Až z dalekého východu si našlo recenzované CD cestu do mého přehrávače. Tahle partička pochází (vlastně pocházela…) ze St. Petersburgu a hned po prvním poslechu mi jejich hudba překvapila svým archaickým zvukem a hudebními postupy. Po chvilkovém listování přiloženým bookletem se ale vše vysvětlilo. Nahrávka, kterou vydavatelství Solitude production vydalo v letošním roce, byla původně natočena už v lednu 1996 pro kazetové vydání a letos, po deseti letech, se dočkala i vylisování do stříbrného kotoučku. Ostatně, dle informací ze stránek vydavatele, kdo má toto jejich demo na MC, popř. na CD, má i kompletní diskografii Painful Memories, protože více toho mládenci prostě nestihli vydat. Vznik v roce 1994, v roce 1995 první koncík, o rok později zmiňovaný titul a zvony vítající rok 1998, byly pro Painful Memories zároveň i zvony pohřební, protože v tomto roce odehráli poslední vystoupení. A jakou že za tu krátkou dobu zanechali stopu v metalovém podzemí?
Hned od prvního tónu úvodní Memorial to suffering je jasné, že žádné kvapíky se konat nebudou. Doom metal ve své dřevní podobě, bez klávesových orgií a symfonických radovánek, se všemi klady i zápory, které měl před dekádou tento žánr. Pomalé tempo, řádně hluboký vokál, kytarové vyhrávky, patřičná délka skladeb (do deseti minut jim toho příliš mnoho nechybí, spíše je nějaká ta minutka přidána), v každém tónu pocit zmaru, beznaděje a k tomu samozřejmě i přímo úměrná lyrika. Při pročítání textů se rozhodně nebudete nacházet na sluncem ozářené rozkvetlé louce ve společnosti předmětu svých tužeb a kartonu Viagry, ale spíše v zatuchlé hrobce (viz. In my tomb), kde sice bude rovněž společnost, ale ve značně pokročilém stádiu rozkladu a poněkud méně zábavná. Při poslechu mě pak ovanul dech minulosti a já si několikrát vzpomněl na doom metalové zástupce let minulých z našich končin, se kterými tu vidím značnou podobnost. Takže, pokud posloucháte stará dema Love History, Dissolving of Prodigy, Black Heaven, nebo třeba Bone Orchard a stále v tom nacházíte uspokojení, budete… ehm…uspokojeni. Mezi nejzdařilejší kousky bych zařadil The weeping of unborn children, která má oproti zbytku alba svižnější ráz a titulní Memorial to suffering, kde kytara kouzlí opravdu příjemné motivy. Až jsem si chvílemi vzpomněl na dánské kralevice Saturnus a geniální výtvor Paradise belongs to you. Pravda, ti jsou ale trochu jiná liga.
Jako vítané zpestření je zde video bonus ke skladbě In my tomb, který byl natočen roku 1996 v klubu Polygon. Bez jedné vteřiny deset minut ukázky toho, kterak si pánové byli jistí v kramflecích na prknech, která znamenají podsvětí. A tato ukázka má až překvapivou kvalitu. A to jak obrazovou, tak zvukovou. Dokonce je snimi na pódiu i hráč na cello, který se ale ke skupině připojil až po natočení předmětu této recenze.
V roce, kdy byl tento materiál natočen, bylo vše v pořádku. V současné době však působí poněkud zastarale (zvukově by dnes rozhodně neobstál s čistým štítem) a nějak nechápu smysl jeho vydání po tolika letech. Netuším ale, jaké mají Painful Memories postavení ve své domovině a nakolik je tam nahrávka pro tamní metalovou komunitu zásadní. Třeba k ní má vydavatel osobní vztah, nebo si ji vyžádali tamní fanoušci. Pravda, když už nic jiného, alespoň si užijeme bonusu v podobě výše zmíněného klipu, který na kazetě určitě nebyl. Každopádně, mě CD neurazilo a s trochou nostalgie jsem zavzpomínal na uplynulá léta, kdy jsem po akcích sháněl dema přesně tohoto druhu a velká spousta jich byla právě z Ruska (ech, kdo si dneska vzpomene na Cumdeo a ty spousty dalších…). Možná i z tohoto důvodu dávám bodů tolik, kolik dávám.
Čas: 51:31
Seznam skladeb:
- Memorial to suffering
- Why?
- In my tomb
- The weeping of unborn children
- Rover of sin
- No one remains
