždycky tak nějak proplynuly okolo. Poslouchal jsem nahrávku několikrát a závěr byl pokaždé stejný – není to špatný, není to super, prostě rytmicky pestrá, slušně zahraná muzika s drsnějším zpěvem. A vlastně ještě jedno plus – čitelný zvuk ze Shaarku.
Seznam skladeb:
- Pod hladinou
- Samota
- ... víc než si myslíš
- Naivní král
- Loutky
- Krysy
- Noční sen (instrumental)
- V naději
Čas: 25:33
