I když jak se to vezme, uplynulo totiž pět měsíců a máme tu kluky z Finska zas. Tentokrát v plné zbroji s opravdu našláplým programem. Ať si kdo chce, co chce říká, podle mého názoru byl tento koncert naprosto skvělý. Jednak „neopruzovala“ žádná předkapela, Waltari hráli skoro dvě hodiny a navíc byl čistý a čitelný zvuk.
Úvod obstaral kytarista Jari, který dorazil nabalený v šále, kulichu a baloňáku – snad aby demonstroval krutou finskou zimu. Hned po něm na pódium dorazil leader Kärtsy schovaný za deštníkem a rovněž nabalený, jak se na severskou zimu sluší. Poté co odkryl za deštníkem svou tvář a vysoukal se z nánosů ošacení mohli přítomní jen nechápavě zírat. Kärtsy měl totiž kromě tradičních rozježených rudých vlasů i netradiční rudý plnovous. Já byl na tuto podívanou už připravený, díky záběrům z nedávného koncertu Waltari v Rusku… teď mě napadlo, zda to nebyla ruská zima… no nic. Pojďme k muzice.
Celý koncertní set byl ve znamení těch tvrdších, metalových songů. Nejvíc mě překvapilo, že kapela zahrála z nového alba Blood Sample až grind corovou věcičku Extreminator Warheads, ve které úvod obstaralo skřípění vidličkou o talíř. To některé z přítomných rozhodně nepotěšilo, stejně jako nechutný flusanec z úst Kärtsyho, který dopadl vedle jeho dvou opřených baskytar a po celý koncert přijímal různé barvy vlivem osvětlovací techniky.
Ale zpět ke koncertu. Ze zmíněného alba zazněla ještě např. titulní skladba Helsinky, ve které naplno poznáte, že je Kärtsy znamenitý zpěvák a vydává se od nejhlubších melodických linek, přes jeho klasický, místy afektovaný zpěv, až po skřeky a hrdelní murmur.
Překvapivé bylo, že hned zkraje zazněl megahit So fine! ze stejnojmenného alba. Nicméně byl to dobrý tah, neboť se v sále utvořil šílený kotel, který v podstatě fungoval až do konce koncertu. Podobný úspěch měla v prvním přídavku geniální skladba Far Away z alba Space Avenue, kterou Kärtsy označil jako adresu Waltari. Došlo také na nějakou tu novinku a musím napsat, že minimálně jedna (Next to me) je tak zajímavá, že se už moc těším na další desku.
Z předloňské desky Rare Species, která mi přirostla k srdci asi nejvíc, zazněla další hitovka Life Without Love, kdy si publikum mohlo zvesela zazpívat jednoduchý refrén, ale to ještě nebylo nic proti skladbičce Stage, která se nesla sálem v rámci druhého přídavkového setu.
Zajímavou vložkou uprostřed koncertu byla skladba v níž se pokusil Kärtsy zazpívat text v češtině, žel mu nebylo rozumět ani slovo… ale snaha se cení. Kluci z Waltari mají Čechy rádi a čeští fanoušci zase mají rádi Waltari. Tak to bylo je a bude… pokud jste nestihli tento koncert nevěšte hlavu… čeká vás ještě 1. 12. jejich vystoupení v Písku a 2. 12. ve Zlíně.
