
GATSPLASH je poměrně čerstvá skupina, ale její členové rozhodně nejsou žádní nováčci. Jak vlastně došlo k tomu, že jste založili novou kapelu? ŁŪT skončili na konci roku 2025, to byla kapela, ve které jste pokračovali jako „ořezané“ TOSIRO, což částečně platí i nyní v GATSPLASH – „ořezaní“ ŁŪT, bez basáka, zato se zpěvákem…
Vlastně to vzniklo docela přirozeně. Po konci ŁŪT jsme s Jouzou nechtěli skončit s muzikou. Chtěli jsme pokračovat, ale zároveň jsme cítili, že je prostor udělat něco trochu jiného. Přidal se Savy, kterého známe z jeho působení v ÜNFARKT, a postupně se začal rodit GATSPLASH.
Určitá návaznost na ŁŪT tam samozřejmě je, protože jsme zůstali dva ze stejné kapely, ale GATSPLASH jsme od začátku chtěli pojmout jako samostatnou kapelu s vlastním zvukem a výrazem. Rozdíl je i v tom, že jsme dnes jen tři. Savy zpívá, Jouza hraje na bicí a já mám na starosti kytaru i basu.
Takže ano, personálně je to částečně pokračování předchozí kapitoly, ale hudebně jsme chtěli otevřít novou.
Toki a Jouza mají za sebou společnou historii v TOSIRU a H.A.T.E!. Vodňanské H.A.T.E! už dnes možná pamatuje jen část čtenářů, TOSIRO je čerstvější, později se přetransformovalo v ŁŪT. Jak na tyhle bandy vzpomínáte? Co pro vás znamenaly a jaké vzpomínky na ně vám zůstaly?
Na tohle by asi měl nejlépe odpovědět Petris, bývalý zpěvák H.A.T.E! a TOSIRO. To období bylo poměrně bouřlivé a my si z něj raději moc detailů nepamatujeme. (úsměv) Každopádně to byly důležité etapy našeho hudebního života a bez nich by dnes GATSPLASH nejspíš vůbec nevznikl.
Zkoušel jsem si dát GATSPLASH do překladače, ale z výsledků moc moudrý nejsem. Co podle vás název znamená? Hledali jste slovo, které pro název kapely nikdo nepoužil? To je čím dál tím těžší, kapel jsou tisíce, desítky jich mají stejná jména…
GATSPLASH je vlastně zkrácenina slov „Gat Blood Splash“. Je to název, který vznikl spíš jako zvuková a vizuální představa než jako nějaké konkrétní slovo s přesným významem. Chtěli jsme něco úderného, snadno zapamatovatelného a zároveň dostatečně osobitého. A hlavně název, který nebude mít dalších deset kapel. (úsměv)
Logo máte death/grindové, na debutu tyto žánry taky převládají – čím to, že jste přehodili výhybku? Kořeny bubeníka a kytaristy jsou ve výše zmíněných kapelách, osahali jste si různé žánry (emo-hardcore, alternative, hardcore, sludge, drone), teď je to z vaší strany nejtvrdší…
Ono to vlastně nebylo tak, že bychom si jednoho dne řekli, že teď budeme hrát death metal. Spíš jsme měli chuť dělat něco přímočařejšího, tvrdšího a brutálnějšího. Všechny předchozí kapely a styly v nás samozřejmě nějak zůstaly, ale tentokrát jsme chtěli dát prostor hlavně těžkým riffům, rychlosti a hutnému zvuku. Asi jsme se dostali do bodu, kdy nás nejvíc baví právě tahle poloha. Neřešíme tolik žánrové škatulky, prostě hrajeme to, co nás v současnosti nejvíc baví.
Když „Gat Blood Splash“ poslouchám, nejvíc mě baví pasáže, ve kterých se vedle hrubého deathmetalového základu objevují táhlé, atmosférické a místy až teskné kytarové motivy. Ty podle mě nahrávku odlišují od běžného žánrového lomozu. Je to dané vaším hudebním cítěním, řekněme pozůstatky minulosti, nebo jste si chtěli vyzkoušet nové postupy?
Myslím, že je to přirozený výsledek našich hudebních kořenů. S Jouzou máme za sebou různé hudební projekty a žánry, které v nás určitě něco zanechaly. Nechtěli jsme ale nic cíleně kopírovat ani se držet nějakých postupů. Ty táhlé a atmosférické motivy vznikají přirozeně při skládání. Baví nás kontrast mezi hrubostí a brutalitou death metalu a melodiemi, které do toho vnášejí trochu jiné emoce. Právě tahle kombinace je něco, co nás hudebně baví.
Jak do hudební roviny zasahuje zpěvák? Ten dříve působil v ÜNFARKT, což byl punk/grind, takže částečně hudební průnik, částečně ne… A vokální polohy si zpěvák vymýšlí sám, nebo ho do některých natlačilo duo bicí & kytara/baskytara?
Savy má při skládání poměrně volné ruce. Většinou mu připravíme hudební základ a on si do něj hledá vlastní vokální linky a polohy. Do ničeho ho netlačíme, spíš společně hledáme, co do dané skladby nejlépe sedí. Jeho zkušenosti z ÜNFARKT jsou určitě znát, ale GATSPLASH je zase trochu jiná hudební poloha. Vokály jsou především jeho vlastní práce a myslím, že právě díky tomu má každá skladba svůj charakter.
Jak probíhalo nahrávání – na kytaru a basu jsi sám, takže případné společné „live“ nahrávání asi odpadá. A jak to pak hraješ na koncertech – daří se přenést na pódium i atmosférické a pomalejší pasáže (např. v „Reverend…“), nebo je živá podoba přece jen přímočařejší a brutálnější než studiová nahrávka?
Ve studiu nahráváme stejně, jako to máme zapojené naživo. Na koncertech hraju živě na kytaru, jejíž signál je rozdvojený. Jeden signál jde do kytarového aparátu a druhý posílám do basového aparátu. Nechal jsem se inspirovat zapojením kapely GUMMO, kterou jsem viděl zhruba před rokem. Tehdy jsem zjistil, že to může fungovat i bez basáka.
„Reverend…“ hraju stejně jako na nahrávce. Díky tomu, že mám volné ruce, můžu to během koncertu podle nálady různě kombinovat, ale základ zůstává vždy stejný. Naučil jsem se jeden akord, ze kterého vycházím, který v sobě spojuje basovou složku i kytarové melodie. Všechno vlastně vzniklo náhodou, když jsem si řekl, že přece nebudu hrát jen 010101.
Nahrávali jste u Hromyho (NĀV) v Low Resolution Studiu. Proč padla volba právě na něj? Věděli jste předem, jaký zvuk chcete, nebo jste nechali větší prostor jeho umu a sluchu? O něco čistěji byste znít nechtěli, že by některé detaily více vynikly?
Hrom byl pro nás jasná volba. Je to skvělý kamarád, známe se už z dob NUIT a při nahrávání je s ním vždycky spousta srandy. Atmosféra je uvolněná a Hrom tě dokáže celým nahráváním provést úplně bez stresu. Co se týče zvuku, měli jsme určitou představu, ale zároveň jsme dali prostor jeho zkušenostem a sluchu. Nechtěli jsme vyloženě čistou a uhlazenou nahrávku. Chtěli jsme zachovat syrovost, špínu a tlak, který k naší hudbě patří. Možná by v čistším zvuku některé detaily vynikly víc, ale zase by to mohlo ztratit něco ze svého charakteru.
Nahráli jste sedm věcí, cca patnáct minut muziky. Je to v daném žánru optimální délka nahrávky, navíc když jde o první představení nové kapely? I tak je to docela fičák, na konci loňského roku skončila jedna kapela a po půl roce máte s novou kapelou nahrávku – to skládáte docela svižně...
Ještě před ukončením ŁŪT, kdy už kapela byla zhruba rok v režimu spánku, jsme s Jouzou začali zkoušet hrát trochu jinak a hledat nový hudební směr. Takže GATSPLASH vlastně nevznikl úplně ze dne na den. Nějaký základ už jsme měli a po ukončení LŪT jsme na něm začali naplno pracovat. Co se týče délky, sedm skladeb a patnáct minut nám přišlo jako ideální představení kapely. Nechtěli jsme to zbytečně natahovat. Raději krátkou, intenzivní nahrávku, která posluchače nenechá vydechnout.
CD jste si vydali sami, jako pálený nosič, k tomu strohý obal s minimem informací. Je důvodem právě to, že jde o první zářez, dá se říci neznámé kapely, takže proto ono úsporné řešení, protože dělat profi lis a několikastránkový booklet by se nevyplatilo? Příště už to bude lepší?
Po zkušenostech z předchozích kapel mám plný sklep kazet a vinylů, takže už jsem k vydávání fyzických nosičů trochu opatrnější. (úsměv) Zároveň mám pocit, že se dnes trochu přehlíží DIY přístup. Jako by platilo heslo: nemáš vinyl, nemyslíš to s hudbou vážně. Přitom podle mě není důležité, jestli vydáš desku na vinylu, profesionálně lisovaném CD nebo vypáleném nosiči. Důležitá je především hudba a chuť něco tvořit. Proto jsme zvolili jednodušší cestu a peníze raději nechali na další fungování kapely. Do budoucna se samozřejmě ničemu nebráníme, ale nechceme se řídit tím, co se od kapely očekává.
V obalu nejsou texty, názvy skladeb jsou v angličtině, takže texty asi taky. O čem pojednávají? A proč angličtina? Už jste si vyzkoušeli češtinu (TOSIRO i H.A.T.E! na split LP) i angličtinu (H.A.T.E! v počátcích).
Savy se v angličtině cítí komfortněji, takže i když byla čeština na stole, nakonec při zkoušení zvítězila angličtina. Nechtěli jsme to nijak lámat přes koleno, důležité pro nás bylo, aby se zpěvák cítil přirozeně a mohl se do vokálů naplno opřít. Co se týče témat, texty vycházejí z jeho vlastního pohledu a fantazie. Necháváme mu v tom volnou ruku.
Koncertování po technické stránce jsme nabrnkli výše, co počet vystoupení a na jakých akcích? Pocitově spadáte do metalu, minulostí spíš do HC, takže teoreticky byste mohli hrát na akcích obou typů. Je to tak i v reálu? Jakým akcím dáváte přednost a jak často byste rádi hráli?
Upřímně jsme ani nečekali, že se nám koncertování takhle rozjede. Do konce roku nás ještě čeká pro nás největší akce tohoto roku v Jihlavě a hned po Novém roce máme domluvené další čtyři koncerty. Hraní naživo nás opravdu baví a určitě chceme hrát co nejvíc. Co se týče akcí, nemáme problém s punkem, hardcorem ani metalem a jejich různými odnožemi. Důležité je, aby to dávalo smysl hudebně i lidsky a aby na akci byla dobrá atmosféra.
Na závěr jedna těžší a jedna lehčí otázka. Co vás po všech těch letech hraní v různých kapelách stále žene do zkušebny a nutí pokračovat? A je pořádný vous podmínkou členství v GATSPLASH? (úsměv)
Asi je to pořád stejná potřeba dělat hudbu, která nás baví, a radost z toho, když něco společně vytvoříme a pak to můžeme poslat mezi lidi na koncertě. Člověk si může říkat, že už má něco za sebou, ale jakmile vleze do zkušebny a začne to zase dunět, rychle zjistí, proč to celé pořád dělá. Je to prostě něco, čeho se nechceš vzdát.
A vousy? (úsměv) Zatím to tak vypadá, ale oficiální podmínky členství jsme ještě nesepsali. Každopádně holící strojek do zkušebny raději nenoste!










